Kdybych spočítala kolik let jsem byla dohromady vegetariánem, bylo by to asi něco okolo 5ti let. Pár měsíců jsem taky koketovala s raw veganstvím a o pár měsíců dýl ještě s veganstvím. Byla jsem přesvědčená o tom, že tak to má být, že to, co dělám je to nejlepší na světě..
No a pak.. pak jsem i přes všechny svý přesvědčení a soucit se zvířaty došla k tomu, že pro mý tělo a především pro mou hlavu je vlastně nejzdravější jíst úplně všechno! Přestala jsem to prostě řešit.
Ono totiž není důležitý ani tak co jíš, než jak to jíš!
Je to asi půl roku zpátky, co jsem se seznámila s člověkem, který vystudoval psychologii. Povídali jsme si a já se mu svěřila s tím, jaký jsem měla v pubertě problemy s jídlem a on na mě hnedka vybafnul “já vím, mně to bylo hned jasný”
“většina lidí, kteří drží striktní “diety”, omezují svůj jídelníček a vyřazují z něj potraviny si prošli poruchou příjmu potravy. Mají tak neustálou kontrolu nad tím, co jí, způsobem, o kterým si myslí, že je zdravej a přitom vlastně vůbec není.” No nic, k tomu se vrátím později.. a nebo třeba radši ne.
Proč jsem teda “začala jíst maso” já?
Byl to asi čtvrtý měsíci na Bali, když se mi začaly dělat modřiny po celým těle, byla jsem unavená a prostě jsem se necítila vůbec dobře. Zkoušela jsem vyvážit jídelníček jak jen to šlo ale.. no nešlo to a tak jsem si dala čerstvou, grilovanou makrelu, kterou jsem s chutí snědla a pak v měsíci ještě další tři!
Předtím jsem byla velkým zastáncem názoru, že bílkoviny, železo.. to všechno se dá nahradit rostlinnou stravou. A co já vím, určitě dá – ale já to neuměla. Neuměla jsem si hlídat, jestli do sebe dostávám dostatek všeho, co mý tělo potřebuje protože s mým životním stylem to jde opravdu těžko, a tak se proti tomu mý tělo prostě vzbouřilo.
V tu chvíli se mi rozsvítil majáček v hlavě, kterej mi naprosto převrátil myšlení.. a jo, děje se to zase znovu, jako už tolikrát, kdy si myslím, že vím a přitom nejspíš zase nic nevím. Nenadávejte mi za to, že často měním názory a přesvědčení, prostě rostu, hledám, zkouším a padám na hubu..
Nechci se už bavit o jídle, nechci řešit jídlo a nechci soudit někoho, kdo byl jeden den paleo a další den je veganem. Nechci poslouchat, jestli smím jíst tohle a tamto. Soutěžit v tom, kdo je větší vegan, kdo má lepší mixer a víc srdíček u svý acai bowl, která je prostě jen víc cool smothie. Nechci věčně řešit v čem je palmovej olej, v čem troška mlíka nebo rozdrcený kosti.
Nepotřebuju být součástí trendu, ani tu žít na věky, a nepotřebuju být ani co nejkrásnější. Chci prostě v pohodě žít. Chci jídlo milovat, užívat si ho, neodpírat si ho! NEŘEŠIT HO!
Nikdy nebudu podporovat velkochovy zvířat a nebudu snídat, obědvat i večeřet stejky nebo šunky. Ten slepičí vývar od babičky si ale ráda dám, stejně jako čerstvou grilovanou rybu nebo vajíčka od sousedovic slepic… neříkám, že každý den ale třeba jednou za týden, za měsíc.. jak budu sama chtít, jak bude chtít mý tělo.
Dlouho jsem zastávala striktní názor, že zvířata tu nejsou od toho, aby se jedla, ale když vidím u nás, na konci světa, jakou rychlostí se rozmnožují slepice.. jak neuvěřitelně rychle rostou prasata, i když je cíleně nevykrmujete.. něco na tom fakt bude. – Mami, tati, babi, dědo – měli jste pravdu.
Problém není v lidech, kteří si zvířata sami chovají, vypiplají si je, maj krásnej život a pak je jednoho dne zabijí a celý zužitkují. Problém je v lidech, kteří berou maso jako věc a nemají k němu žádnou úctu, lidech kteří přijdou do Tesca a koupí si kilo hovězího ale už za tím nevidí tu živou krávu.
Poblém vidím v tom, že my lidi jsme hrozně rádi extrémisti a nedokážeme najít rovnováhu. Všechno přeháníme a já už přehánět nechci. Už chci bejt prostě jenom normální.
♥
A tak jsem teda jen chtěla tímhle článek říct, že to neřeším. Že mi najednou dává největší smysl jíst všechno. S mírou, požitkem, chutí.. Protože to, že nikdo nebude jíst vůbec maso svět nespasí. To potom sníme tolik rostlin a sóji, že nebudeme moc mít miminka, zvířata nebudou díky nám mít co jíst a zase to povede k dalším extrémním krokům.
.. a co já vím, třeba budu za měsíc jíst jen kameny. Nebo lidi. Já nevím. ŽIJU TEĎ. ♥
Není jednoduchý připustit, že jsme se možná tak trochu (nebo i hodně) mýlili. Zrovna „zdravé“ jídlo a všemožné fitness trendy už mi lezou krkem. Všichni nás poučují jak si zničíme život, když nebudeme dodržovat pravidla a budeme jíst to „špatné“. Přitom když se podívám kolem sebe, tak vidím spoustu lidí, kteří nepočítají kalorie, jedí na co mají chuť a jsou prostě šťastní a spokojení. Naši předci nebyli úplně hloupí..
Člověk dospívá a mění se každou minutu. Jsem moc ráda, že díky internetu máme možnost sledovat Tvou cestu a čerpat tak inspiraci od happy Anie, pro svůj vlastní život. Děkuji Ti, že jdeš proti proudu a ukazuješ nám, že čistý štěstí prostě existuje. Jo a jo a jo! :)
Myslím, že před tím, než budeš psát nějaké informace, by sis měla zkontrolovat, jestli jsou vůbec pravda. Zkus si přečíst pár článků, k čemu se používá 90%+ sóji a že se zvířata množí jen z důvodu poptávky a třeba ti to pak začne dávat smysl. Nebo taky ne. V něčem máš třeba pravdu, i když většina toho, cos napsala, jsou blbosti. Mrzí mě to, protože takhle negativně ovlivníš spoustu lidí, kteří o tom taky nejsou informovaní. Zastávám názor, že by člověk měl dělat co chce a jíst co chce, ale jen tehdy, pokud tím neomezuje jinou živou bytost (samozřejmě nemůžeme ovlivnit všechno, ale přece se na to kvůli tomu nevykašleme úplně, že jo).