Žraloci, chobotnice a červený zabiják

PONDĚLÍ: VISA RUN

ÚTERÝ: Kolem 10pm přijíždíme ŽIVÍ z visa runu konečně do resortu. Nakrmíme ježka, který byl celou dobu na balkoně, kde jsme mu vytvořili to nejkrásnější ježčí království  a okamžitě letíme k babičce na skleničku – tentokrát opravdu zaslouženou. Ze skleničky se nečekaně stává opravdu jen sklenička protože stres a únava zapracovaly na takové úrovní, že jich v těle pociťujeme asi 5. Smějeme se, motáme se a usínáme s blaženým pocitem, že se zítra probudíme znovu do toho NAŠEHO krásnýho světa- světla.

STŘEDA: Ráno uklízíme spoustu pokojů, dodělávám náramky, odepisuju na emaily, mířím na poštu a můžu se zbláznit.. . Potřebuji vše už akutně odeslat! A sakra, královna má narozeniny, každý týden má někdo narozeniny, v Thajsku se pořád něco slaví a zavírá! Všude je zavřeno – včetně pošty samozřejmě. Nic z toho co jsem potřebovala tedy nevyřídím. Z rádia se každou chvilku ozývá hymna a po celém Thajsku je zakázán prodej a konzumace alkoholu – dneska máme hold smůlu.

Přijíždí hosti – češi, kteří vůbec neměli páru, že jsme češi. TRAPNÁ SITUACE.

Večer klasicky míříme k babičce, společnost nám dělá chvíli Horst, který se musí po chvilce sbalit a jít vyřešit problém s počítačem, povídáme si o pomíjivosti života – jaký je rozdíl, mezi životem člověka nebo mravence? Májové(myslím) říkají, že spousta lidí musí zemřít aby se dal svět zase do pořádku. Thajci berou smrt jinak než my, pokud někdo umře, samozřejmě se jim stýská, je jim smutno – ztratili část ze svého života a ta díra v srdíčku je obrovská, ale oni věří – a já věřím taky, že zemře jen tělo a čistá duše přejde do nového tělíčka a žije dál.. Je to krásný a není důležitý jestli to pravda je nebo není – realitu si utváříme my sami vlastními myšlenkami – mami, nezapomínej na to! nějakým mávnutím kouzelné hůlky chytneme druhou mízu, pustíme si písničky a začneme zpívat, musím podotknout, že hrozně špatně ale to je v tu chvíli úplně jedno. Jsme opravdu šťastní.. za to, že jsme.

ČTVRTEK: Klasickou honičku – snídaně, úklid, bookování střídá celkem klidné ráno. Přichází nám několik špatných recenzí najednou – né na nás ale na resort, lokalitu atp.. z čehož se my nečekaně radujeme, protože to pro nás znamená míň rezervací a tudíž míň práce za stejně málo peněz.

Po obědě kreslím jednorožce a rozhoduji se, jestli budu kreslit na zakázky.. jednoznačně si říkám, že prostě ne – holky, co jste mi psaly, nezlobte se ale pro mě potom tvoření ztrácí smysl protože při něm nemůžu využít svou fantazii a o čem jiném pak ty obrázky jsou?

V 6 večer přijíždí Elízka s holkama a mně dělá obrovskou radost, že ony mají radost. Pokud její blog neznáte, určitě se koukněte!

PÁTEK: Ráno přemýšlím, hodně přemýšlím – to dělám, když nemám moc práce :D Jsem neuvěřitelně netrpělivá a každou chvíli kontroluji email, jestli se tam náhodou neobjeví zpráva, která rozhodne o našich dalších měsících a my se už budeme moct těšit! Bože, holky, já tak hrozně chci aby to dopadlo! Znáte ten pocit? Jako když se v dětství netrpělivě těšíte na to, jestli vám ten ježíšek přinese pod stromeček to kolo, nebo ne a tak nějak nedokážete myslet a nic jiného.

Po několika měsících jsme se natěšení jeli podívat na Coral beach.. no, co vám mám povídat.. Kde jsou sakra ty rybičky, co měli být? Všude stovky lidí a neuvěřitelně korálů – nečekaně Aneto! Takže se nedalo chodit bos.. respektive dalo, ale moc to bolelo. Všude bylo neuvěřitelně lidí a já si na chvilku přišla jako v Tunisu nebo jiných šílených destinací, kam se člověk opravdu jen jede fláknout k vodě a to mu stačí. Bolestivě mě tam kouslo něco malýho červenýho..

Po cestě domů jsme se stavili v Chawengu.. místa, kam míří většina turistů a podle toho hodnotí, že Samui je vlastně hrozně turistická destinace. Ano, je. Ale většina těch lidí je právě tam. Pokud tedy nevyhledávám společnost Evropanů, Američanů a Australanů, něco si o tom přečtu a nepojedu na místo, kam míří všichni! SAKRA LIDI!

Večer klepeme na holky, Eli mi přivezla spoustu oliv, čímž mě učinila fakt šťastnou. Popíjíme červené – z Moravy! A brzy míříme do postele totálně vyřízený.

SOBOTA : Sluníčko dneska opravdu praží, venku je pocitová teplota 47 stupňů a Laosan Thon si to nakráčí do jídelny v kulichu a bundě. Ne, opravdu to nechápu ani já, a to jsem toho už viděla hodně.

To něco malýho, červenýho, co mě kouslo asi nebylo úplně tak nevinný, jak se zdálo. Obří svědící lívanec na ruce nevypadá zrovna skvěle – a tak snad to zmizí, prdnu na to kokosák!

Včera nám bylo sděleno, že se v blízkých vodách pohybuje kraken /čtěte chobotnice/, který svým jedem dokáže zabít až 25 lidí najednou.. tak vám povím, že dneska jsme si to ve vodě opravdu užili. Nejdříve nám moře vyplavilo nějakou mega medúzu, v moři byla spousta mrňavých, který jsem teda neviděla ale cítila.. a každý šutr si hrál na krakena. Cestou zpátky jsme šli přes „minový“ pole – znáte tu hru kdy musíte skákat pouze po něčem /v našem případě kamenech/ a nesmíte se dotknout země? Tak to mi tak občas hrajeme, není to složitý ani jednoduchý, kamenů je tam až až, druhým levelem se stává cesta zpátky, kdy jdete s mokrýma žabkama – to je pak trošku, promiňte mi ten výraz, o hubu. Ale je to o to větší sranda, to zase jo!

Štípanec/kousanec nabývá větších rozměrů, lemuje ho krásný bílý kroužek (nejspíš jsme všichni milovníci bílé) a asi navštívím místní lékárnu – LEKÁRNU.. respektive nenavštívím, je sobota večer – zavřeno.

NEDĚLE: V noci nemůžu vůbec spát, i když se mi hrozně chce. Dopočítám se 450ti oveček a pak mě i to počítání přestane bavit. Svědí mě ruka, bolí mě ruka, na zádech mě škrábe nějaká upadlá tuha (nemáme stůl ani nic podobného, takže kreslím vždycky v posteli nebo na zemi) Kolem 5:30ti konečně usínám.

Ráno nemůžu vstát. Hlava chce (teď lžu) ale tělo prostě neposlouchá.

Na facebooku zahlédnu fotku žraločího miminka z výletu kolem ostrova. Super! /ráda si ve vodě medituju, jako by najednou celý svět zmizel a na světě jste jen vy. Ležíte na vodě a cítíte, že jste jí součástí – vy jste ta voda. Zavřete oči a můžete se přenést na jakékoli místo na světě, můžete být čímkoli, v jakékoli době.. to miluju! Dokud se mi do hlavy nedostane myšlenka, že je pode-mnou právě žralok, který si na mě brousí zubyska! To je pak celá meditace v háji!/

Máme jet s holkama do TOHO bazénu a počasí se tenhle nápad moc nelíbí. Sluníčko střídá déšť, v horách je úplně zataženo.. a já to vidím tak na nějaký film, papír a tužku.. Alespoň to je přesně to, co moje neuvěřitelně unavený já chce! 

Tak a to je pro tento týden asi všechno :) 

A já si jdu konečně skočit do tý lekárny, než mi zase zavřou, tak snad mi tam tu ruku neuříznou :) 

Jaký byl váš týden? Nějací žraloci, chobotnice a tak?