Cruel reality

Jak najít svůj vlastní OSOBITÝ styl? Každý se na tohle ptá a kdo se na to neptá tak ho už našel, nemluví o tom, a nebo nad tím ani nepřemýšlel. Řekla bych, že věc to není jednoduchá a může dokonce i trochu vyčerpávat a to jak vás, tak hlavně vaše okolí. Jako promiňte mi, ale kdo se na to má pořád koukat? Sama jsem zdárným příkladem, jak si projít uplně vším a něco z toho třeba vzejde, samozřejmě s největšími možnými škodami, jak jinak.

Hledání stylu začíná u každého jinak, u někoho v páté třídě, u někoho s objevením módních časopisů, u někoho přechodem na střední… U mě začalo poměrně brzo, první  známky se projevili už v již zmíněné páté třídě. Jela jsem v tolik módním sportovním stylu, POTÍTKO na ruce nesmělo chybět a MASTNÁ pleť osypaná beďary už vůbec ne. Byla jsem jedna z nejvyšších ve třídě (ano, potom mě všichni přerostli) a vypadala jsem jako kluk, puberta se na mě dost vyřádila ale upozorňuji, že tohle je jenom začátek!

Třída šestá  – rovně střižená ofina, první barva na vlasech – PEROXIDOVÁ BLOND. Spousta stříbrných nechutností na krku a všechno růžové.  BEĎARY jsem začala překrývat make-upem a vůbec to nebyla malá vrstva! No fuj!

Třída sedmá- vlasy momentálně neobarvený, brzo přijde ale tmavě hnědá ( nebo zrzavá? ) Nosím velký korále, plandavý, dlouhý trika a miluju BOHÉMSKÝ STYL sester Olsenových.

Třída osmá – zrzavý přeliv je tu! Zelená a fialová je má oblíbená barva, samozřejmě dohromady s DRSŇÁCKOU černou. Přeliv naštěstí brzo vybledne a já jsem na svý přírodní barvě, které mi teď hraje do noty s novým stylem. Na řadu PŘICHÁZÍ HIPPIES, krk mi zdobí spousta barevných korálků, nosím džínový lacláče, barevný trička, miliony náramků.. na zem bych nevyhodila ani ohryzek od jablka a chci se dát ke Greenpeace, to mi vydrží až do konce devátý třídy.

Prvák a druhák na střední se docela dost hledám, přechod na uměleckou školu trošku zabíjí. NOSÍM HROZNÝ KLOBOUKY „halabrány“, divný brejle a jsem docela mimo, jako všichni kolem mě. (v dobrým slova smyslu, já to období milovala :D) Blázním, zkouším, jím ve školní jídelně, což je dost znát ale je mi to nějak jedno. HLAVU MÁM ŽLUTOU, fakt žlutou! Moje pokusy o perfektní blond nedopadají vůbec podle představ.

A dál.. třeťák, čtvrťák dojíždím, oblečení neřeším, jsem ráda že vstanu. S barvama už neexperimentuju, v šatníku mám hlavně hnědou, šedou, černou a bílou. Na nic moc nemám čas a po maturitě už to znáte :) a.. miluju to! Sami vidíte, že i za ten jeden rok jsem se v tomhle směru změnila a ještě bude nejspíš chvíli trvat, než to bude uplně ono, snad se za pár let nebudu při pohledy na svý fotky z dvaceti stydět, jako teď za ty z patnácti :D

K vašemu i mému (ne)štěstí ještě neletěli selfie a foťák se vytáhl jen výjimečně, proto jsem nenašla tolik hrozných fotek ale ono to upřímně asi snad i stačí :)

A jaký byl váš největší úlet?