Archiv rubriky: V horách

Domov Uncategorized V horách

Jak se staví domov. Díl 2.

Byl konec léta a my pořád věřili tomu, že budeme do Vánoc bydlet. Já tomu věřila. Ale zase … čemu já nevěřím?

Hotové jsme měli jen stavební povolení. S odřenýma ušima. Základy nikde. Stavební firma žádná, protože tu naši vybranou jsme odepsali s naším panem projektantem, který ji vlastnil. Stromy se začíly na horách pomalu zbarvovat do těch nejkouzelnějších tónů a my trávili většinu dní hlavně tím, že jsme obvolávali stavební firmy, které by měly čas a věnovaly se dřevostavbám (roubenky milujeme, ale spíš na víkend, než na stálý bydlení a srub není v našem kraji ani povolený stavět, takže to vyhrála montovaná dřevostavba s dřevěným obkladem) – vybírat jsme si moc nemohli, až se mi jedna firma ozvala zpátky a já zajásala. Byli jsme zrovna na Rozárce, sbírala jsem sedmikrásky (to zní jako z pohádky, co? Ale já fakt sbírala sedmikrásky) a hned co jsem zvedla telefon a představila se, jsem si šlápla na včelu. Teď jsem nevěděla co dřív, jestli ječet, chladit, nebo se uklidnit a odpovídat na to, co se po mně chtělo. Dělala jsem hrdinku. Klepala jsem nohou jako blázen, chodila sem a tam a u toho nám „sofistikovaně“ – tak, jak je mi vlastní domluvila osobní schůzku. Za pár dní jsme se sešli s majitelem stavební firmy a hned jsme si padli do oka. Dojeli jsme se podívat na dům, který postavila jeho firma a popovídali si lidmi, kteří v něm žili. Viděli jsme cenovou nabídku, podepsali smlouvu a těšili se na to, až se konečně začne „něco dít“.

Bývalý projektant s architektem náš dům v projektu postavili na nezpevněnou část pozemku a jen za pilíře bychom dali 3x tolik, co za normální základy, takže jsme museli celou stavbu posunout s tím, že se před kolaudací provede změna před dokončením. K našemu malýmu překvapení jsme taky zjistili, že na pozemku nejsou žádné sítě (na bývalou pilu vedla elektřina přes řeku z Polska … koho by tohle napadlo?) a připojení na takovou vzdálenost, která byla potřeba je nejen neskutečně nákladný, ale taky absolutně nemožný, takže co s tím? Začala jsem se radovat a možná maličko, ale fakt jen maličko, obávat – my budeme mít ostrovní dům!

Hledali jsme odborníky, kteří by nám pomohli vymyslet, jak to celé může fungovat, protože opravdu soběstačných domů na celoroční bydlení ještě není v republice moc, ale s pomocí několika lidí v oboru jsme to snad zvládli! Nakonec to celý zní vlastně strašně jednoduše a nějak takhle budeme fungovat: Vodu čerpat ze studny, místo kanalizace máme v zemi čističku odpadních vod a místo přípojky dáme na střechu 30 solárních panelů (panely vyrábějí elektřinu i když nesvítí sluníčko, jen se liší její množství), které nám budou vyvářet elektřinu. Pro případ akutní nouze, jakou představuje třeba zmrzlá vrstva sněhu na střeše, budeme mít za domem generátor. Teplo nám vyrobí kotel na peletky, který ohřeje vodu a ta poputuje do topení. To nezní složitě, že ne? Tak snad přežijeme první zimu! 

 

Ostrovní dům znamená, že je dům plně soběstačný a není připojený na žádné sítě a dokáže si vše vyrobit „sám“. Nechci mluvit o tom, že se jedná o nejekologičtějším řešení, protože to, jak se budou později zpracovávat (a jestli vůbec) baterie, neví snad ještě ani ti, co je vyrábějí, natož já. Větrná elektrárna u nás nebyla možná kvůli CHKO. Ostrovní dům vás ale vede k tomu víc přemýšlet o tom, co děláme a s životem v něm jsou spojená i určitá omezení.

  • Energií se za těch nejtemnějších dní prostě musí šetřit a několikrát si rozmyslet, jestli radši vyperete, nebo umixuje polívku … jasně, že vyhraje polívka! 
  • Spíž na potraviny vedle kuchyně, kterou si vysníte a nakreslíte, vám hned po postavení celou zacpou baterkama a různejma krabičkama, kterým vůbec nerozumíte. Koupelnu vám zmenší, protože se chlapci přepočítali a v technický místnosti není dost místa na kotel a ten obří OBŘÍ bojler na vodu a prostě … musíte být silná ženská a mít pevný nervy. 
  • S chemickými (čistícími, mycími …) prostředky tu nemůžete kvůli čističce odpadních vod fungovat vůbec. Všechno, co se doma použije a poputuje do odpadu musí mít co nejpřírodnějšího složení. Těším se, až budu doma strouhat mýdlo. Fakt se těším, miluju ty hoblinky! 
  • Zkušela jsem se pana odborníka zeptat, jestli mi nemůže napojit televizi na rotoped, abych se v těch nejhorších časech mohla dívat na Přátele a ještě k tomu byla fit, ale bohužel … 

 

Pozemek jsme nechali celý posekat a všechen bordel z bývalé stavby se bagrem navezl na jednu hromadu. Provázkem jsme si umístili dům na nové místo (tak, abychom neporušili žádný zákony a udrželi situaci domu vůči světovým stranám), nechali geodetem zaměřit, jestli je tam půda dost pevná a všechno v pořádku (vůbec nevím, co tam všechno dělal), změřila se výše radonu, nechali jsme vykopat studnu – abychom zjistili, jestli vůbec nějakou tu vodu máme a konečně přijeli první dělníci, kteří začali pracovat na základech domu …

Byl listopad. A začalo sněžit.

S prvním sněhem jsem spadla z toho totálně nahnutýho obláčku i já. Noo. Do Vánoc bydlet holt nebudeme …

Najednou se nemohlo dělat s domem nic, než se zabořit do peřin a řešit to, co se řešit dalo a muselo. Montované dřevostavby mají naštěstí jednu úžasnou výhodu – celý ten dům se vlastně vyrobí ve firmě a pak se k vám ten největší základ (hrubá stavba) jen doveze a sestaví, takže se vlastně něco dělo, i když my měli pocit, že se neděje vůbec nic. Doteď jsme si taky vše financovali sami, ale přišel čas začít řešit hypotéku na další část domu. Většina z vás asi ví, že získat teď hypotéků není úplně jednoduchý a ani u nás to nebylo jinak – po pár měsících se to ale povedlo a my měli schváleno. Tou dobou už dávno, dávno, dávno slezl všechen sníh, když se dokončily základy pro dům a nám na pozemek přivezli tu obrovskou stavebnici.

Pokračování příště …

 

Pár důležitých rad pro mé minulé já.

 

  • Už od stavby základů si sežeň naprosto nezaujatý a opravdu zkušený stavební dozor! Je to mnohem důležitější, než si myslíš!!!
  • Dřevostavba neznamená, že je vše ze dřeva. Parozábrana není nějakej důmyslnej, nepropustnej systém jak sis myslela … je to prachsprostej igelit!
  • NEJSME ODBORNÍCI, PROTO TENHLE ČLÁNEK NEBERTE JAKO NÁVOD, ALE JEN JAKO NÁŠ PŘÍBĚH A NAŠI ZKUŠENOST.

 

Domov Uncategorized V horách Ze života v ...

Jak se staví domov. DÍL 1.


Když jsme si s Lukášem před dvěmi lety (tenkrát ještě na Bali) snili o tom, kde bychom chtěli jednou žít, měli jsme v tom oba jasno. Táhlo nás to na hory, do kopců, lesů. Tam kde voní jehličí, zurčej potůčky a když se ráno vzbudíte, pod okny se pasou srnky … a taky tam už téměř nejsou stavební pozemky – neuvěřitelný díky za to!

Společně jsme si zkusili žít v hlavní metropoli – Londýně. Ve městě, vesnici i na samotě a tam nás ♥ taky táhlo nejvíc. Naše obrovský přání bylo bydlet na polosamotě – na kole si ráno dojet pro čerstvý pečivo, zeleninu od souseda (protože mně všechno umře), děti přitom dovézt do školky a za pár minut být doma, kde to vypadá jako na konci a začátku všeho. Okolo louky, les v povzdálí, všude bylinky a hlavně ten horskej vzduch a potůček. Mít u domu řeku … a zároveň mít možnost sednout kdykoli do auta a být za pár desítek minut ve městě.

Když jsme před dvěma lety přijeli z Bali na měsíc do Čech za rodinou a kamarády, začalo pro nás taky velký hledání vysněnýho místa pro náš budoucí život. Všichni nám říkali, že nemáme šanci za tak krátkou dobu pozemek najít a když jsme jim vylíčili naše představy, začali se smát „to nemáte šanci, takový už najdete jen v pohádkách od Lady“. Proti tomuhle „nemáte šanci“ jsme se už jsme se naštěstí dávno obrnili a začali hledat s tím, že do měsíce ten náš pozemek prostě najdeme.

Náš plán byl jasnej. Objíždět místa, která se nám líbí, v katastru dohledat, jestli je vyhlídnutý pozemek stavební, najít si majitele a doufat, že se někdo chce něčeho tak krásnýho zbavit. Obcházeli jsme starosty i hospody – protože v takový hospodě se toho ví víc, než v těch našich internetech, ale všechno se to zdálo marný. Lidi, kteří mají peníze, hodně, hodně moc peněz, totiž už léta skupují pozemky na horách. Né jeden, dva … podle mě vždycky přijedou do těch vesniček, s rádiovkou na hlavě, vejdou do tý místní hospody mezi štamgasty, pěstí uhoděj do stolu a zvolaj „všechny si vás kůpím!“ a kůpí.

Po staru to teda nevyšlo, takže jsme začali bloudit v internetových vodách. A ejhle! Na asi desáté stránce Googlu – tam, kam se už nikdo nedívá jsme objevili to NAŠE místo u maličký, místní realitky. Na místo jsme se brodili asi metrem sněhu (cesta k němu sice vedla, ale byla nezpevněná a neprohrnutá). Ze sněhu tam trčelo pár balíků slámy … ale ten božskej klid … . Pán nám řekl, že na tom místě dřív stála pila, kterou před x lety zbourali a teď je tam spíš taková skládka, kterou jsme (možná i naštěstí) neměli šanci vidět. Metr sněhu je přece jenom metr sněhu. A tak jsme se trošku slepě zamilovali, plácli si a začali plánovat dům.

Pan Pfeifer, který nám prodal pozemek nám doporučil „skvělého“ projektanta – my jsme hrozně důvěřiví, až naši rodiče rádi říkaj – úplně blbý – takže jsme s ním podepsali smlouvu, zaplatili mu, já nakreslila náš vysněný dům a odjeli jsme zpátky na Bali. Pan projektant měl udělat projekt domu a obstarat všechny stavební povolení mezitím, co jsme byli pryč, abychom nemuseli po našem příjezdu už nic vyřizovat, ale začali rovnou stavět – jelikož jsme žili téměř 5 let v cizině, neměli jsme doma žádný zázemí a každý, kdo se odstěhoval od rodičů a žil několik let sám ví, že vrátit se domů je trošku vztahová vražda. Ne mezi partnery. Mezi rodinou. Mezi všema. Je to taková masová vražda, která probíhá mezi neumytým příborovým nožem, ztraceným klíčem od domu, otevřeným oknem za deště a dřevěným kolíčkem na bílým tričku. Jenže pan projektant byl nejen dle slov paní na stavebním úřadě člověk, který snad v životě žádnej projekt nedělal. Za půl roku práce neudělal téměř nic. Po našem příjezdu jsme se rozloučili. Našli si úplně jinou firmu, jiný lidi, začali to celé znovu a modlili se, aby si pana J.Š. už nikdy nikdo za projektanta nevybral.

Pokračování příště

 

Pár malých tipů pro vás, pokud hledáte pozemek.

  • Pokud hledáte pozemek pro stavbu, poohlížejte se po stavebních pozemcích. Ne loukách apod… mně to přijde jako samozřejmost, ale spoustě lidí třeba ne. Pokud hledáte pozemek na horách, nedívejte se jen na pozemky ale i na starý, polorozbořený chatičky, které se dají zbourat, případně zrenovovat.
  • Než pozemek koupíte, zjistěte si, jestli je zasítěný! My předpokládali, že je, když na něm stála pila, ale chyba lávky. Ušetří vám to spoustu času, peněz a starostí.
  • Projektanta domu vybírejte opravdu OPRAVDU pečlivě! Sežeňte si několik referencí, sepište smlouvu o tom, co musí projekt obsahovat (voda, elektřina, odpady, cojávim …) a termín odevzdání KOMPLETNÍHO projektu na stavební úřad. Prostě nebuďte hloupí jako my a nechte si poradit od někoho, kdo tomu opravdu rozumí. Nepodceňujte to.

 

  • NEJSME ODBORNÍCI, PROTO TENHLE ČLÁNEK NEBERTE JAKO NÁVOD, ALE JEN JAKO NÁŠ PŘÍBĚH A NAŠI ZKUŠENOST.