Tenhle týden byl naprosto úžasný! Přesně tak, jak jsem se minulou neděli, i přes špatnou náladu rozhodla – a přesně tohle jsou ty důležitý rozhodnutí, který můžeme učinit každé ráno. Ty i ty i ty!
Poslední dobou jsem si ale všimla, že vás nedělní články nebaví tolik, jako dřív. Možná je to tím, že právě nedělní články jsou nejdelší, tím, že každý týden není tak zajímavý jako předchozí a hodně věcí se opakuje.. Já nevím, ale rozhodla jsem se to zkusit změnit a udělat to jinak. Doufám, že se vám taková má obdoba week in pictures bude líbit a třeba i líp číst.
Pondělní odpoledne s prasátkama.. kdo mě zná, tak ví, jak hrozně moc miluju prasátka! Už někdy od prváku na střední jsem si přála takové mini čuně doma a asi mě to nikdy nepustí. Znáte nějakou větší rozkošnost? Umíte si asi představit moje nadšení, když jsem je uviděla. O tyhle drobečky se teď stará babička.“Máma prase“ umřela totiž někde v džungli a oni by bez jejího mlíčka umřeli taky. Jsou plachý, křičí/kvičí na všechny strany ale určitě si brzy zvyknou a než se nadějí, vypustí je zpátky do přírody, kam prostě divoká zvířata patří.
Úterý a náš neskutečný výlet na lodi. Zážitek na celý život. Moje první šnorchlování v tak překrásně čistý vodě. Den, kdy jsem spatřila celý Nemovo akvárko a den, kdy jsem si řekla, že si na Bali rozhodně musím zkusit potápění. Jo a taky den, kdy jsem opravdu cítila že žiju! Možná proto, že jsem se o ten život i trochu bála.
Už od prvního týdne s Less a Tomem jsme si plánovali spaní na pláži. Jednou jsme ale měli hosty, další den foukal vítr, pršelo, pak jsme byli rozlámaní po výletě.. a když už se teda opravdu odhodláme, je mi zle. Nějaký ten oheň a jídlo jsem si ale opravdu nechtěla nechat ujít – miluju tyhle večery. Vyhrabali jsme umírací jámu, zapálili suchý kokosy, Tom našel starý plech na který jsme dali udělat alobalový uzlíčky se zeleninou. Bylo to výborný – fakt.. ale bylo mi tak zle, že jsem to po dvou hodinách zabalila a šla kňučet do postele. Naše druhá půlka tam ale vydržela až do půlnoci – pochutnávala si na pečených bramborách, batátech, pila nedobrý červený víno, pozorovala hvězdy a odešla, až když jim nohy začalo omývat moře.. VELKÝ ACH. 
Našla jsem na pláži obrovskou kytici.. Jednotlivé kytky byly rozházené naprosto všude, kdybych občas trošku víc poslouchala mamku, řekla bych vám, jaké druhy to byly ale takhle můžu říct asi jen to, že byly všechny růžový. Ráda si vymýšlím příběhy.. a tahle kytice má taky svůj. Určitě patřila slečně, která byla požádána o ruku a žádost odmítla, odhodila kytici na zem, naštvaně ji rozdupala a běžela pryč. Co jí k tomu vedlo netuším, že by nějaký ty bikiny modelky na pláži co ničej narozeniny, svatby a životy?
Při posledním dni s našima parťákama jsem si vzpomněla na chatičku v moři, která je na druhé straně ostrova a já už k ní chci hrozně dlouho pěšky dojít. Dneska byl právě ten den, kdy jsem byla odhodlaná to udělat a stáhnout tam i všechny ostatní! Hm.. odhodlání by bylo.. příliv ale taky! Krátkou procházkou po pláži jsme narazily na dva kajaky, zaplatili 300THB a už se vezli! Chatička nebyla tak hezká, jak z pláže vypadala ale objevili jsme malý ostrůvek v moři, který byl plný korálů, kamenů, mušlí a taky odpadků.. takový temný koutek. Posbírali jsme tam spoustu překrásných mušlí, kamínků a s plnými batohy se za hodinu vraceli zpátky. Cestou jsme několikrát zmokli, uschli, zapovídali se dokonce i na křižovatce, a i přes to, že mi pořád nebylo nejlíp mi bylo tak hrozně krásně..
Tak a to je to nejvíc, co mi tenhle týden uvízlo v paměti a bude to tam určitě napořád.
Nějak si tímhle článkem nejsem vůbec jistá, dostihla mě psací krize, nemůžu najít ty správný slova a peru se s ním už několik hodin. Napište mi prosím, jaký formát se vám líbí víc a pokud máte jakýkoliv nápad, jak nedělní články zlepšit, sem s ním!
No a jaký bude ten můj příští týden? Pracovně + finančně úspěšný! Určitě! Prosím!
A co ten váš?
