Tenhle týden byl prostě moc.. bylo toho moc, moc práce.. až moc práce. Ind nám pořád říká že busy je dobrý, my se mu snažíme vysvětlit, že to není dobrý pro nás, nýbrž pro šéfa – nechápe to!
Pondělí : Další Rusáci – nemám ráda Rusáky. Přijeli s kuframa od LV (těma pravýma), nastěhovali to do pokoje a po dvou hodinách nám oznámili, že odjíždějí protože v pokoji je malý pavouk. Haloo! Jste v Thajsku, malý pavouk se dostane prostě všude, stejně jako v Evropě.. no, v Rusku to asi normální není. Joo, to kdyby tam ze záchodu vylezla kobra, nebo byl ve sprše škorpion..
Úterý: Počet příjezdů – 6. Stupeň vytíženosti – šílený. Počet problému v pokojích – 4. Od rána jsme jeli jak na běžícím pásu – všechny pokoje uklidili, hosty ubytovali a teď najednou střih – host zabouchnutý v koupelně se nemohl dostat ven, dveře teda zničený, museli jsme nechat vyměnit kliku. Pokoj číslo dva – neteče teplá voda – Lukáš už je trochu jako Bořek Stavitel a opraví všechno (povlíkání postele mu ale pořád dělá problém). Pokoj číslo 3 – pro změnu neteče voda vůbec žádná a pokoj 4 naprostá bomba – předešlý host si asi spletl záchod s košem a hodil do něj plastovou lžičku, ta se tam někde v trubkách vzpříčila a pak se kakalo, čůralo.. teď to teklo ven, no paráda. Na tohle byl už i můj Bořek marný a tak jsme zavolali Thajskýho pána s pilkou – ten musel trubku rozříznout – teď to všechno prostě po celý koupelně.. naštěstí to za tu tisícovku i všechno uklidil. Ale jo, práce snů ne?
Středa: trošku panika, marnost, stres – PMS. Trošku jsem křičela a trošku jsem i hysterčila – že už na to tady kašlu a zadarmo tu šaškovat odmítám. Vzpouřím se a hlásím, že se 1. září stěhuju do Kambodži – moje nápady bývají šílený ale většinou uskutečněný. Kambodža je krásná země, sice chudší než Thajsko – o to víc ale panenštější, přátelštější a příroda či pláže jsou stejně nádherný. Máme všechny doporučení, teď už to jen dokázat. Dokázat se úplně odříznout od jakýkoli jistoty (rozumějte střechu nad hlavou), dokázat, že zvládneme vydělat peníze jen online nebo mými výtvory a cítit tu svobodu po který tolik prahneme.
Nakupuju korálky a pouštím se zase do něčeho s obrovskou vášní a touhou. Tohle bude dobrý, vím to!
Sushi zajídám grilovanou kukuřicí a mám chuť na opečenýho buřta s kečupem, čokoládovou zmrzlinu, skleničku.. tři.. vína. Do toho brečím, nadávám a jsem šťastná.
Čtvrtek: Do dvou pracujeme jako draci, od dvou kreslím obrázky (každý den s Harry Potterem:D, stejně musíme zůstat v resortu) a večer vyrábím náramky. Mám práce až nad hlavu ale je to strašně super pocit, když děláte něco, co vás opravdu baví a vidíte, že lidi – VY to rádi ocení – miluju vás a vaše zprávy!
Večer klasický čtvrteční market, všude spousta jídla, oblečení, cetek a především lidí – Evropani mají prázdniny, tak přijíždí návaly turistů. Po třech měsících jsem tu slyšela čestinu! Lukáš míří k pizze, zatímco já se snažím prorvat houfem dětí s balonky. Tak nějak marně a Lukáše ztrácím, koupím nějaké korálky, jídlo a jdu k motorce, kde se na něj čekám, až si to celé taky projde, přijde mi to rozumnější, než se vracet a pořád se míjet. Po 20ti minutách ale pořád nic. Najednou mi zvoní telefon – cizí číslo, telefon nemůžu vyrvat z batohu, roztrhnu kapsu, telefon rychle zvedám a tam vyplašený Lukáš, kde jako sem.. přiběhne ke mně, obejme mě.. on měl prý tak blbej pocit, že už mě nikdy neuvidí, že mně někdo sebral, znásilnil, zabil.. byl vyplašený jak bývám většinou já, když se něco děje. Líbilo se mi to, lepší než kytka jako důkaz lásky.
Dodatek: Když mu řeknu já, že mám z něčeho špatný pocit (dobře, možná je to častěji, než je běžný) má mě za blázna.
Pátek: E-maily mi praskají ve švech, facebooková schránka taky.. Nemám v tom žádný systém, spíš neuvěřitelný zmatek a vůbec nevím, jak to zorganizovat. Všichni chtějí náramky a obrázky. Mám tak ohromnou radost a nějak cítím, že tohle bude to ono a srdíčko mi u toho povyskočí. Já vždycky věděla, že věci se musí dělat s láskou a pokud tomu tak je, bude to fungovat.. teda, snad bude. Poslední peníze utrácíme za bavlnky a ty šíleně drahý thajský korálky. Na poštu už mířím s kupou obrázků pro vás a pán za přepážkou, který si mě už pamatuje, vytahuje telefon a ukazuje mi pásovce, kterého chytil v džungli – ukázal synovi a pustil zpátky – prý už střílet nebude, když to nemám ráda.
Vím, že žiju na místě dovolený ale sakra, já bych tak jela na dovolenou! Nebo alespoň na výlet do Angthong Marine Parku, nebo se potápět na Koh Tao.. ách.. prostě si ty všechny krásy tady užívat jako turista.. alespoň jeden jediný den. Ježíšku?
Sobota: Nečekaně žádný příjezd, mám migrénu, není mi dobře ale i přesto bereme batoh na záda a vypravujeme se do džungle. Tohle se nestává běžně a my hodláme využít každou minutu volného času. Projíždíme uličkami mezi bambusy, palmami i plody smradlavýho durianu, odbočujeme do uličky, kterou jsme předtím nikdy nenavštívili a užíváme si sluníčka, které se odráží od úžasných rostlin a tvoří tak neuvěřitelně kouzelnou oázu pestrosti a života. Silnice se začne pomalu zhoršovat až jedeme jen po písku, nevíme kde jsme, jen jedeme dál. Z písku se stávají duny, koly zapadáme do popraskaného betonu, řítíme se do kopce, z kopce, brzdy pískají a z motoru se kouří. Projíždíme okolo úžasných výhledů, budhů skrytých v horách, rostlin, které jsme nikdy neviděli. V džungli zahlédneme opici křičící na stromě. Vypadá to, že v téhle části ostrova opravdu dlouho nikdo nebyl. Nedivíme se.
Chvílemi mám opravdu smrt v očích a stejně urputně jako Lukáš mačká brzdu, já mačkám jeho ramena strachem a vidinou, že z tohohle prostě nevyvázneme jen tak a minimálně nějaká zlomenina se odehraje. Totálně ztracený zapínáme GPS aby jsme se dostali na nějakou silnici. Zavede nás do uličky, kde jsou dvě možnosti – šílená cesta plná kořenů, výmolů.. nedá se ji říkat ani cesta. Druhá možnost vypadá lépe – asfaltový, neuvěřitelně strmý kopec dolů. Vrháme se druhou variantou, brzdy to moc nedávají a jen co sjedeme tu strmou cestu je před námi naopak obrovský pahýl, nicméně ho jen tak vyjedeme a tam.. cesta končí. Jedna stará zrezivělá motorka, stará dřevěná chýše a štěkající pes. Nic jiného tam nečeká.
Chceme jet zpátky ale motorka kopec nezvládá, nikde nikdo.. musíme ji vytlačit. Nemůže motorka, nemůžu ani já a Lukášovi se lesknou záda potem i přes promočené tričko, už i na něm je vidět zoufalství. Nicméně motorku vytlačíme a jdeme zkusit druhou cestu. V tom nám přijde zpráva z bookingu, která nám nahlásí, že si někdo zarezervoval pokoj a PŘIJEDE DNES. Musíme se rychle dostat zpátky. Brzdy pískají stejně urputně jako ptáci, kteří jsou celou cestu našimi společníky a kteří se nad naším dobrodružstvím nejspíš skvěle baví. Nikdy jsem neviděla tolik lomů, zatáček, tolik kousků nikam nevedoucího betonu.. nicméně uběhne 20 nekonečných minut a my konečně vidíme silnici a LIDI!
Ztahaní přijíždíme „domů“, rychle uklízíme pokoj a hosti přijíždí. Pouštíme si další díl Harryho Pottera, začínám kreslit obrázky. Pořád se mi klepou kolena a zadek bolí jako čert nicméně máme další úžasný zážitek na který nejspíš v životě nezapomeneme.. a pro ty chvíle stojí za to žít.
Pokud jste dočetli až sem, klaním se vám a přeju ten nejkrásnější týden plný zážitků.. nějakých pořádně šílených! <3
nedělní články mám popravdě asi nejraději:) naprosto ti rozumím, tomu jak si psala, že by si jela alespoň na jeden den někam na výlet. sama jsem si toho přes prázdniny dost naložila, takže stíhám stáž a dvě brigády. sice na jedné se nějak fyzicky nenadřu, ale ten pocit alespoň jednoho volného dne je k nezaplacení. o to víc se ale těším na výlety, které mě ještě čekají:)
Ty tak hezky píšeš, že než se stačím nadechnout nebo jen mrknout, mám celý týden přečtený a během toho čtení se ve mě odehrávají nejrůznější emoce. Občas mám o vás strach, viz ta část, kde si čekala u motorky a Lukáš měl špatný pocit. Dávejte na sebe pozor, přeju hodně síly a pevné nervy s turisty. x
Vy tam vlastnite apartmán? :) jinak moc hezký článek ❤
Ach miluji tyhle články. Vždy to musím dočíst a nic mě od toho neotrhne. Mám takovou živou představivost a vždy se vžiji do toho příběhu a představuji si to. A i ten jeden volný den dokáže člověka dobít tou energií, kterou ze sebe vydáš během celého týdne. Tak ti jen přeji, aby ten tvůj jeden volný den přišel co nejdříve. A zase jako vždy krásné fotky. Posílám ti část své energie ať to lépe zvládáš. ❤
Krásný článek, držím palce s krásnými plány. Držte se teď během turistické sezóny, za chvíli to bude jen vzpomínka.
To jsi taky superžena! Pořádně si užij výlety a zasloužený odpočinek :))
To je hezký, děkuju moc! Dáváme na sebe pozor :) Nervy už tečou ale to snad půjde časem :D :)) Děkuju <3
Kéž by :D jen se o něj majiteli staráme :) Děkuju :))
Děkuju mockrát <3 Taky to tak mám :) Doufám, že už konečně přijde :) Děkuju moc a posílám na oplátku hooodně lásky <3
Děkuju :)) Snad máš pravdu a nebude to naše každodenní noční můra :
Ahoj Anie, krásný článek jako vždycky! Tyhle nedělní články jsou prostě nejlepší…vždycky se u nich pobavím. ♥ Ještě jsem se tě chtěla zeptat..máš snapchat? :)
Anie, krasnej článek, který jsem zhltla, jak malinu… Nemám problém ho dočíst, spis se od tvého blogu odtrhnout:-)
Drz se!
Ufff, dlouhý článek ale zajímavý. Dočetla jsem do konce a byla jsem napjatá, jak to vše dopadne. Těším se na další články.
Korálky se mi líbí! A jsem ráda, že ti to tak šlape :) Jen mě teď napadly dvě věci – máš někde nějakou galerii se všemi prodanými obrázky nebo i jinými výtvory? Tady se jen občas vyskytne taková hromadná fotka, ale byl by nějaký Deviantart, Fler nebo cosi, aby se člověk mohl podívat prostě na všechnu tvou tvorbu? A za druhé mě napadlo, jestli to máte vymyšlené s nějakým živnostňákem nebo tak. Vydělávat si vlastní tvorbou nebo online je sen, ale aby se to na vás pak nějak nesesypalo… na to nemusíš odpovídat, já spíš jen z obav o vás rýpu :)
Jinak – to asi neovlivníš, ale štve mě, že musím pokaždé při psaní komentáře vypisovat přezdívku atd.. Ono tedy po napsání prvního písmenka mi to nabídne vyplněné políčko, ale už to, že musím vypsat to první písmenko u všech těch položek, mě štve. Ten blog by si mě mohl už pamatovat :P :D
Páni, ty fotky jsou užasné :)
Budu moc ráda ,když se podíváš i na můj blog a zanecháš třeba i komentář -> http://pozitivnenaladena.blog.cz <- promiň za spam a budu ti vděčná :)
Sleduji spoustu blogu a obvykle nekomentuji, ale dnes musim. Tvuj blog jsem objevila pomerne nedavno diky Houdicce a pokazde se tesim na dalsi novy clanek. Z tebe a tvych clanku vyzaruje neco zvlastniho a obdivuji lidi, ktere jako ty jdou za svymi sny ;-) drzim pesti, aby ti (vam) vysly i dalsi plany :-) Irys
Děkuju moc :)) Snapchat nemám :)
To je hezký, díky!
Galerii zatím nemám protože nemám ten foťák, hned jak bude, bude i nabídka :) Živnosťák zatím neřešíme, to uvidíme časem. Ono je to s tím hodně složitý, protože se nedá založit na dálku v čr a tady si musíš hned založit firmu s Thajským společníkem. Musíme se přestěhovat do tý Kambodži, tam žádný živnosťák ani nic podobného nepotřebuješ :)
Jo, já vím jak to je ale bohužel nevím co s tím :(
Jé, to jsem moc ráda <3 Děkuju moc <3
Moc na dlouhé články nejsem, teda aspoň co se týče čtení, sama píšu docela dlouhé a obdivuju všechny, kdo je čtou :D … ale u tohoto mi to vůbec nevadilo, protože byl skvělý od začátku do konce (jako každý tvůj článek !) A ty náramky jsou nádherné, viděla jsem je na instagramu a přemýšlím, že si nějaký objednám ^^
http://www.meadelaida.blogspot.com
To jsi mi udělala radost! <3 Určitě objednej! :D
Anie já tě tak obdivuju! tys to vlastně dokázala, i když si to možná ted neuvedomujes a je ti treba blbe..ale! sbalila ses z civilizace a jela zit nekam svuj sen!:) A sny nejsou vzdycky procházka ruzovou zahradkou, ale budou! já v to věřím, stejně jako ty! Držím ti palce a těším se, až se uvidíme!!:) <333 (p.s. přivezu ti vína kolik chces! :))))
Páni! Krásný článek! úplná detektivka :D :) Super!
Na tvůj blog jsem narazila díky holkám z A cup of style a jsem za to ráda!
Neskutečně jsem si tebe, tvůj blog, tvé fotky a všechno oblíbila:)
Inspirovala jsi mě k cestování, k tomu, abych jednou někam odjela a tam nějakou dobu zůstala.U moře, na plážích nebo jen někde v New Yorku, Californii……Prostě děkuju:)
Do you mind if I quote a few of your posts as long as I
provide credit and sources back to your weblog?
My blog is in the exact same niche as yours and my visitors would definitely benefit
from some of the information you provide here. Please let me know if this
okay with you. Thank you!
I’ve been exploring for a bit for any high-quality articles or blog posts in this kind of space .
Exploring in Yahoo I eventually stumbled upon this site.
Reading this info So i am glad to express that I’ve an incredibly good
uncanny feeling I discovered exactly what I needed.
I such a lot certainly will make certain to don?t fail to
remember this web site and give it a look regularly.
Hi my name is Sandra and I just wanted to drop you a quick note here instead of calling you. I discovered your Ztraceni v džungli page and noticed you could have a lot more hits. I have found that the key to running a successful website is making sure the visitors you are getting are interested in your subject matter. There is a company that you can get targeted visitors from and they let you try the service for free for 7 days. I managed to get over 300 targeted visitors to day to my website. Visit them here: http://tgi.link/n3dn
I just want to mention I’m newbie to blogging and site-building and really enjoyed you’re blog. Probably I’m going to bookmark your blog . You surely have perfect article content. Many thanks for revealing your blog.