Archiv rubriky: Domov

Domov Uncategorized

Jak se staví domov díl 4. – stropy, podlahy a seznam základních věcí.

Přichází část na kterou jsem se tolik těšila a víte co? Já si najednou nevím vůbec rady! Tímto chci říct, že mi ty čtyři roky „studia“ interiérovýho designu byly nejspíš k prdu, protože nejsem absolutně schopná vybrat s lehkostí a nadšením podlahu, dlažbu, schodiště, strop ani dveře – ve studiích kroutím hlavou jako Alenka v říši divů. Je to skoro jako vybírat šampon kterej budete používat úplně celej život. Jak se máte rozhodnout, jestli chcete zářivě lesklou hřívu, objem, který dělá dojem, zdravou pokožku hlavy … když byste nejraději samozřejmě všechno?

Jako nejdůležitější se teď zdá (dělníkům) výběr podlahy (mně povlečení, hrníčky, polštářky na gauč a kytky). Já kňučím, že chci podlahu z prken. Takovou tu kterou vídáte v divadlech, kde si každý prkno žije svým životem, nevadí vám na ní žádný škrábance, protože to ke dřevu prostě patří a přes ponožky cítíte texturu dřeva … zatímco Luky už vidí, jak si bude celou zimu chodit po domě bos, protože ho bude podlaha hřát zespoda. A ač se snažíme vymyslet kompromis, aby byly obě dušičky šťastný, dřevěná podlaha s podlahovým topením je nám rozmlouvána ze všech možných stran a vyhrává podlahový topení (je mnohem úspornější) a vinyl od Quick Step, který má z těch všech, co jsme viděli, tu nejvěrohodnější texturu dřeva. Promiň dřevo, je mi to fakt moc líto a třeba jednou … bereme odstín vintage chestnut natural, který je tak akorát do hnědo-šeda a já se snažím si ten výběr následně nevymluvit – už jsem to totiž udělala 3krát!… Continue reading

Domov Uncategorized

Jak se staví domov. Díl 3.

Nebyl snad den, kdy bychom se nejeli podívat, jak nám naše budoucí doma roste před očima. Myslím si, že nebudu kecat, když řeknu, že snad během 14ti dnů byla hrubá stavba na světě a na střechu se začaly pokládat tašky.

Všechno šlo jako po drátkách a my se najednou mohli procházeli domem, který měl místnosti, střešní okna a ten druhý nejkrásnější výhled na světě. První místo zaujmul už před lety výhled z postele v Makawi a troufnu si říct, že krásnější už asi v životě neuvidím. Všechno vypadalo růžově a já si v hlavě jako správná ženská malovala, kam zavěsím květináče a položím koberec, … . Jakou stěnu vymalujeme jakou barvou. V naší budoucí kuchyni, kde byly zatím jen stěny a okno u imaginárního dřezu, jsem v tom krásným, ranním světle vařila na podzim čaj … když najednou … nic. Dělníci ze stavby odjeli, jednatel firmy nám příjezd dělníků potvrdil, posléze rušil, potvrdil a takhle to bylo celý léto. Nebylo NIC. Firma si nabrala tolik zakázek, že nestíhala plnit termíny a odnášeli to tak v podstatě úplně všichni. Byli jsme z toho hodně špatný, protože do tý doby bylo všechno v pohodě, ale potom, co nám xkrát nikdo nezvedl telefon, zrušil schůzky a nenašel si čas, jsme si řekli, že tohle by už stačilo. Firmě jsme řekli, ať dodělají to, co musí, aby nám zůstala záruka na dům a my se na dokončovací práce rozhodli najít lidi sami.

Na začátku září přišel asi ten největší stres, který jsme s domem zažili. Najednou jsme potřebovali sehnat spoustu lidí na spoustu věcí o kterých jsme neměli ani tucha, že se dělat musí, jak se jmenují, jak se vlastně říká lidem, kteří je dělají a jaký je doprkýnka jejich postup? Kdy se dělá elektřina a kdy voda? Co všechno musí být hotový, aby se mohli dělat podlahy? A jak je to s odpadem? Je lepší podlahový topení, nebo to normální? A „doprkýnka, hele Luky, tady není komín ani díra na komín! … kdo dělá komín, kominík asi těžko, žejo?“ No, zjistili jsme, že nevíme o stavění domů vůbec nic, ale naštěstí taky to, že si vždycky nějak poradíme!

 

A já si taky připomněla jednu věc o sobě. Pod tím největším tlakem se totálně hroutím, brečím, panikařím … ale když tahle fáze přejde a já se vyvztekám a vyfňukám, vezme se ve mně obrovská chuť a síla zabojovat o to víc a jedu jak drak. Hromádka neštěstí se transformuje v robocopa!

Continue reading