Škorpion a další nový lásky

PONDĚLÍ: Máme tu skvělý lidi, máme taky málo práce – respektive skoro žádnou a tak se můžeme věnovat vlastním věcem – je to super a strašně si to užívám!

Update po pár hodinách : Sedím na balkoně a chce se mi docela snad i brečet.. Lukáš mě uklidní s tím, že jemu taky. Přišlo to uvědomění, že to tady opouštíme.. místo, který nám přirostlo neuvěřitelně k srdci. Lidi, který jsme tu poznali, to úžasný, thajský jídlo! Zkušenosti, zážitky a vzpomínky si ale bereme sebou a kdo ví.. třeba se sem za pár měsíců nebo let vrátíme.. :)

ÚTERÝ:  Budík zvoní o hodinu dřív, po půl roce nazouváme na nohy pevný boty a pomalým tempem běžíme, zastavíme se asi po kilometru.. mám tak neuvěřitelně těžký nohy a.. tak hroozně špatnou fyzičku! Touha začít se hýbat a něco se sebou dělat je ale obrovská! S výhledem na moře a okolní ostrovy se protáhneme, zacvičíme trochu jógy a běžíme zpátky. S úžasně dobrým pocitem se osprchujeme a připravíme si tunu ovoce k snídani

Kurýr mi přiváží obří kytici růží! Když ji Lukáš vidí, myslí si, že mi ji poslal nějaký ten ctitel a žárlí. Po shlédnutí cedulky s nápisem Elite Bloggers se ukliňuje a já se usmívám jako měsíček na hnoji. Tak tohohle jsem já součástí! Úžasný pocit! Nejsem zvyklá na to, že mi chodí balíčky plný radosti, ani na to, že dostávám kytky nebo mě někdo rozmazluje.. a tak jsem se na chvíli cítila jak ta princezna.. a bylo to fakt krásný! Odpoledne vyrážíme s Luckou Less a Tomem na frisbee golf. Tom nás všechny suveréně převálcuje a dělá mě tím nešťastnou. Lucka mě převálcuje taky – svou neschopností strefit se do všeho do dýchá. Povídám si tak s klukama když mi to napálí talířem do krku! Ještě že nemá takovou sílu! :D

Vyhládlý a pohmožděný do sebe napráskáme rýži s kari, zeleninou a tofu, a jdeme udělat nějakou práci protože za dvě hodinu máme zase sraz u babičky. Náš plán jít v deset spát nevyšel. Přicházíme v 00:00.

STŘEDA: S radostí přijímáme pozvání do Paříže od našeho z hostů. Jinak totiž prožíváme nějakou šílenou depresi. Je nám smutno, máme strach, převládá u nás panika a zoufalství.

Nohy nás bolí úplně neuvěřitelně. Vlastně nás bolí neuvěřitelně celý tělo.

Navlíkám náramky, dělám na novém projektu, kreslím mořský víly a vůbec mi to nejde. Hlava mi pořád říká: „Aneto! ty ses zbláznila! Vždyť nemáš žádný peníze a chceš se stěhovat na Bali? Co budeš dělat? Seš magor!“ No a asi takhle mi někdo celý den nadával v hlavě.

Sklenička vína nadávání nespravila – už si fakt přijdu jako alkoholik, no ale moje chytrý já, který se občas vydře na povrch po tý skleničce zas dokázalo něco hrozně super. V tu ránu z nás spadl obrovský balvan a já vyletěla do vzduchu jak ten ptáček. V 11 v noci jsem nadšeně pozorovala světlušky a byla tak hrozně vděčná.. JSEM ŠIKULKA!

ČTVRTEK: Z plánovanýho výletu do džungle s naší českou posádkou se vyklubou 4 příjezdy! My jsme tedy na celý den zrušený. Při snídani se mi roztrhne po celý dýlce tílko, který mám týden! U ledničky se smeknu – třikrát, protože teče. Lucka Less s Tomem nám ale vždycky zlepší náladu.. a taky nám zlepší náladu jídlo. Hodně jídla. VŽDYCKY!

Nohy pořád bolí. Hrozně bolí.

Hrajeme si s kudlankou. Už se jí nebojíme a ona nás rozhodně taky ne. Lukáš ji otravuje tak dlouho, až se mu rozletí do obličeje a on vyvádí jak uječená kudlanka holka.

Na večerním marketu kupujeme jídlo. Hodně jídla. Nacpeme si už tak nacpaný pupky. V sekáči si koupím nádherný tílko za 50Kč – tohle se rozhodně nerozpadne!

PÁTEK: Celý den jsem unavená, rozlámaná, bolí mě snad všechno co mě může bolet. Navlíknu asi 9 náramků, udělám asi 18 třásniček a celkem to proklínám, i když mě to vážně baví.

Finišuju svůj maličký projekt a hrozně se těším až spatří světlo světa. Tipnete si někdo, o co by mohlo jít?

Večeřím čínskou polívku za 6 THB. Né, že by jsme měli nějakou výraznou nouzi máme ji furt ale mám neuvěřitelnou chuť na polívku, jenže v restauracích jsou to samé vývary a nebo naopak krémový polívky ve kterých je živočišná smetana nebo mlíko. Takže do sebe s chutí nacpu tu šílenou chemii s tou děsně dobrou chutí. Achjo. Jednou za čas se to nezblázní – žejo!

Do půlnoci si povídáme s naší českou partou a je nám hrozně fajn!

SOBOTA: Ráno mi už tak fajn není.  Nemůžu se absolutně zvednout z postele. Vstávám o 30 minut později s šílenou bolestí v zádech a celým hrudníku. Achjo! Já vím, že bych tu klimatizaci měla stáhnout!

Po snídani bereme motorku a vyrážíme do džungle s Luckou Less a Tomem – šílená cesta k vodopádům nás už nijak moc nepřekvapuje. Na „parkovišti“ nechápe motorku a vydáme se kilometr po strmý cestě dolů. Cestou potkáme škorpiona – Tom vytáhne svý GoPro a chce, aby na něj zaútočil – marně. Já jsem ráda, že nezaútočil. Hopsáme si to po kamenech, u vodopádů se opláchneme a jdeme zpátky. Cestou několikrát uklouzneme a mě bolí moje slabý nohy s minimem svalů a maximem tuku – Aneto! Dělej s tím něco! 

Po mým skuhrání vyplázneme radši 300THB a k „parkovišti“ nás vyveze jeep.

K večeru se vracíme lehce znavený ale šíleně šťastný. Den zakončujeme vařením výborný dýňový polívky. Pepř drtíme v hmoždíři a jelikož nemáme mixér, rozšťoucháváme dýni vidličkou.. ale což. Oku to sice nelahodí ale chuťový buňky to potěšilo moc!

Usnínáme jako úžasňákovi, zamilovali jsme si totálně náš zélandský pár.. takový to krásný, když si s někým dokážete povídat ráno, večer, odpoledne.. nezávisle na počasí nebo na situacích a to je hrozně fajn.

NEDĚLE: V resortu neteče voda. Máme jen dva hosty, málo práce, málo peněz a hodně plánů. Řídíme se heslem Lukyho maminky – peníze budou, my nebudem! A už plánujeme výlet! Poprvé po půl roce den volna! Co na to řekne šéf nevím.. a upřímně je mi to nějak jedno. Celý resort jsme byli v podstatě jen my dva a s naším odchodem to všechno skončí.. A my si tu chceme ten poslední čas řádně užít!

Příští týden bude stát za to! Opravdu jo! :) A už si nebudu stěžovat, že mě pořád něco bolí, protože bolet prostě nebude! Taky jste se rozhodli, že od pondělí se budete jen a jen smát a krásnět? <3 Držím nám v tom place!