Jak vydržet s jedním člověkem 24 hodin denně? To fakt netuším ale takový návod, nebo kniha by se jistojistě stala v prvních dnech bestsellerem!
Všude se jen dočtete o lásce, pochopení, o tom, jak se musíte vzájemně respektovat.. To jsou všechno kecy a ten člověk si to prostě zaručeně nikdy nezkusil!
Já vám povím, co obnáší být s jením člověkem 24hodin denně, 7 dní v týdnu, několik měsíců. A povím vám to jako jediný člověk na světě naprosto a zcela upřímně.
Můžete člověka sebevíc milovat ale po několika měsících společnýho bytí zjišťujete, že se u vás začnou projevovat zvláštní vlastnosti, kterých jste si předtím nikdy nevšimli, zjišťujete jak opravu malý krůček dělí lásku a nenávist. Protože, když to propukne, neznám se!
1) Svého muže začnete brát v posteli především jako tyto 3 věci – odkladač (nohou, notebooku, jídla – to u Lukáše moc nedoporučuji – všechno hned sní), polštář a psa – pouští chlupy, trošku smrdí, občas slintá ale dobře hřeje, to se mu musí nechat.
2) Společnou budoucnost stále plánujete – jste přece žena! V jednom scénáři máte několik dětí, krásný dům na pláži, jste šťastní. V tom druhém ho u toho domu, v moři topíte – jste přece mořská víla a máte už všechno co jste kdy chtěla!
3) Na slovní spojení „mohl bys“ reaguje zrudnutím, mírným sliněním.. a tím to končí, neudělá nic.
4) Všechny věci, které dělal a přišly vám roztomilé najednou nenávidíte! To jak si pořád mačká obočí, špulí pus, jak často nechápe.. „Lukáši, přestaň s tím!“ Jak jsme slyšeli na přednášce Trabantů – „Ponorková nemoc? Vůbec ne! Ale jak on míchá kafe tou lžičkou – to bych ho zabil.“ Jo, přesně tak to je.
5) Pokud s chlapem žijete, pracujete a ještě ho máte za nejlepší kamarádku, váš vztah se dostává do úplně jiné dimenze, než vztah „normálních párů“. Dopoledne na sebe křičíte, protože ten jeden (vždycky je to samozřejmě chlap) něco pokazil, je hrozně pomalej, s ničím nepomůže a zbytečně se vybavuje (s tou pěknou blondýnou). Odpoledne si vyměníte názory nad tím, jestli je opravdu nutný házet za postel ty ukousaný nehty a večer se mu (jako nejlepší kamarádce) nad skleničkou vína rozbrečíte, že ten váš chlap je takovej blbec co vás určitě nemá vůbec rád ale vy bez něj vlastně nechcete žít. Teď se dostáváme k bodu č.6
6) Váš přítel se taky po čase naučí vás systematicky neposlouchat. Co si budeme nalhávat, mluvíme moc a mluvíme často o hloupostech – to chlap dokáže vycítit a reagovat na věty pouze s hlubším smyslem – ten můj reaguje pouze na 3 věty – „Půjdeme se najíst?“ „Zase došel toaleťák!“ a ta nejoblíbenější – „Nezajdeme na pivo?“ Ze zkušenosti vím, že i když vypadá, že vás poslouchá – neposlouchá! Už je vám jasný, proč chlapi tvrdí, že ženám nerozumí?
PS: Po nějaké době se naučí i žena neposlouchat. Slyší také na 3 věty – „Nezhublas?“ „Pojď, já ti koupím něco hezkýho“ „Tak si sedni a já to dneska uklidím“.. nebuďme naivní – tohle chlap v tomto stádiu prostě nikdy neřekne.
DODATEK : ZATÍMCO PÍŠU TENHLE ČLÁNEK, LEŽÍ LUKÁŠ VEDLE MĚ, NA UŠÍCH MÁ SLUCHÁTKA A HLASITĚ SI ZPÍVÁ DJ BOBA PŘIČEMŽ TO FAKT PROŽÍVÁ A KLEPE S CELOU POSTELÍ. viz bod č.4 SMĚJU SE MU A PROSÍM, JESTLI NEMŮŽE PŘESTAT ZPÍVAT – POTŘEBUJU TO DOPSAT! SAMOZŘEJMĚ NEREAGUJE A PAŘÍ DÁL viz bod č.6
Berte tenhle článek s rezervou, samozřejmě že se oba pořád milujeme nehynoucí láskou ale myslím si, že tohle je ta největší zkouška, která náš vztah potkala – být 24 hodin/týdny/měsíce s jedním člověkem je občas opravdu těžká věc, a i když se to zdá zpočátku jako hrozně super, není tomu tak. Často máte chuť vzít batoh na záda a utýct – sám. Často si přejete jeden druhýho zabít a často se do tý kupy lásky dostane i kapka nenávisti, alergie.. něčeho, co ve vztahu prostě nechcete a vy se musíte naučit s tím nebojovat ale nechat to jen tak odejít – nepřiživovat.
Mějte rády svý chlapy, važte si společných chvil a važte si jich stejně jako těch, co máte sami pro sebe – jsou stejně důležitý :)
PS: Při společném „pouze“ bydlení by vás podobné věci potkávat neměly – alespoň v Londýně se nic z toho nedělo.
Nádherný den a napište mi, jestli jste něco podobného někdy zažili a jak se vaše „alergie“ projevovala :)
S láskou vaše Anie <3
Jo, to znám. Jsme spolu skoro pořád, krom času když je on ve škole a já v práci, jinak jsme spolu 7 dní v týndu. Leze mi na nervy:-D ale jakmile jede někam na 3 dny na konferenci,tak už mi první noc chybí:-D přitom ještě večer předem mu řikám, at se v té posteli tak neroztahuje, at mi nekrade peřinu(spíme pod jednou velkou) a tak… No a diví se, že se se svou bývalou nehádali, bodejť by jo, když spolu nebyli skoro non-stop…:-D jééé, jak ráda to čtu a vidím, že je to normální:-D Ale když bych mu todle dala, at si to přečte,tak skončí u prvního řádku… zmetek… Ale jinak je fajn, mám ho jako nejlepší kamarádku, protože kvůli 2 rokům v zahraničí jsem přišla o všechny kamarády…
Bože, když tenhle článek viděla na FB, musela jsem všeho nechat a jít číst. Opět krásně napsané a opět jsem se skvěle pobavila, ale přitom u toho chápavě kývala hlavou. :D
P.S. Fotky jsou naprosto nádherné!! ♥
G.
http://www.gabrrrielablog.blogspot.cz
Ten článek mě vážně pobavil :-D hlavně část „Svého muže začnete brát v posteli především … psa – pouští chlupy, trošku smrdí, občas slintá…“ SKVĚLÁ METAFORA! Mám přítele, který sice bydlí 20 km daleko ale i tak jsme spolu poměrně často. A když ne, tak o sobě dáváme v pravidelných intervalech vědět ať už přes sms, nebo si zavoláme. Že už je to moc ČASTO poznáme tak, že začneme být nepříjemní jeden na druhého. Zvláštní je, že i když už jsme nevrlí, nikdy to neřešíme „chvílí od sebe“ naopak se vidíme ještě častěji ať to doženeme. Je to zvláštní, jak si přejeme na chvíli klid ale vlastně bychom bez druhého nevydrželi ani den! :-D
Skvělý článek o běžných věcech, které člověka potkají. Ti chlapi jsou trošku marní v mnoha ohledech, ale zase nebudeme se nasírat jen sami na sebe, že jo? :D Já si to už ani neumím představit, že jsem s někým 24h7dní v týdnu… já bych asi umřela, protože nesnáším nemít svůj klid, ale jestli to přijde, tak budu ten chlap Já, protože budu systematicky vypouštět ty jeho bludy. :D
Ahoj Anie, já se svým přítelem žiji téměř 3 roky. Vidíme se také každý den a když to jde trávíme čas jeden s druhým. I přesto krásné co jsme spolu zažili a zažíváme,tak se hádáme a lezeme si neskutečně na nervy a občas mám pocit,že už to dál nejde. Ze srdce miluji a dýchala bych za něj,ale potřebuji mít pár chvil jen sama se sebou a pro sebe nebo s kamarádkou. Každý máme své koníčky,tak to nám pomáhá se dostat do klidu a harmonie a snažíme se podporovat jeden druhého. Je těžké chlapům porozumět,tak jako chlapi nerozumí nám,ale to je to co dělá vztah naprosto jedinečný. Občas si říkám,že kdybych žila se ženskou bylo by to lepší, protože žena ví….. :D. Ale myslím si, že život s muži, i když to není jednoduché,tak je naprosto nenahraditelný. Z pozitivního hlediska je pro mě vztah s mým partnerem jedno velké dobrodružství a věcné poznávání :). Občas mě napadají myšlenky,jestli by to s jiným chlapem nebylo lepší, ale jsem si jistá,že ne. Vybrala jsem si ho,tak za něj bojuji :)
Jako bys mi mluvila z duše, vnímám to naprosto stejně :)
Děkuju :)) Ono se tím chlapem za chvilku staneme všechny.. když se podívám na svoje nohy.. :D :D
To jsem moc ráda! Přesně tak, hrozně ráda bych ho několik dní neviděla ale pak přijde odpoledne, kdy musí někam odjet a mně je nějak smutno a chci ho zase u sebe :D Nevíme co chceme :D
Jupíí, to mě moc těší :)) Děkujeme, jsou už starší ale pořád dobrý! :))
Jsme hrozně závislé viď? :D Já mám to samý, chvilku tu není a už mi chybí, mám o něj strach.. jak kdybych měla dítě :D Myslím, že je to naprosto normální, jen o tom moc lidí nemluví :) To s kamarády mě moc mrzí, snad se brzo objeví ty pravý co tě neopustí, ani když budeš tisíce kilometrů daleko :)
HaHa, máme to úplně stejně. Kromě času,kdy jsem byla zrovna ve škole jsme pořád spolu. Dokonce spolu i pracujeme a většinou to vypadá tak,že u něho spím, jdeme spolu do práce a pak jdeme k němu. Kde pak samozřejmě spím. Takhle je to třeba týden. A víš co je na tom to ,,nejdivnější“? Že i když mě odveze domu a já už se těším na svůj klid,stejně když usínám, moc mi vedle mě chybí. Takže i když mi leze na nervy svými postřehy ze sportu (každou půlhodinu minimálně 5 komentářů) a já jemu svým věčným nakupováním a řešením hlubokých myšlenek před spaním, nedokážu si život bez něho představit :)
To moc dobre znam. Bydlel jsem sice jen s kamaradem, ale kdyz sdilite jeden pokoj skoro rok, stve uz kazda malickost. Jak si mne furt ruce, ze jde spat vzdy o hodinu pozdeji nez ja, atd. Strasne si ted uzivam bydleni sam, svobodu!
Tohle já neznám, protože jsem zastánce rčení: čím dál od sebe, tím větší láska (mé vlastní rčení) :-))) Ale myslím, že všechno, co má člověk 24 hodin denně, sedm dní v týdnu se postupně zají. Vzpomínám na svou průvodcovskou činnost na Srí Lance. Přijížděla jsem tam nadšená. Turisty jsem opečovávala div jak matka (no, ono jich nebyly plné autobusy, to se dalo). Po pár měsících na mě padlo totální vyhoření – všichni mi lezli na nervy a chtěla jsem jet domů. Změna je život :-))))))) Ale dodnes Srí Lanku i průvodcování miluju. Jen všeho moc škodí….:-)
KONEČNĚ! Konečně, to někdo vyslovil nahlas (resp. napsal) a já si tak nepřipadám jako totální bi*ch, když toho svýho občas v hlavě nesnášim a mám na něj alergii:D! Děkuju! Článek mě neskutečně pobavil a mluví mi z duše! (a to spolu nepracujeme jako vy dva :D).
Více takových článků ;)
Hrozně super článek :’D Já teda nic takového (zatím) nezažila :D ale jak to čtu, úplně živě si to dokážu představit. Přeju, ať vám vztah vydrží a navzájem se nezabijete :D
http://www.meadelaida.blogspot.com
supr clanek! :-D
V něčem máš přeci jen pravdu:) Ikdyž je milujeme, máme někdy chuť je zabít . Tak to je a vždycky bude :D Oni to mají 100% stejně, ale podle mě to vždycky zapřou.Vždycky.
Mas naprostou pravdu. Podepisuju v plnym rozsahu :D
C´est la vie :D
http://curyinthecity.blogspot.cz/
Fashion PARIS
Ach bože, jak já miluju tvé články! :D S tímhle ses trefila přesně do černého. Prvního půl roku v Anglii jsem byla s přítelem 24/7. Předtím jsme spolu byli 2 roky na dálku a tak jsem si říkala, jak bude najednou všechno super, když s ním konečně budu žít. Ono to super bylo a pořád je, ale kolikrát se mi už chtělo řvát, křičet, brečet a utéct někam kde budu zase jen sama. Takže si umím představit jaké to musí být pro tebe tam, kde nemáš moc únikových východů.
Držím palce! Všechno zvládnete a ten šťastný domov s dětmi jednou přijde. Jste totiž perfektní! :))
My akorát s přítelem přemýšlíme o tom, že by se ke mně nastěhoval. Teda přemýšlíme o tom už dlouho, v téhle fázi to už bereme vážně a zhruba za měsíc by tu měl bydlet (je to Slovák, já jsem z Prahy, takže to není tak jednoduché). To všechno, cos zmínila v článku je přesně to, čeho se oba bojíme. Že se to tak nějak stane stereotypní, bude to z jednoho extrému do druhého (nejdřív obrovská dálka od sebe, teď zase každý den spolu). No bude to velká zkouška a doufám, že to zvládneme jako vy! :)))
Ahoj, moc se mi líbí tvůj blog. Můžu se zeptat na link na tu stránku na fb „thajský ráj“? :)
Perfektní článek, upřímný, výstižný a pravdivý. Chce to hodně síly, lásky a tolerance s tím druhým být 24 hodin denně. Já už mám druhý týden dovolenou a přijde mi to jako ponorka. Přítel sice přijde z práce „až“ o půl čtvrté, ale i tak je to velký nezvyk, protože já jsem zvyklá být v práci od rána do večera, protože dělám tak trochu upravený krátký a dlouhý týden no a jak jsem teď doma a on je tu každé odpoledne a víkendy komplet celé, tak už to je na mou psychiku, která na to prostě není zvyklá, pořádný záhul. Proto klobouk dolů, oba máte můj neskutečný obdiv :)
New in: June 2015
U dvou chlapů to musí být ještě horší, než u páru, to tě docela chápu
Máš pravdu, taky jsem tu ze začátku byla na všechny neuvěřitelně milá ale teď už se jen modlím, ať sem další lidi už nejezdí a je tu chvilku klid.. marně, ale taky věřím, že na to budu v dobrým vzpomínat :)
Můj to ani nezapírá :D
Děkuju moc <3 Člověk prostě potřebuje určitý prostor a když ho nemá, křičí :D Přetáhni ho lopatou, těch 5 hodin budeš mít klid! :))
Při stěhování se toho vůbec neboj, vždyť spolu nebudete naprosto celý den :) My to doma i v Anglii zvládali v pohodě, každý měl svůj volný čas, chodili jsme nějak s přáteli.. tady nikoho ani nic jinýho nemáme, tak to pak vypadá, jak to vypadá :) Určitě to zvládnete!
Ty tvoje články jsou úžasné, jsi strašně upřímná a i vtipná. Těším se na další a další. :) Děkuju Mie Doxanské, že o tobě dala vědět, rozhodně si zasloužíš mnohem více čtenářů a followerů než kolik máš. Přeju ti hodně štěstí. <3
Děkuju hrozně moc! Je to od tebe strašně milý <3
Tohle moc dobře znám…jsme v garzonce (prozatím) a být spolu v jedny místnosti celý dny je někdy peklo když má jeden blbou náladu !(většinou já :-D ) samozřejmě žít s chlapem a bílým nábytkem je vražedná kombinace … ! (Patlá všude rukama a já jen řvu s hadrem v ruce) :-D
Ježiš, no dobrý den. Tyhle problémy řešíme už od začátku. Jsme na cestách spolu už přes dva roky (pravda, s pětiměsíční přestávkou doma, kdy jsme byli hodně i od sebe) a je to čím dál tím těžší. Prověří se, jak umíš pracovat jakou součást týmu, jak umí pracovat ten druhej a jestli jste v tomhle směru kompatibilní. Ale zbytek? Domácí pohoda? Vášeň a romantika? Tolerance? Udržet to všechno ve stavu oné nehynoucí vzájemné lásky je podle mě téměř nemožné, když jste spolu 24/7 a po pár měsících zjistíte, že fakt nemáte snad jedinou hodinu denně, kdy byste toho druhého neviděli, neslyšeli, nemuseli s ním něco řešit. Nutí tě to říkat si, že musíte mít hrozně silný vztah, když jste se ještě nerozhádali. Ale taky přemýšlet, co bude, až zase budete doma a každej si třeba bude chtít jít po svém.
Společnou budoucnost si plánujeme taky, ale čím dál tím víc mám pocit, že ty představy s každou další hádkou o hovně blednou a blednou. Právě proto se vždycky neskutečně těším domů, až si jeden od druhého odpočinem a dostanem šanci být zase každý sám sebou. Zvlášť já to potřebuju, vždycky jsem byla samotář a tohle je prostě síla.
Přesně, můj taky ne :D
Vystihla jsi v článku přesně to, jak jsme to měli s přítelem po návratu z USA. Já jsem ale řešila jak to bude se školou, kam se přihlásím, a ve finále místo řešení těch otázek společně mě v tom nechal samotnou. Úplně chápu holky, jak po každé hádce o ničem vám ty představy blednou. Mě to bohužel už skončilo, přítel mi řekl, že se mnou už být nechce, protože jsem moc náročna, chci cestovat a tak… Takže bohužel :(
Tenhle clanek me pobavil nejvic na svete. Momentalne ziju v Jihoafricke republice se svym pritelem. On je bily African a ja blazniva evropanka. Klape nam to spolu a jsme spolu uz rok ale… Presne tuhle fazi prozivame, bezmezne se milujeme a nechceme byt jeden bez druheho ale taky jsou tu dny, kdy I to ze dycha je az moc. Haha. Jsme spolu pored den co den uz nekolik mesicu. Pracuji s jeho mamou ale prakticky se vidime pored. Horsi je ze, nemam ridicsky prukaz, takze kdykoliv chci nekam jet (a v tyhle zemi nemuzu jen tak chodit) musim se zeptat jeho takze timhle jsem na nem zavisla. Ale nekdy chci jen tak utect z domu jako svobodna evropanka a nechat toho svyho Africana africanem. Haha. PS: dekuju za tenhle clanek. Hnedka mam lepsi den a vim, ze v tom nejsem sama!
To my mame asi stastie :D s partnerom cestujeme uz skoro rok a nemame ponorku. Sme spolu 24 hod denne, a narozdiel od vas sme vacsinu casu sami. Kamaratov sme mali na phangane a odkedy sme odisli mame len jeden druheho. Proste si asi tak rozumieme a sme podobni vdaka tomu je malokedy dovod na hadku. A obaja sme taki ze sa nerozculujeme nad malichernostami to bude asi hlavne tym. Cestovanie nas viac zblizilo. Jedina nevyhoda je, ze uz si mie sme tak vzacni ako doma ked sme sa tak strasne tesili ked prideme z prace a budeme spolu :) a tym padom sme si aj viac spolocny cas uzivali. Teraz si casto cely den nieco robime (kazdy to svoje na pc) a nevenujeme sa jeden druhemu tak moc
My brother recommended I would possibly like this
website. He used to be entirely right. This publish truly made my day.
You cann’t imagine just how much time I had spent for this
information! Thanks!
Hello, I think your site might be having browser compatibility issues.
When I look at your blog in Ie, it looks fine but when opening in Internet Explorer,
it has some overlapping. I just wanted to give you a quick heads up!
Other then that, great blog!
Just desire to say your article is as amazing.
The clearness on your post is just spectacular and i can suppose you’re
an expert on this subject. Well along with your permission let me to
grab your RSS feed to keep updated with forthcoming post.
Thanks a million and please carry on the gratifying work.
I simply want to mention I am just very new to blogging and site-building and honestly savored you’re page. Almost certainly I’m going to bookmark your blog . You amazingly come with tremendous articles and reviews. Thank you for sharing with us your website page.