Srdíčko mi poposkakuje při každým pohledu na mraky, který připomínají medvídky, králíky, andílky.. a odkrývaj ty nejmenší ostrůvky v širokým oceánu. Poprvé v životě píšu z letadla a podruhé v životě se v něm nebojím. To poprvé bylo, když jsme do Singapuru teprve letěli.
V Singapuru se celkově dějou zázraky, a i když jsem tam prožila jeden jediný den, štípu se pořád dokola, jestli se mi to vlastně celý jen nezdálo a nebýt tý spousty fotek, neuvěřím tomu.
Přeletěli jsme pozdě večer, SMRTí (to je zkratka pro místní metro) se dopravili do china townu a našli ten nejlevnější hotel ve městě – nejlevnější hotel tu vyjde na 700Kč/noc a to v něm ještě zapomněli udělat okna – ale dobrý. Před spaním do sebe ještě hodíme hrozně nedobrý nudle, který smrděj po mase.
Plánujeme vstát v 7 hodin, budíme se v 9 s tím, že je ještě hluboká noc – to ty chybějící okna, to ta tma a zima jako ve sklepě! Rychle na sebe něco hodíme a vyrážíme na ostrov Sentosa – na ostrov, kde jsou ty nejlepší Universal Studios na světě, na ostrov, kde nejen pohádky žijí svými příběhy. Procházíme kolem tý vší nádhery, nazdobenosti, mimoňů a popelčiných střevíčků. Zmrzlina mi kape na rozlepený, ošuntělý žabky, usmívám se od ucha k uchu a občas si radostně povyskočím – když se nikdo nedívá a i když se někdo dívá. Jsem hrozně šťastný dítě!
Opouštíme Sentosu. V ruce mačkám letáček, který jsem ráno sebrala na recepci a stal se na chvíli středobodem mýho malýho vesmíru. Je na něm panda! Jednorožec a teď i panda? Nemůžu tomu uvěřit. Za pár desítek minut už stojíme před tou nejkrásnější zoo, jakou jsem kdy viděla. Platíme šílený vstupný, přicházíme do vodního pavilonu. Procházíme kolem nádherných mant, který se na nás usmívají jako duchové od Pomber, kolem úžasných ryb, klaunů.. potápěčů, kteří čistí akvária a hrají hry s vydrama,.. až jsme tam! Sedí si tam v bambusovým království, cpe do sebe jednu větvičku za druhou a vypadá snad ještě plyšověji, než ta se kterou spím! Oči mi září štěstím a ten den si povysokčím podruhý. Štípněte mě někdo!
Šťastný, vyčerpaný a hladový nastupujeme do autobusu smět Marina Bay. Venku je pořádná bouřka. Prší, hřmí a blesky lítají všude kolem nás. Vystoupíme u hotelu s tím nejepičtějším bazénem na světě a kocháme se tou krásou. Procházíme kolem přístavu, obchodním centrem, kde jediný co si můžeme dovolit je vyčůrat se – což je stejně to jediný, co fakt potřebujeme.
Podvečer trávíme procházením v parku a když se setmí, následnujeme dav lidí ke „stromům“ jako z Avataru. Úžasná atmosféra nás naprosto pohltí! Všude je vánoční výzdoba, stánky s tím nejvoňavjším jídlem, celým parkem se line překrásnej hlas jedný ze zpěvaček, která nás zasypává písničkami od Taylor, Pink i koledama a já jen s otevřenou pusou zírám kolem sebe a nic nechápu.
Vůně horký čokolády, na vlasech sníh a nad hlavou pohádka.
Ještě víc nechápu, když vejdeme do jednoho z nasvícených stanů a v něm je něco kouzelnýho. Totiž SNÍH! Kupa sněhu a lední kluziště! Ten den si povyskočím už potřetí!
Výtahem se necháme vyvázt na jeden ze stromů. Všechno zhasne, parkem se rozezní Frozen a stromy kolem nás se pomalu začínají rozsvěcovat a tancovat do rytmů překrásných písniček. Následuje Smetana i Jingle Bells, a když to všechno utichne, začne všude kolem nás poletovat sníh.
Jsem okouzlená, cítím se jako v pohádce a i přesto, že mám na sobě šaty a venku je 25°C, sálám tu vánoční atmosféru ze všech stran – na ten malý okamžik, na tu chvilku..
Kolem 1 ranní ulehávám do postele, nařizuju 2 budíky na pátou a usínám jako hrozně spokojený kotě, co si za jeden den splnilo 3 velký sny.
Vidělo pandu, vidělo sníh a stalo se součástí pohádkovýho světa.
Těším se na Bali – domů ale bylo to překrásný!
S láskou♥