Vstáváme brzy a chodíme spát hodně pozdě. V resortu nikdo není a my trávíme večery povídáním si s balijci, popíjením araku a hraním dámy nebo člověče. Jakmile odbije desátá, zaměstnanci odjedou domů, rozsvítíme si bazén a skáčeme do něj jak malý z kluzkýho zábradlí, který je asi 3 metry vysoko ale mně to přijde jak skokanský můstek o deseti metrech – to ty moje dlouhý nohy. Koukáme se na jasný hvězdy, povídáme si o nás, dětství, životě, snech, lásce a je nám krásněji, než kdykoli předtím. Ne nadarmo se říká, že co tě nezabije to tě posílí a u vztahů to platí dvojnásob.
Dny na Bali jsou tak výživný na zážitky, že když mi někdo napíše, že moje články jsou nuda musím se jen usmívat a v hlavě mi běží šťastná myšlenka
„tak hlavně že ten život nudnej není!“
Vyšlápli jsme si to na sopku Batur. Už ve čtvrtce jsem nemohla. V půlce jsem si sedla, nemohla dýchat, umírala žízní a nohy se mi klepaly vyčerpáním. To byl okamžik, kdy jsem si vzpomněla na svých 5 minut bez dýchání.. vždyť by mě nikdy nenapadlo že zadržím dech vůbec na minutu!
A tak jsem se sebrala, vzala svý rozklepaný nohy, otřela si zaprášený, upocený čelo a dala to!
Odměnou mi byly kouříky linoucí se z jádra sopky, úžasný výhled a hlavně ten pocit, že je to jen v hlavě a já dokážu všechno na světě. Cesta nazpátek byla už spíš sranda, dolů jsme to vzali střemhlav šupem. Lukáš často a sice nechtěně po zadku. Písek jsme měli úplně všude, cestou zpátky nás překvapil příjemnej déšť při kterým jsme celkem vymrzli a doma jsme se odměnili gerengany, po kterých nám bylo další den zle protože po gorenganech je vždycky další den zle.
Pod záštitou Trash Hero jsme uklidili společně s dalšími sto lidmi řeku a pláž.
Sesbírali jsme víc než 600Kg odpadu!
a měli ze sebe tak dobrej pocit, že to budeme dělat každý týden. Pokud se stanete součástí něčeho podobnýho, jen tak vás to nepustí. Ti lidi mají úžasný zápal, jsou veselý, šťastný, bez předsudků a prostě.. jsou to lidi a těch mezi námi není moc.
Jeli jsme koupit krmení pro zvířata na obrovský chovatelský trh. Bylo to hrozný! Tisíce ptáčků v klíckách, opičky na řetízkách, kočky v krabicích, sovičky, veverky, barevný kuřátka.. je to smutný. Při týhle „návštěvě“ jsme taky vyzvedli dvě nový zvířátka do stanice. Vypálili jim domovy.
Je to zvláštní, když vidíte jak tisíce lidí sdílí na internetu požáry v Indonésii a vy toho jste součástí, pociťujete to na vlastní kůži..
Letadla nelítají. Na notebooku mám milimetrovou vrstvu sopečnýho popela a repráky kašlou.
Lukáš se poprvé potápí, překonává svůj obrovskej strach a z vody se vynořuje šťastnej jako blecha!
Šnorchluju u starýho vraku lodi, lítám si v bublinkách od potápěčů a při cestě na břeh se potopím a pozoruju mantu! Mojí první mantu v životě! Vynořuju se šťastná jako blecha!
Přijíždí k nám Kuba s Janou. Kuba točí reportáže pro Objektiv a Prima svět. Neustále si ze mě dělá srandu. Mám ráda lidi, co si ze mně dělají srandu tak, že mě to neštve ale těší.
Baví nás naši zoborožci. Křičí, pořád něco jedí a hrozně moc kadí a smrdí! No jako miminka!
Vidím padat 7 hvězd.
Překonám samu sebe a píšu článek o tom, co se stalo. Strhne se šílená vlna negací a já to nedávám. Píšete mi, že všechno je to jen marketingový tah. Nechápu o čem mluvíte. Mám v sobě hrozný zlosti, chuť blog smazat a zmizet z internetovýho světa. Jsem poslední člověk na světě, kterýmu by šlo o peníze a k tomuhle bych se nikdy nesnížila.
Jdu si zašnorchlovat a lituju všechny lidi, kteří tráví svůj volný čas tím, že kritizují.
Dýchám si tak hluboce do břicha, dívám se pod sebe, užívám si podmořskej svět, sluníčko mě hřeje na zádech a je mi sakra krásně.
Článek po dlouhým zvážení mažu ale jsem děsně vděčná za všechny lidi, kteří mě podporují, za všechny zprávy a vaše osobní srdíčkový příběhy. Jsem vděčná za Lukáše. Děkuju!
Mám už půl roku strašnou chuť na svíčkovou ale nikde nemůžu sehnat kořen petržele.
Ježíšku prosím, pošli mi svíčkovou nebo alespoň tu petržel!
Thajská kuchyně tu balijskou fakt válcuje!
Píšu tyhle řádky a v dálce vidím hejno skákajících delfínů a u břehu mořskou želvu. Jdu nakrmit zvířata a pak sebe.
Přeju vám krásný věci ale hlavně krásný lidi do života. Lidi, kteří vás chytnou za ruku, když se budete topit. Přeju vám pravý kamarády a co nejmíň nekamarády.
S láskou..♥