Hipí jupí jéj Uncategorized

Hipí jupí jéj

Hipí jupí jéj. Asi si ani neumíte představit, jak obrovskou radost právě mám/e. Zatímco vy čtete tenhle článek, my za sebou máme první noc. Na pátek 13., hned vedle hřbitova, kterýho jsme si v noci nevšimli … To, že už vyrážíme, jsme dopředu oznamovat už snad ani nechtěli, protože máme takovou kouzelnou pitomou zkušenost, že co vypustíme do éteru internetu, nakonec nedopadne – né tak, jak řekneme a zatímco my to bereme tak, jak to je, naši internetoví přátelé se často hroutí a my se pak hroutíme z toho, že se hroutíte a je to takovej špatně utaženej kolotoč … kolotoče já nesnáším, je mi z nich blbě, zvracím a navíc nevěřím tomu, že to ty řetízky zvládnou a já neulítnu.

V každém případě vyjíždíme o měsíc dýl, protože:

  • zdlouhavý vybírání správnýho bouráku
  • rozbitej bourák
  • předělávání bouráku
  • Lukyho nemoc, protože předělával v mínus patnácti bourák
  • nový kabát bouráku, který se mu místo 3 dnů šil celých 17 a stále není hotovej.
  • řešení našeho šíleně atypickýho domečku
  • Lukyho snaha předělat Karla na plnohodnotnou ložnici s kuchyní – ta mu úplně nevyšla (dokonce jsme vyjeli bez barelu – tudíž bez vody a Dači svůj bezpečnostní pás překousala během prvních dvaceti kilometrů)  

Ale máme ho (ten barel pořád né). Bouráka Karla a vzhledem k tomu, že máme i sebe navzájem, Dači naši milovanou, okusující a Patapufu mazlivou u babičky (moc jsme ji chtěli vzít sebou, ale Patapufa neumí chodit na vodítku, ani sedět na hřbetu Dači) můžeme konečně vyjet. Norsko jsme museli kvůli času odložit a tak jsme na cestě do Španělska – a nám je vlastně úplně jedno, kam jedeme, ale že – jooo víme, ve Španělsku sněží.

Jsme spolu. Svobodný. V přírodě. Zažíváme. Prožíváme. chodíme čůrat za stromy.Smějeme se. A tak prostě.

a dokud nás nepřepadne ponorka, nebo vlci, tak se budeme smát a čůrat za stromy určitě dál.

 

A proč zrovna Hipí jupí jéj? Jednou jsem na Bali na pláži při západu slunce viděla maminku s dítětem, pravděpodobně Australani – ty jsou vždycky takový hezký, sluncem ošlehaný … tak se poznaj. Hrály si s mořem, pískem, kamínkama, když se z ničeho nic dítko rozběhlo naproti mámě a ta zavolala „Hippi yippi yeeeeah“ a napřáhla ruce … a já se nějak vnořila do toho momentu a bylo mi z něj dobře. Jak byl plnej takový tý čistý radosti, přítomna, lásky a svobody – tý především – byl plnej toho všeho, co mi přijde v životě nejdůležitější a já na to Hipí jupí jéj ani po měsících nezapomněla a chtěla ho žít. Žiju, ale nebudu vám tady mazat agávovej sirup kolem huby, na těch cestách mi to jde prostě o velkej OBROVSKEJ kus víc, než doma.

My s Lukášem nejsme žádní cestovatelé, my ani nepotřebujeme vyloženě NĚCO vidět, NĚCO zažít, projet co nejvíc států … my máme rádi celý ten proces. Předělat si to auto podle svýho za pomoci kamarádů a basy piva, jet si v klidu a v pohodě, jít se projít, popojet, pracovat, s někým se setkat, dát si víno, popovídat si, dobře se najíst, pracovat, umýt se v řece, dát si víno, hezky se vyspat, udělat si v klidu dobrej čaj, pohrát si se psem a vidět co přinese den a až nás to omrzí a zasteskne se nám po horký sprše, zase se moct vrátit na pár týdnů domů – to je naše Hipí jupí jéj. Ty roztažený ruce a mezi nima všechno, co máme rádi.

 

Tak jo, to by bylo pro dnešek všechno. Mějte se tak krásně, jak jen chcete. 

 

Historka ze zákulisí – den před cestou se mi povedlo napít se černýho oleje do auta, kterej se ukrýval v lahvi od Coly – měla jsem hroooznou chuť na cukr. Nevyplatilo se. Zdenda říkal, že jsem dopadla dobře, že mi mohly zčernat zuby. Co z toho vyplývá? Nepijte to!

A my moc děkujeme všem, kteří teď zvládali naší šílenou (ne)aktivitu na sítích – teď vám to vynahradíme a naprdíme vám sem úplně všechno, ale hlavně moc děkujeme Lídě, Zdendoj a Dolymu, že jste nám pomohli ve svý volný chvíli domatlat a přichystat Karla – máme vás moc rádi a máte to u nás.

Uncategorized

Je to logický.

Když jsem se snažila začít žít udržitelněji a ekoLOGICKY, měla jsem dva problémy – aktivisty a Balijce. Aktivisti mi pořád dávali sežrat každý šlápnutí vedle a všechno mi cpali, což mě neuvěřitelně štvalo a odrazovalo prakticky od čehokoliv (takový cpaní je prostě kontraproduktivní a to říká někdo, kdo si do svých známých taky rád rýpne, když přinesou nákup plnej igeliťáků – ale do známých a jen trošku). Balijci na mě při sbírání odpadků zase ve vesnici na výzvu „přidej se ke mně“ odpověděli tím, že z okna, kde nebylo sklo, začali vyhazovat ven další odpad. Co se jim honilo v hlavě netuším.

Díky těm aktivistům už ale vím, co mi přesně vadilo a co dělat nikdy nechci – demotivovat lidi, kteří se snaží o změnu nebo jsou k ní nakloněni tím, že je to pořád „málo“ – NENÍ! Každá, i ta sebemenší, změna je super a já tu pro vás, pro nás, sepsala několik tipů na to jak začít žít bezbolestně udržitelněji, zodpovědně a nepodporovat něco, co podporovat nikdo z nás nejspíš nechce, ale často o tom bohužel ani neví. Tak, já to tady jen naťukám a co s tím uděláte je jen a jen na vás.

Předem píšu, že se o všechno z toho snažím. Snažím se postupně čím dál víc, ale NEJSEM nejsem NEJSEM STOPROCENTNÍ!

 

Žít ekologičtěji pro mě neznemaná fackovat se za každou chybu, kterou udělám. Znamená to pro mě přirozeně proměnit svý každodenní návyky tak, aby se pro mě staly stejnou samozřejmostí, jako TŘEBA čištění zubů.

 

Co nosíš?

 

I když se snažím žít udržitelně a v souladu sama se sebou i přírodou, mám ráda oblečení. Ráda tím vyjadřuju samu sebe, ráda nosím hezký věci a pravděpodobně to tak má většina z nás.? Na nakupování já sama za sebe nevidím nic špatnýho, pokud to děláme správně, na těch správných místech a AKORÁT. Asi vám je jasný, že místa jako jsou HM, Zara, Topshop apod … to nejspíš nebudou. U těch značek (NE)platíme za kvalitu, originalitu … platíme jen a jen za značku … s kvalitou oblečení to nemá co dělat a s jejich dobrým přístupem k přírodě a lidem už VŮBEC NE. Opravdu moc doporučuju podívat se na dokument The True Cost, který najdete TADY . Věřím, že opravdu spoustě lidem otevře oči a přinutí třeba i víc, než pár z nás, zamyslet se nad skutečnou cenou toho, co nosíme a jestli nám za to ty plný skříně opravdu stojí – a teď nemyslím peníze. (informace čerpám z dokumentů, který jsem za poslední rok viděla – pokud se za tu dobu něco změnilo (a možný to je) vůbec netuším) 

 

„No jo, jenže kde mám teda nakupovat?“Continue reading