M(o)udruju

Nuda. To nejlepší, co se nám může stát?

„Já bych taky chtěla dělat to, co mě baví, ale nevím co to je!“

Na práci, kterou milujeme totiž není nejtěžší ji dělat, jako ji spíš najít. Pozoruju. Mám okolo sebe spoustu lidí, kteří by si nejvíc na světě přáli zjistit, co je vlastně baví, ale ať zkouší cokoli, nemůžou objevit to „svoje“. A protože my lidi, kteří děláme něco, co nás baví, vypadáme jako lidi, kteří ví (přitom nevíme vůbec nic, prostě jen děláme, co nejlíp umíme, nebo se tak alespoň tváříme) často se nás někdo ptá, jak TO najít. A potom taky jak se tím začít živit, uspět, nezbláznit … ale to je zase jiný příběh.

Nemyslím si, že jsem někdo, kdo by měl druhým radit. Nejsem tady na světě moc dlouho a ve svý hlavě mám někdy ještě větší binčus, než v šuplíku s ponožkama – a ten vidět opravdu nechcete. Jediný, co můžu předat dál je jen to, co jsem sama prožila … A tak jsem si přemýšlela nad tím, jak jsem to zjistila já. Jak jsem vlastně začala tvořit? Kdy jsem poprvé dělala to, co dělám teď? Kdy jsem tvořila, psala, kreslila, fotila … vymýšlela kraviny, jak tomu říká babička … až jsem došla celých dvacet let zpátky k Áně, která všechny ty věci, co dělám teď já, dělala taky, protože se prostě prach(s)prostě NUDILA a z tý nudy vymýšlela, co dělat. Cokoli. Zabavit se. A tam to vzniklo.… Continue reading

Prcek v bříšku

Milý Atreyi …

 

Velikostí podle strýčka Googla (to není tvůj opravdovej strýček, to se jen tak říká) připomínáš větší řepu a na portrétu od pana doktora vypadáš trošku jako Michael Jackson, loutka ze SAW, nebo panenka Chucky … podle svý babičky jsi celej já a podle prababičky zase tvůj táta – upřímně, a teď se na mě nezlob, tohle žezlo teď klidně přenechám taťkovi, i když samozřejmě sama vím, že jsi ten nejkrásnější na světě, jen pan Mohamed není pan Drtikol, nebudeme si nic namlouvat. To jediný, co o tobě víme je to, kolik zrovna vážíš a že jsi zdravej jako buk – a to je teď to nejdůležitější.

Ještě jsi ani neotevřel oči na svět a už teď jsi mi ho celej otočil. Kdyby neměly pomeranče slupku, nejím celý den nic jinýho. Kromě nich ti ale chutná taky spousta jiných věcí a je ti celkem jedno co to je, když toho je hodně! Místo slanýho teď vždycky sáhnu radši po sladkým. Už přes týden máš chuť na Nasi campur a taky ti hodně chutnají všechny zeleninový omáčky a polívky. Musím přiznat, že jsem se zprvu trošku zlobila, že mi kromě bříška roste přiměřenou velikostí i zadek, ale už se nezlobím, protože vím, jak je příroda dokonalá a že to zařídila prostě jen tak, abych brzy nepřepadla♥. Hodně spolu chodíme na procházky s Dači (to je to stvoření, co si občas zavije, položí na tebe packu, hlavu, jen tak na tebe zírá a až se vyloupneš, budou z vás určitě nejlepší kamarádi) a taky jen spolu lesem, kde ti nahlas povídám o všem, co se mi honí hlavou, někdy i zpívám a doufám, že mě nikdo jiný, než ty, neslyší. A pak spolu taháme klacky. Doma si cvičíme, lebedíme ve sprše, dokud tátovi nevyplácáme všechnu teplou vodu, ale ze všeho nejradši se prostě jen válíme, píšeme a tvoříme – myslím si, že je to tak i kvůli tomu, že u toho můžeme být celý den v pyžamu, protože to nám teď prostě sluší nejvíc. A taky se do ničeho jinýho už pohodlně nevejdeme.

S tátou musíme na ten tvůj domeček neustále sahat a ujišťovat se, jestli se nám jenom nezdáš – my si o tobě dlouho nechávali zdát. Já ti ho pořád mažu olejíčky, aby nepopraskal – to je pak totiž průser, protože rekonstrukce je pracná a nákladná, a každý večer zíráme na to, jak si v něm tancuješ. Nejradši máš starý písničky a ve vaně si pravidelně trsáš na Smokie.

Babičky si nemůžou pomoct, takže máš už doma připravený nějaký oblečení a takovej úžasnej vak do zimy, který bych si od tebe nejradši půjčila, kdyby se mi do něj vešlo něco jinýho, než jen hlava. Teta, která miluje Harryho Pottera snad ještě víc, než já a říká dědem teplá sekaná, ti dovezla z Anglie krásný pyžamo s nápisem „malý kouzelník“, ale táta s dědou nesouhlasí – že prej né kouzelník, ale lyžař. Ale neboj se, oni si jen dělají srandu a ty můžeš být kýmkoli jen budeš (chtít).

Máš moc rád sarkasmus a hodný lidi, kterými se teď kromě rodiny obklopuješ úplně nejradši a jiný do svýho života teď pouštět ani nechceš.

 

Jsi zatím velký jako řepa, ale i přesto jsi ten největší zázrak, kterej se nám kdy v životě stal. 

Tak za tři měsíce naviděnou.

 

PS: I přesto, že jsem neuvěřitelně šťastná, jsi ze mě udělal ještě větší citlivku, než jsem kdy byla a to jak mi skáčeš po močovým měchýři jen co dočůrám? To má být sranda? Tyhle dvě věci, kamaráde … ty si spolu vyřídíme až budeš v pubertě!