Už si ani nepamatuju, kdy jsem podobný článek psala naposledy. Nějaký pátek to už bude a jelikož jste si o něj psali. Servíruju vám ho na dřevěným podnose s pořádnou patinou, takový, jaký opravdu život na Bali je.
Nejen sluníčkový, nejen jednoduchý ale krásný.. takový, jaký život opravdu je.
Viděli jsme tornádo, naštěstí v dálce nad mořem.
Byla nám zima. Chyběly mi ponožky, tepláky a teplá mikina.
V pokoji máme centimetry vody – jak na zemi, tak v posteli. Nejen, že nás to pěkně vytáčí ale především nás to děsně studí a pšikaj mi z toho ledviny!
Zjistili jsme, že myši v pokoji nejsou myši, nýbrž potkani. Potkani jsou hezčí než myši a navíc se dají ochočit. Ochočíme si potkany!
Psali jsme smluvu. Podepsali jsme smlouvu. Jupí jupí tajemství!
Koupili jsme si vrtačku, kladívko, pilku, hřebíky.. a bavilo mě to víc, než nakupovat oblečení. Jupí podruhý.
Koupili jsme 30 metrů látky v pochybným obchodě a při platbě nám zablokovali kartu, jakožto podezřelou. Následovali 3 dny bez peněz.
Stokrát jsme zmokli a zažili hurikán, když jsme byli venku na motorce. Lukáše při tom málem zabila letící střecha.
Jeli jsme do Denpasaru (3 hodiny) autem bez klimatizace. A to není vůbec sranda!
V tom samém autě se nám vyspalo kilo cvrčků. Lezli všude, skákali všude a bylo to fakt hnusný.
Navrhla jsem si tetování a nemůžu se ho dočkat!
2x nás hledala policie. Takovýto, když zadarmo dobrovolničíš a myslíš si, jak je to všechno legální a ono asi není. Takže ano, my nelegálně pracujeme zadarmo. Ty věci, který na Bali prostě nepochopíš.
A policie taky chytla Lukáše, jak odbočil na červenou vlevo, když byla pod semaforem cedule, že vlevo může. Jenže Luky by mohl, jen pokud by byl černej a to on není, takže pokuta.
A policie taky chytla Lukáše, jak znova někam špatně odbočil a zase nebyl černej, tak další pokuta. Myslím, že tý policie už bylo dost.
Odcházíme z Mimpi a hrozně se těšíme, co novýho nás čeká.
Byli jsme na večeři u jednoho ze zaměstnanců Selangu. Seděli venku na koberci, jedli domácí popkorn, bavili se o životě a o tom, co je standard pro nás a pro něj. Jeho dům má jednu místnost s postelí, zahradu plnou slepic, odpadků, 3 malých prasat a kukuřice. Jeho plat je 1800Kč, nikdy neprocestoval ani Bali a světe div se, on je šťastnej!
Našli jsme místo, který se jmenuje Songan a tam.. udělali jsme něco šílenýho, bláznivýho, spontánního a děsně božího! fakt pořád netušíte?
Při cestě z Amlapury s novou várkou triček se mi rozjel batoh a v plný rychlosti mi z něj vypadl foťák, tělo to přežilo, objektiv to už tak dobře nenese. (mami nenadávej)
Odešel mi telefon (mami nenadávej) – to asi aby v tom ten foťák nebyl sám. Prostě si tak přestal fungovat a já si říkám, jak se sakra možný, že mají ostatní blogerky tolik sponzorů a já nikoho – to proto, že všechno zničím?
Spali jsme v neskutečně nádherným bamboo housu, kteří v horách vybudovali Ali a Radim. Nikdy jsem se necítila tak víc v pohádce, jako právě tady.. jen tak jsem si ležela v hammace, na břiše mi mroucala číča a já se prostě usmívala od ucha k uchu.. v tom domě je cítit neuvěřitelná láska, klid, kreativita a každý, kdo se chystá na Bali by tam měl jednu noc přespat. Pocítíte zázraky. Tady si zarezervujte pokoj!
Odeslali jsme 35 balíků – na poště strávili 3 hodiny!
V posteli máme asi štěnice. Lukáš je od hlavy až k patě ošklivej a pokousanej.
Praskla mi v ruce konvice plná horkýho čaje. Díky bože za ty hrozně nepohodlný džínový kraťasy, který mi zachránily frndu klín!
Sbalili jsme stopadesát kilo věcí, Hedviku a přestěhovali se na místo, které se jmenuje Songan. Tam, kde se budou plnit ty nejtajnější sny – nám i vám.
To zní jako především špatný dny ale sakra, já jsem tak hrozně šťastná! Mám vedle sebe milujícího chlapa, společně si plníme obrovskej sen, plánujeme, tvoříme.. a ty pokuty, rozbitý věci, občasný zranění.. to vem čert. Vždyť se právě dneska stěhujeme! Od zítra uvidíte na instagramu každý den spoiler k našemu snu a 15. února vám vše prozradím, pokud to do té doby neuhodnete sami!
My sedáme do auta a jedeme na obrovský nákupy.. látek, molitanu, dřeva, lana.. znáte to. A vy? Vy už vyhlížejte termín, kdy za námi dorazíte!
S láskou Anie♥ .. pro kterou nic není nemožný.
Ano prosím ❤. Přijedeme. Určitě.
moc se těším, co to bude:) nejvíc se těším na nové fotky, články a jsem zvědavá na tvé tetování!
Jsem zvědavá :-)))
Sakra že já to čtu. Nenávidím překvapení. :-D Asi si tvůj instagram radši do patnáctýho zakážu. :-)
Já si také myslím, že to má něco společného s lidičkama z blogu Stěhujeme se na Bali, kteří budou pronajímat vlastní malý apartmánek.
Téda, tolik zážitků? Občas to musí bejt těžký, ale je vidět, že si jdete za svými sny a to se mi moc líbí! Těším se na další článek! Lucka :)
Sakra! Tak zatímco bych měla dělat hrooomadu jiných věcí, čtu tady tvůj blog, jak malý dítě se tetelím radostí z vaší radosti, jsem napjatá jak kšandy a myslím, že co 10 minut budu checkovat tvůj instagram a blog, jestli není nový příspěvek. Myslím, že budu ještě chvíli vydělávat a pak (až, jak doufám, vybudujete nějaký to bydlení :D) se sbalím a přijedu za váma! Když vidím, jakou energii dokážete šířit prostřednictvím internetu, říkám si, že být ve vaší společnosti musí člověka nabýt optimismem na celý život!
Btw: čtu tvůj blog necelý rok a obdivuju, co všechno jsi za tu dobu dokázala (ve všech směrech)! A je to čím dál lepší <3
Super, já za Vámi určitě přijedu… :-)
Budete si stavět baráček;)