Uncategorized

Svět na baterky

Občas mám pocit, že nepatřím do týhle doby. Možná, že na tuhle planetu. Vesmír.

Neumím spěchat a nechci to umět.

Nebaví mě se za něčím honit, nebaví mě být někým „víc“ ani tím, ke komu někdo vzhlíží. Baví mě inspirovat, být inspirována a být toho součástí. Toho světa. Všeho.

Ráda odpočívám, cítím se v klidu a bezpečí. Miluju zachumlání se do dek s horkým čajem a i když bych si to upřímně někdy moc přála (asi abych byla víc „hustá“), nepotřebuju zažívat spoustu dobrodružství, zážitků, umět něco nejlíp a být nejlepší. Nejvíc se mi líbí obyčejný věci. Nejkrásnější jsou pro mě pohodový večery s hraním her, knížkou, Lukym, kamarády, barvami a hezkým filmem, co má dobrej konec.

Nepotřebuju mít všude uklizeno, ani netoužím po úspěchu. Radši mám dobře navařeno a dobrý pocit sama ze sebe, jen tak, né proto, že jsem skočila z letadla nebo postoupila na pomyslným žebříčku úspěchu a hodnot druhých lidí.

Nechci se honit. Neumím to. Stejně vždycky prohraju a už nemůžu. Ať už při běhu, nebo v životě. Jakmile začnu spěchat a zrychlím, akorát se vyčerpám a už na tu cestu nemám sílu. Nechce se mi, sednu si a trucuju. Ale opravdu ráda si jen tak chodím, koukám se kolem sebe, jdu si svým tempem a jsem schopná ujít opravdu hodně. Dojít daleko. A taky musím jít bosa, protože v botech se mi nechodí tak dobře. Tlačej mě.

Věci mě tlačej. Plný skříně jídla, plný ramínka a poličky oblečení. Protože jen tak, aby se neřeklo, že toho máme málo, ale já toho mám ráda málo. Mám ráda málo jídla, protože vím, z čeho mám právě vařit a nic nevyhodím. Mám ráda „málo“ nebo spíš tak akorát oblečení, protože mi nevadí nosit pořád to samý dokola, když se v tom cítím dobře, příjemně a není mi zima. A mám ráda „tak akorát“ lidí. Spíš málo, ale hlavně ne moc.

Upřímně, návrat sem byl krásnej, ale těžkej v jedný věci – zůstat v tom pomalým pruhu, v tý klidný procházce, když všichni okolo vás běží sprint do (asi) důchodu a plácají vás u toho po zádech, abyste přidali, že to jinak nestihnete a vy začnete mít opravdu pocit, že byste měli, přitom pořád jen přemýšlíte nad tím, proč sakra? Za čím to všichni běžíte/me?

Tak já jen říkám, že už nechci. Dva měsíce mi stačily. Cítím se unavená a tak zpomaluju a s tím během končím, protože mě to prostě nebaví a nejde mi to. Já si v klidu půjdu a když mě plácnete po zádech, popoběhnu ze srandy o kus s váma, ale jindy vás třeba jen poleju vodou na schlazení, nebo vás zatahám za svetr, abyste museli zpomalit, platí?

 

Nemám čas na to, abych spěchala. Chci číst, dobře jíst, lenošit a sbírat borůvky a to zabere spoustu času, ty borůvky jsou strašně mrňavý!

 

 Lidské štěstí, to je taková šňůrka, na kterou navlékáme malé korálky, taková malá štěstí – čím jsou drobnější a čím je jich víc, tím je to jejich štěstí větší. – Jan Werich

Tak tolik nespěchejme a víc navlékejme.

Priority. 

 

Uncategorized

Univerzální návod na ženy.

Fascinuje mě ženský tělo. To co je uvnitř, né to co je venku. Lukáše fascinuje oboje. Tomu, co je venku rozumí, ale to co se děje uvnitř pořád ještě úplně nechápe. Já se mu nedivím, však je to kolotoč! A tak jsem se rozhodla pro něho, pro sebe i pro vás chlapy sepsat malý, stručný návod na ledničku.
Na nás, ženský.
→Fáze 1. období zimy. (rizikové – označte v kalendáři výrazným fixem!)
Období zimy (sucha?) znají asi všichni a netřeba ho představovat.
Nenávidíme sebe, celej svět a vás, vás nenávidíme nejvíc! Protože nás nemáte vůbec rádi, nerozumíte nám, myslíte si, že jsme tlustý, koupili jste nám jinou čokoládu, než jsme chtěly, moc dlouze jste se podívali na prodavačku, přišli jste o pět minut pozdě a mezitím, co se na vás díváme pohledem „tys mi sežral oběd“ brečíme, protože nás vůbec neobjímáte! Vůbec! Hroutí se nám celej svět a vy to prostě musíte chápat, protože je to beztak vaše vina. Všechno je vaše vina – pokud o nás nechcete přijít, tak prostě sklopte uši, zatněte zuby i chlapskou ješitnost, přiznejte to a počkejte pár dní.
 
→Fáze 2. období jara.
Jsme plný energie a máme chuť zkoušet nový věci. To, že najednou přijdeme s tím, že odejdeme z práce, začneme podnikat, budeme zpívat, i když to neumíme, vylezeme na všechny hory světa a u toho budeme fotit a malovat – to nejsou naše naivní představy, to je prostě příroda. Máme pocit, že zvládneme všechno na světě – jasně, že na to Kilimanjaro nepolezeme, další týden si tenhle nápad už nebudeme nejspíš ani pamatovat, ale teď – teď právě bychom tam klidně vylezli, s váma na zádech, jasný?!
Tohle je skvělá doba na koupi letenek do Afghanistánu, poukazu na seskok padákem, jednosměrný letenky na Zéland a tak podobně …
 
→Fáze 3. období léta.
To je to období, kdy vidíme miminko, celý se rozplýváme a koukáme na vás se všeříkajícíma očima „uděláme si taky jedno?“. Když to neprojde žadoníme alespoň o štěně, v zoufalejších případech i o křečka. Upínáme se na rodinu, přátele a z vás se nějakým zázrakem stávají fakt muži snů, který rádi opečováváme a sneseme vám modrý z nebe – využijte toho, za týden budeme zase na zabití!
Jsme přemýšlivý, hodně nasloucháme, jsme rozvážný a některý z nás přecitlivělý – no joo no joo, už zase.
 
→Fáze 4. období podzimu.
Dejte nám barvy, hlínu, tužky, papíry, foťák … vezměte nás do přírody a … rychle utíkejte pryč, jen co vám nohy stačí! V tu dobu jsme úžasný, máme krásný myšlenky, přemýšlíme do hloubky a uzavíráme se do sebe – je to krásný sledovat, ale devět z deseti Lukášů doporučuje odstup.
Chceme být samy se sebou, tak se domluvte s kamarádama a běžte si zahrát fotbal, pokr, kuličky … ale než odejdete, kupte nám láhev vína, olivy a pošlete k nám kamarádku, se kterou můžeme rozebírat zákony vesmíru a takový ty další věci, kterým vůbec nerozumíme, ale rádi o nich mluvíme a cítíme se při tom hrozně chytrý, jo?
Až půjdete domů ze sešlosti s klukama, kupte si po cestě Jacka, Jegra, řepovej džus … nebo co pijete, když jste trošku na nervy, protože brzo přijde zima …
 
Jsme to ale kouzelný bytosti. Kam se na nás hrabe Harry Potter!
Krásný den a buďme. Ženy.