Víte, já vám to řeknu narovinu.
Ona mě někdy tak neuvěřitelně sere štve prostě sere.
Třeba když se navlíknu do svýho chlupatýho overalu a ona mě začne kousat zběsile do stehna, jako že si chce hrát s parťákem, který je stejně chlupatý, jako ona.
Když se rozeběhne, skočí za mnou na gauč a v letu shodí ze stolku všechny svíčky, oblíbenej hrneček i misku – všechno samozřejmě ručně dělaný a ještě plný.
Když mi v sedm ráno hupsne do postele, předními vyskočí na parapet, že chce na procházku, hodit bobek, čůrat … zadními mi drtí záda, krk a v nejhorším případě hlavu.
Nebo když přijdeme z procházky, proklouzne mi mezi dveřmi a celá od bláta vlítne na gauč, kde se pořádně vyrochní.
Když vylije svůj kýbl s vodou (Dači miska nestačí, takže má misku téměř o objemu kýblu) po celý kuchyni.
Když si nahlas prdne, lekne se zvuku, který vydala a začne se za svým prdem dokola honit.
Když jdeme na procházku, ona se na vodítku rozeběhne, já se po ledu smeknu, spadnu na břicho a dobrý 3 metry mi trvá, než jí svým „stůůůůůůj“ opravdu zastavím.
Když okouše listy u kytky, nebo když se s Patapufou honí po pokoji a smetou všechno, co jim stojí v cestě.
Sušák s právě vypraným prádlem, barvy, židle, knížky, stůl, kameny, škrábadlo, mě, všechny tajný sny, klid a pohodu … prostě všechno!
Ale taky vám řeknu, že ten život je s těmi živými tvory prostě mnohem krásnější, pestřejší … že vám je najednou jedno, když nemáte jediný kalhoty, který nejsou od chlupů, nic perfektně čistý, zem je neustále upatlaná a když vaříte, nikdy nejste sami protože ty čtyři oči bedlivě čekají, až se projeví vaše nešikovnost a něco, COKOLI upadne na zem. Že v autě to vypadá jako v psím pelechu a že všechno, VŠECHNO co máte, je nějak blbě upatlaný, nebo to má vytrhaný nitky, takže imrvére vypadáte, jako by vás vyfluslo tele …
jenže
… pak ležíte na gauči, když je vám třeba smutno, necítíte se dobře a ty chlupatý koule přijdou k vám, lehnou si na klín, nebo za krk, pro-jednou neblbnou, protože prostě věděj, že na to nemáte náladu, nebo si spolu začnou hrát, Patapufa obratně (určitě dobrovolně a na oko) vloží svou hlavu do tlamy Dači, jakože ji chce sníst, Patapufa plácá svýma maličkýma pacičkama, Dači skáče po svým ocase, útočí na sebe ale nic si nikdy neudělají, protože se mají rádi.
Stejně jako vás.
Přesto, že jste se zrovna chovala jako hysterická kráva (ahoj, tady jsem), že jste jim dali naprdel, protože okousali tu kytku, strhli sušák s prádlem. Mají vás rádi namalovaný, nenamalovaný, tlustý, hubený, protivný, milý, s PMS i bez. Když brečíte, když se smějete, když si prdíte pod peřinou, když jste unavený, nemocný, bláznivý, smutný …
Mají vás rádi tak nějak bezpodmínečně a dokud neuvidí srnku, myš, nebo plnou konzervu, jste celej jejich svět.
A je krásný mít někoho, kdo vás má tak moc rád … a zároveň vám nepřepíná romantický komedie na fotbal …
Tak to já jen tak. Že ty chlupatý, občas trošku smradlavý koule, dělají náš život prostě krásnější.
S láskou Anie
