Archiv rubriky: V Thajsku

bali V Thajsku z cest

Stěhujeme se

IMG_7518Zatímco čtete tenhle článek, my už jsme v Kuala Lumpur a čekáme na další let – snad nám teda to první letadlo neuletělo! Určitě zrovna nadávám, že mi je v letištní hale zima a dala bych cokoli za ponožky do sandálů. Včera mi nebylo zrovna nejlíp, což mě ani nepřekvapilo protože moje tělo se pravidelně před letem sekne a nechce spolupracovat, tak jsem místo posledního řádění na pláži zalehla do postele s černým čajem a začala psát.. to protože mě psaní léčí a uklidňuje..


MILUJU STĚHOVÁNÍ A POVAŽUJI SE TÍM ZA NAPROSTÝ UNIKÁT. POKAŽDÉ KDYŽ TOTIŽ BALÍM CELÝ SVŮJ ŽIVOT DO JEDNOHO BATOHU, UVĚDOMÍM SI, JAK MÁLO – A ČÍM DÁL MÍŇ TOHO K ŽIVOTU.. CO K ŽIVOTU, KE ŠTĚSTÍ POTŘEBUJU.

Za celý svůj život jsem se stěhovala 6x. První dvě stěhování jsem moc neřešila protože jsem byla ještě malý škvrně. Jako prvotní považuji tedy stěhování do Londýna. Můj kufr měl kolem 30ti kilo a zpátky jsem si musela připlatit za další zavazadlo. Nepřeberný množství oblečení jsem prokládala kosmetikou a blbostma z Primarku.

NUTNĚ JSEM POTŘEBOVALA 5 PÁRŮ BOT NA PODPATKU ABYCH V ZÁPĚTÍ SAMOZŘEJMĚ ZJISTILA, ŽE SE ANI V JEDNĚCH NEDÁ CHODIT.

Do Thajska jsem balila střídměji, kufr měl kolem 24kg a byl zase plný blbostí – jak jinak.

  • mikinu – kdyby mi byla zima. Jasně.
  • miliony léků na střevní problémy, který tady stejně nezabírají a potřebujete léky místní za 6Kč, přitom za ty nefunkční jste utratili několik stovek.
  • kupu oblečení, který je sice hezký ale člověk se v něm potí.. no jak to prase,
  • sandálky na podpatku na večer (to jsem ještě neznala stav zdejších silnic a vlastně vůbec nic)
  • 5 kilo kosmetiky, krémů a já nevím čeho protože maminka říkala “Áňo, to je Thajsko, tam to vůbec nemusí mít.. a na, vem si sebou piškoty, kdyby ti bylo špatně, ať máš co jíst!” (teď se mamka určitě mračí, mami nemrač se! Já vím, že to se mnou myslíš dobře a miluju tě ♥. Teď začíná brečet)

No a teď balím svůj život po šesté a konečně vím jak!

  • 3 knížky
  • notebook
  • kamera
  • foťák
  • instax
  • 12 kusů oblečení
  • sedmery kalhotky
  • jednu podprsenku
  • troje plavky
  • klobouk
  • náhrdelník od Sandry z Indie
  • thajský kari koření
  • kartáček na zuby
  • dopisy od vás a od rodiny
  • batoh
  • karty, který nám poslal náš nejlepší host Daniel alias “shit head”

    A ČLOVĚČE NEZLOB SE, KTERÝ POVAŽUJU ZA TEN NEJDŮLEŽITĚJŠÍ KOUSEK PROTOŽE TO JE ASI TO JEDINÝ, CO V ASII PROSTĚ NESEŽENETE!IMG_7475

    Celý můj majetek váží momentálně pouhých 7 kilo. V hlavě mám ale nespočet zážitků, milovaných lidí, neskutečných životních příběhů a obrovských kouzel, který jsem objevila v sobě i v tom světě okolo. 12084974_10205222671388873_847403195_o

No a na závěr dnešního článku statistika, kterou udělal Lukáš :) Za těch 8 měsíců jsme tu ubytovali 365 hostů z 39 zemí. Některý jsme milovali, některý nenáviděli.. našli jsme si přátele z celýho světa a v 30ti zemích máme jistou postel. Poznali jsme tolik odlišných kultur, jazyků, zvyků, povah a osobností, co za celý život ne. Zkusili jsme si, jaké to je být zároveň kuchařem, číšníkem, uklízečem, manažerem, údržbářem, delegátem, průvodcem, marketingovým poradcem, první pomocí a v neposlední řadě člověkem, na kterého se ostatní opravdu spoléhají. Byla to neuvěřitelná zkušenost a mám pocit, že po tomhle zvládneme s Lukym cokoli na světě – a zvládneme!

No.. a teď je čas jít dál. Uvidíme se za pár hodin na Bali, tentokrát už jako digitální nomádi! ♥ Držte nám palce!

 

Uncategorized V Thajsku ze života

Hodně práce, málo zábavy. Divnej týden.

IMG_6939

PONDĚLÍ: Angličani se vrací z párty ve 4 hodiny ráno. Mlátí sebou od stěny ke stěně.. ještě asi s někým třetím – 18 lidí najednou rozsvítí a nadává – totální scéna z paneláku! Ráno si jeden z nich chodí do kuchyně každých 10 minut natáčet vodu jen v boxerkách a vůbec mu to není blbý. Má jak z praku. V 11 hodin odchází z pokoje Thajka – jinak, z pokoje vychází ladyboy. ALE NÉÉÉ! 

Lukáš spálí 6 toastů – jak to dělá absolutně nechápu!

Yoan je kluk z Kanady, pracoval v Číně, Japonsku, na Bali.. neustále cestuje a živí se jako akrobat na koních pro jednu velkou společnost. Hrozně zajímavej člověk a život! Takovej ten cikánskej ale sakra – má to kouzlo!

Přestává mi chutnat thajský jídlo. IMG_6843ÚTERÝ: Po tom půlroce jsme se konečně naučili od Thajky vařit kari a příští týden náš čeká pad thai. Zjistili jsme, že to vlastně vůbec není složitý a zvládl by to snad i ten Lukáš – a to je co říct! Snažíme se teď rychle dohnat všechno, co jsme neustále odkládali – znáte to taky?

Plakáty už se tisknou a od příštího týdne budou podle všeho v prodeji! Super zpráva pro vás je, že se budou posílat z ČR, takže na ně nebudete muset dlouho čekat!

No a protože jsem člověk akční a kreativní, už se plánuje zase něco dalšího – většího – ještě lepšího.. nechte se překvapit a těšte se! Bože, já se těším!

Babička Keau se nás snaží naučit pár slovíček Thajsky – marně. Zvládáme jich asi 10 a tím je naše paměť prozatím plná. Prostě to nejde!IMG_6768

STŘEDA: Dostali jsme motorku s utrženým stojánkem. Jízda s ní je docela sranda. Motorka si sama brzdí a zpomaluje při sebemenším naklonění, takže jedeme maximálně asi 40, což je pro mě úplně akorát. Dělá to neskutečnej bordel protože thajský silnice jsou všechno, jen ne rovný a hlavně na nás každej kouká, což mi moc příjemný není, když mi hlavu zdobí dětská helma s motýlkama protože tu mojí hnědou někdo ukradl! Musím se tomu smát, je to sranda :D

Odpoledne jsme vyrazili fotit mořskou vílu, ze který byla ve výsledku velryba, což ale vlastně není důležitý. Ležící na zemi na pláži, kde není ani noha a z každé strany nás obklopují stovku kamenů, který je třeba přelízt protože jinak se odtamtud prostě nedostanete..  sleduju si tam ležící, nad mořem obří černej mrak – blíží se rychle, hodně rychle ale Lukáš už má ploutev skoro hotovou.. no to se přežene. No nepřehnalo, spíš to tak čekaně přišlo SLEJVÁK JAKO PRASE! Slejváky v Thajsku nejsou problém, pořád je vám celkem příjemně teplo ale my sebou měli telefony a foťák v úplně obyčejným batohu. Schovali jsme se pod stříšku na pláži z palmových listů – čekali 10minut, 20.. 30.. to už nám bylo divný, střecha taky moc kvalitní nebyla, tak jsme si řekli, že jdeme a prostě jsme to půlhodinovkou po mokrejch kamenech přeskákali. Většina šílenejch dešťů tu přejde do deseti minut.. no a tenhle přešel za 3 dny.

PS:Foťák i telefon přežily! IMG_6832

IMG_6778

ČTVRTEK: Prší už druhý den v podstatě v kuse. My se ale nedáme! Jsou trhy a to pro Lukáše znamená Pizza a pro mě hummus. Luky vytahuje větrovku, kterou mu přibalila na cesty mamka s tím, že se mu určitě bude hodit. Já oblíkám mikinu s nápisem I AM HERE TO BE AWESOME a vyrážíme. Ofouklý, promočený a docela i zmrzlý usedáme s fakt zaslouženým jídlem k babičce a Lukáš prohlašuje, že by si rád vzal ponožky. Tenhle den prohlašujeme za historický den.

DEN, KDY NÁM BYLA V THAJSKU ZIMA!

Mimi se po dvou měsících vrátila a dovezla dárečky! I pro nás! Dostaly jsme čipsy z durianu a teda, to je bomba, KTERÁ NESMRDÍ!

Pracujeme na změně celého webu. Každé odpoledne trávím přilepená  k počítači ale děsně si to užívám a pokud se mi to všechno povede vytvořit tak, jak si představuju, tak to bude pecka!logo na insta

PÁTEK: Je bílo, totálně bílo! Z okna to vypadá jak kdyby byly všechny ty kopce kolem nás zasněžený! Při jízdě na motorce zase, jako když se v horách něco pálí, nebo když sopka soptí a popel je všude kolem. Nevíme co se děje ale fakt se nám to nelíbí! Je to jen pár dnů bez sluníčka a mně to chybí, fakt mi to hodně chybí!

V noci se probouzím a mám neuvěřitelnou žízeň. Zjišťuju, že jsme zapomněli koupit vodu, čímž se ta moje žízeň ještě zvětšuje. Seberu se a jdu ve dvě ráno do kuchyně – na balkoně desítka velkejch gekonů, všude ticho, tma. Odemknu si do jídelny, v mžiku rozsvítím těch 20 světel a podělaná až za ušima si čepuju vodu s pocitem, že bubáci jsou všude kolem mě a čekají na útok, jen co půjdu zpátky. Nakonec se jich mě asi zželelo a já usínala s myšlenkou, že jsem si doma vůbec nevážila tý pitný vody z kohoutku, která fakt není samozřejmostí..IMG_6898SOBOTA: Prý má být další konec světa, tak přemýšlím, co budeme těch posledních pár dní dělat.

U babičky si k nám přisedl jeden Slovák, který nám naprosto přesně připomněl tu povahu lidí, kterou jsme za půl roku naštěstí zapomněli, tu povahu, která nám tolik vadila a kterou jsme „doma“ potkávali bohužel víc, než často. „Syn nežere maso, nakouří, nepije.. no je to normální!?“ „joo, to loni jsem byl tak v Thajsku a za ten měsíc jsem viděl moře jednou, já byl jinak pořád na baru..“

Prosíme o sluníčko. Trošku depka. Bílo. Nikde nic. Vlhkost vzduchu je taková, že se dá sotva dýchat.

Po měsíci  si jedu pro svý vysněný plavky a hádejte co? Oni už je prostě nemaj! Větší depka.

Píšu pro vás článek o naší cestě od Londýna až po Bali a sakra.. rok a půl a tolik neskutečných zážitků. Je to úžasný!"někdo chtěl vědět, jak roste granátový jablko

A nakonec si představte situaci, že jste na záchodě, v místnosti metr na metr, v klidu si čůráte a teď si všimnete, že kolem vás krouží tři sršňi! No já bych se z toho normálně počůrala!

A jaký byl váš týden? Taky převážně pracovní? Mějte se nádherně a pusu pusu <3