Konečně mám notebook ale zase jsem bez telefonu. Překvapuje vás to? Mě už opravdu ne. Upřímně jsem pro vás měla napsaných několik článků dopředu a vlastně je pořád mám ale moje pocity jsou uplně jiný, než jsem si myslela, takže je asi nezveřejním, možná s odstupem času. Chybí mi Londýn, hrozně moc, chybí mi cestování, ježdění autobusem a kochání se vším tím krásnem a hlavně, hlavně mi chybí SVOBODA a anglický povahy i jazyk. Tyhle dny jsou docela hektický, pořád jsme někde.. Obejít úřady, rodinu, doktory.. a brzo už zase pryč. Nálady mám teď trochu na bodu mrazu a to malý nadšený dítě ve mně už chce zase vyletět ven a radovat se ze světa. Nemůžu si pomoct ale doma mi to prostě nejde. Mějte se krásně a nebuďte tak dospělý, vypusťte ty děti ven!
