Knížka úspěšně dočtená, víza na další 2 měsíce získaná, nové známé jsme taky potkali a hlavně jsme se živí vrátili. Když to teda shrnu, dostali jsme to, co jsme potřebovali! Takže nakonec to nebylo tak hrozný.. teď lžu. BYLO!
Už při prvních dvaceti minutách naší cesty jsme měli smrt v očích. Řidič, který měl náš autobus dopravit z agentury do přístavu byl naprostý blázen (čtěte idiot). Litovala jsem nejen nás ale především všechny motorkáře okolo. Protisměr, křižovatka.. nic, prostě jel dál! Nicméně jsme tedy dorazili celí rozklepaní do přístavu, kde už na nás čekal trajekt. Vylezli jsme si nahoru, lehli na lehátko a nasávali ten mořský vzduch, když v tom se zvedl neuvěřitelný vítr, trajekt se houpal ze strany na stranu a já nejen mrzla (ano, v Thajsku) ale taky se mi dělalo pořádně zle. Snažila jsem se to všechno začíst, zabalila jsem se do deky, pustila se do řádků… a za 10minut už byla úplná tma.. no a tak jsem jen mrzla.
Autobus jsme brali jako velký vysvobození – VŠICHNI! Po pár minutách jsme zastavili na večeři a pak už mířili směr Kuta Bharu. Ráno jsme se probudili na hranicích. Tašky hodily přes rameno a kráčeli si to za hranice. Vyměnili jsme peníze na „ty jejich čudly“, naskočili do příslušných taxíků o velikosti škodovky 125 a stáří starých trabantů, zacpali si nosy a vyděsili se při pohledu na našeho taxikáře. Vážil asi 40 kilo, byla mu vidět každá kost a klouby měl na divných místech. Ruce měl na volantu křížem, nohu hozenou bokem – vždyť tu brzdu vlastně nepotřebuje! A tachometr mu i za šílený jízdy ukazoval nulu.
Potřetí vyděšení jsme přijeli na Imigrační, kde jsme si sedli do plastových židlí rozpálených sluncem a čekali. Čekali jsme hodinu.. dvě. Po dvou hodinách za námi přišel pán z naší agentury, že potřebují naše zpáteční letenky (který nemáme) jinak nás nepustí z Malajsie ven autobusem ale budeme si muset koupit letenku a odletět do naší rodné vlasti. Umíte si asi představit, jak nás tahle informace vyděsila – po padesáté! Naštěstí další účastník našeho zájezdu podobnou situaci zažil a tak přesně věděl co dělat. Zaplatili jsme tedy 1200Kč tomu hubeňouroj, který zajel někam, kde byl internet, zarezervoval nám letenky, vytiskl je, okamžitě je zrušil, donesl na imigrační a problém byl vyřešen. Další účastník takový štěstí ale neměl. Po 19ti letech na Samui nedostal další vízum a musí letět zpět do Belgie, vyřídit si papíry tam a pak až se může vrátit..
Totálně vyčerpaní přijíždíme do hotelu, vysprchujeme se a rychlostí blesku usínáme. Budíček a taky prázdný bříško nás za dvě hodiny probouzí. U recepce čekáme na Maťa (slovák žijící na Samui) a jdeme lovit něco k jídlu. Po hodinové cestě kolem stánků se všemi těmi Halal věcmi, mouchami velikosti palce, lidí s divnými nádory/výrůstky všude na těle, hubenými, nemocnými kočkami.. nás ozáří Pizza Hut. Rychle usedáme ke stolu a pouštíme se do pár hříšně drahých kousků pizzy, přičemž jsem vystavena neustálému pohledu několika muslimských chlapů, kteří sedí na druhé straně restaurace. Mají zlý a hrozně ošklivý oči. No a ta pizza taky nic moc. Vracíme se do hotelu, protože město známe už z minulého visa runu a opravdu není o co stát.. 
Znovu usínáme a znovu se za dvě hodiny probouzíme s prázdným břichem. Tentokrát riskneme místní večerní market. Mouchy, lidi i kočky tu jsou úplně stejné.. navíc se všechno jídlo jí pouze rukama. S Lukášem si nabíráme kari rýži s nějakým okurkovým salátem a pomalu na kolenou si vyprosíme lžíci. Maťo už to štěstí nemá a tak se do toho prostě pouští rukama – jo, hlad je hlad. Chuťový buňky moc neuspokojíme ale kručení jo. Za zvuku hromů a rychle přicházejícího deště market opouštíme, po cestě kupujeme jedno pivo a těšíme se, až budeme z tohohle města hrůzy venku.
Pokračování zítra..
WOW, tak to si nedovedu představit, měli jste vcelku štěstí, že Vás neposlali zpět do Čech, co byste dělali? Jeli na černo? Nebo jak?
Tohle většinou požadují třeba po 2 letech pobytu, ne po 6ti měsících :/ vůbec jsme to nechápali. Na to nechci ani myslet, nevím.. ale asi by jsme se museli nějak načerno dostat zpátky na Samui, pobalit věci a.. asi jít pěšky :D
No tybláho, to si člověk ani nedovede uvědomit, co to bylo za štěstí, mít tam někoho, kdo věděl, co a jak.
To kotě jsi sem dávat neměla, úplně ho slyším kníkat a je mi z toho hrozně smutno :(
Nějak nevím, jestli se ten komentář uložil nebo ne, vůbec ho nevidím potvoru. Tak to zkusím ještě jednou. :D
S těmi vízy to máte hrozně pitomý v Thajsku (vím, že to tak nemají všichni,) ale tohle vám nezávidím, stresy jestli to vyjde nebo ne. Úplně mi je těch koťat líto, když to vidím, ale v Egyptu to bylo absolutně to samé. :( Ještě, že to není v ČR, to bych byla zakočkovaná! :D Jinak já jet do takové země, tak mám 100% střevní potíže! :D
Páni, to musel být dost náročný den.. ještě že vám „hubeňour“ pomohl ?
To je tedy něco! Ještě, že jste potkali toho pána a ten vám zajistil ty letenky.
Můžu se zeptat, proč musíte o vízum žádat v Malajsii a nejde to rovnou v Thajsku? Nebo to máte vízum do Malajsie?
Skvělý článek, vypadá to jako zajímavé, ale strašedelné místo. Mrazí mě při té představě, jak to tu popisuješ.
On je už připravený, je to pro něj snadný výdělek v podstatě za nic a nejspíš se to tam děje pořád :) Já vím :(
Já je musím nejdřív schválit a až potom se ukážou :) Bohužel to tak mají opravdu všichni, i ti co mají business tak musí vyjíždět alespoň za hranice Thajska.. je to šílený. Máš pravdu.. Být tam dýl, tak je mám taky.. naštěstí to nepřišlo tak rychle, to by s tou cestou autobusem nebylo moc fajn :D
Byl :D Hubeňour si chtěl vydělat :D
On byl připravený už na ambasádě :) Přijde takhle snadno k penězům :) Bohužel to v Thajsku nejde (praštěný na hlavu) musíš vyjet do jiného státu a zažádat o víza tam :D (pro ty do Thajska)
Díky :) Mě mrazilo tam :D
Hi there, You’ve done an incredible job. I’ll definitely digg it and personally recommend
to my friends. I am sure they’ll be benefited from this website.
It’s going to be finish of mine day, except before ending I am reading this impressive piece of writing to improve my experience.
A big thank you for your blog post.Much thanks again. Fantastic.
Major thankies for the article.Really looking forward to read more. Really Great.
Really enjoyed this post.Really looking forward to read more. Really Cool.
Appreciate you sharing, great article post.Really thank you! Keep writing.
Awesome post. Keep writing.
Major thankies for the blog.Really looking forward to read more. Much obliged.
I value the article post. Really Cool.
Thanks again for the post.Thanks Again. Really Great.
I simply want to mention I’m beginner to blogs and absolutely savored your blog site. Very likely I’m going to bookmark your blog post . You certainly come with terrific articles and reviews. Kudos for sharing with us your blog.