Se skoro dvouměsíčním zpožděním, ale přece. To je tak, když si nandám tolik, kolik nemůžu unýst. Nebo sníst. To se mi stává neustále, pak pravidelně s prosíkem žadoním v indický o zabalení do krabičky, že si to nechám na-potom, protože jsem plná.
Kdo sleduje blog pravidelně, tak ví, že jsme před Vánoci koupili byt. A jakej – to je ironie prosimvás! Lukáš si při příchodu ani po dvou měsících neodpustí „může Jindra ven?“ a já mu odvětím „Nikdy, nebo navždy!“. Jsme sehraný.
Odpovědi na otázky proč jsme byt kupovali, jestli už nestavíme domeček apod… se dočtete v prvním článku TADY
Chtěla jsem vám byt ukázat kompletně kompletní, ale vzhledem k tomu, že mě nějak pustila interiérová múza, priority mám momentálně úplně jinde a nevím, kdy mě to zase „chytne“, ukazuju vám teda ještě tak trochu nedokončený byt. Jako dort bez marcipánovejch růžiček. Ale stejně se asi všichni shodneme na tom, že práce jsme za ten měsíc/dva odvedli opravdu kus.
Co všechno jsme předělávali?
- Vybourávalo se několik příček (ze 3+kk jsme udělali 2+kk, bourali jsme stěnu mezi kuchyní a koupelnou a znovu ji stavěli, zvětšovala se koupelna a kuchyň o nesmyslnou chodbu)
- Dělaly se rozvody vody.
- Škrabali jsme zdi, penetrovali, vyhlazovali a malovali.
- Zbavili jsme se koberců a položili lino.
- Komplet se vybourala koupelna a záchod a znovu postavila, obložila.
- Hádali jsme se. Taky.
- Vymontovávali jsme dřevěnou stěnu. Hodně dřevěných stěn.
- Sestavovali jsme Ikeáckej nábytek a já při tom provrtala díru do toho novýho lina.
Sami bychom na to nestačili, takže jsme si na deset dní pozvali dva dělníky, kteří dělali mezi tím, co jsem malovala a lelkovala (takový to jak chodíte od jednoho k druhýmu, snažíte se něco dělat, ale vlastně vůbec nevíte co) vybourali zdi, udělali rozvody, koupelnu, záchod a tyhle věci – chtěla bych ale říct, že moje lelkování mělo určitě obrovský smysl, protože si myslím, že bez mýho „kluci to dáte, to musíme stihnout“ „hele tak jestli to nebudeš dělat, tak já to udělám sama“ by nebylo hotovo dodnes. Byla jsem jmenována prezidentem zeměkoule, ale už dva dny před Vánoci (3 týdny po odkoupení) jsme v bytě strávili první noc, vánoční svátky trávili prací a asi v půlce ledna už vše vypadalo tak, jak to vidíte tady. Jo a taky jsme se až v půlce ledna zbavili všudypřítomnýho prachu z bourání … a plísně, tý se snad finálně zbavíme na jaře.
Upřímně vám povím, že jsme to nějak neřešili. Podlahu jsme měli vybranou asi za půl hodiny v Brenu, kuchyňskou linku taky, nábytek jsem jeden večer objednala z Ikei, elektroniku na Mallu (tohle nejsou reklamy prosímvás). Kuchyňský obklady jsou venkovní obklady a ty v koupelně jsme vybírali asi 10 minut a pak pro ně Lukáš sjel do nejbližšího obchodu. Brali jsme to hodně hopem. Možná i proto, že jsme oba věděli, že tohle je pro nás jen přechodná stanice na pár měsíců a není to „naostro“, možná i proto, že nám hořela koudel u zadku a my bychom neměli kde bydlet, protože nám končil nájem a v okolí už bychom nic před Vánoci nesehnali. Nakonec to ale všechno hezky ladí a je nám tady prostě dobře. Všechno je to taky uzpůsobený tomu, že z domu oba pracujeme a potřebujeme takovou „neutrální“ půdu.
V plánu bylo sepisovat všechny položky a vše vám sem pro představu rozepsat, ale my na to v tý rychlosti nějak zapomněli a nebylo by to kompletní. Slíbila jsem ale, že vám řeknu, na kolik nás celý byt vyšel, takže jdu na to. Vešli jsme se se vším všudy (cena bytu 3+KK + dělníci + veškerý materiál + kompletní vybavení) do 800 000kč.
Je mi jasný, že většina z vás to nejspíš nechápe, protože ceny bytů ve městech se pohybují úúúplně (až na měsíc a zpátky) někde jinde, takže musíte brát v potaz, že tohle je byt „na konci světa“. V malý vesničce v horách, kde žije pár desítek obyvatel. Máme tu malotřídku, malý obchod, poštu … a kupu sjezdovek, lesů, polí … . Život tady není pro každýho, ale pro nás jo. My máme ty konce světa nějak rádi.
Ložnice byla to poslední, co bychom nějak řešili. Opravdu tu jen spíme – jo, s topením u hlavy, ale celou noc máme otevřený okno a když trošku zakloníme hlavu, vidíme díky minimu světla od lamp, nádherný nebe. Jinak to tu uspořádat – jak vidíte – prostě nešlo. Na druhé straně místnosti je šatní skříň s oblečením a zrcadlem. Až bude čas, chci nějak zajímavě pomalovat zdi a navrtat poličky, ale nijak na to nespěcháme :) Postel, lampičky i povlečení jsou z Ikei, světýlka z Bella Rose. 
Kuchyň je parádní, i když je maličká, protože je v ní díky balkonu pořád spousta světla. Mám ráda otevřený prostory a všechno při ruce. Nepotřebuju spoustu skříněk, máme je vlastně jen na pár hrnců, potraviny a … to je vlastně všechno. Máme rádi tak akorát věcí a díky tomuhle otevřenýmu systému máme opravdu jen to, co neustále využíváme – ze začátku jsem se trošku hrozila prachu, ale já opravdu denně používám snad všechno, co na poličkách mám, takže dobrý!
Základní linka je z Aska (úchytky budeme měnit), police taky. Obklad je venkovní, spárovat se nemusí a omývá se snadno. Skleněný nádoby z Ikeii, Mallu a tak nějak po různu. Sklenice od okurek, hořčice, marmelád … vždycky vymývám a následně používám třeba na sušený ovoce, přísady, koření, bylinky … Nádobí kupujeme různě po trzích, od malých výrobců, dřevěné máme z trhů i dovezené z Bali, ale dá se sehnat na Fler.cz. Každý kus je jiný a má svůj příběh. Dokonce i ten z šedej z Ikei, který jsme nikdy nekupovali a najednou byl u nás … Retro trouba je značka Amica a upřímně mi přijde, že líp vypadá, než peče.
Obývací část je můj koutek. Zatímco Luky pracuje od stolu, já jsem zabořená v gauči (gauč i stoleček taky Ikea). Okolo sebe mám desítky kamenů i solných lampiček – většinu z nich jsem dostala, kamínky kupuju taky různě. Polštářky jsou z Bali a ty hnědý ze sekáče, stejně jako tkaný koberec pod stolkem, nebo většina dek. Závěsy na kytky jsem si přivezla z Bali, kokedamy jsou od kamarádů a nad gaučem je mandala ve stálým procesu. Ráda mám okolo sebe spoustu svíček a lucerniček – ta nejnápadnější bambusovo-modrá je z Bella Rose
Věci na jógu mám z Yoga Store. Nejde o žádnou reklamu, jejich věci mám ale opravdu ráda. Ty korkový jogamatky? To je nebe.
Vedle televize mám svý sluníčko s měsícem a nad nimi macramé z Bali, který máme i v Továrně – teď! Teď to je reklama! Kytka je z OBI a nevím, jak se jmenuje, ale krásně se jí žije, tak je to dobrý. Sedací pytel i háčkovanej bobek je z Aska. 
Jídelní stůl je zase útočiště Lukáše, proto mu tam moc věcí nestrkám (ale brzo určitě nastrkám). Stůl máme z Ikei, židle jsou
z Aska, háčkovaná deka ze sekáče a všechny ty serepetičky jsme od někoho k něčemu dostali. V rohu místnosti má svý království Patapufa a já závěsný pořadače na všechny ty tužky a fixky. Regály jsou z Ikeii a máme v nich všechno, co často potřebujeme. Já tam mám různý potřeby na tvoření, korálky, barvy, papíry, nabíječky, paměťovky, foťák, stativy … A potom koš s čepicema, rukavicema a pamlskama pro Dači, ať to máme při odchodu při ruce. Štafle jsme kupovali na rekonstrukci a tak se mi líbily, že jsem je namalovala a chystám se z nich udělat polici + k nim brzy přijde kreslířský stůl, protože už ho akutně potřebuju. Větev je pozůstatek břízy od nás z pozemku, oba lustry jsou z Aska a u stolu máme krásnej plakát od Leny Brauner. 
Koupelna se vyfotit moc nedala, jak maličká je, ale přijdou tam ještě police, takže vám ji snad ukážu, až bude komplet dodělaná. Ta nám dává nejvíc zabrat. Na to jak je prťavá.
Uf.
To je pro dnešek všechno.
Kdybyste se chtěli na cokoli slušnýho zeptat, tak můžete u mě na facebooku :) Doufám, že jsem vás trošku inspirovala a já si jdu odškrtnout toho svýho dvouměsíčního bubáka v hlavě.
Není to tu naprosto dokonalý, ale je to naše. Máme se konečně kam vracet a kam tahat ty kamínky z cest. Dači tu může (jasně, že nemůže) rozkousat stůl a jediný, koho tím naštve budeme my. A to je fakt skvělej pocit. Jo a ten výhled na kopce, ten je taky parádní!
Přeju vám krásnou neděli.
S láskou Anie