SVOBODA
Dovolit si být nemocná, neschopná, lenivá, protivná, stejně jako být produktovní a plná elánu.
Pochutnat si bez výčitek na jídle, který třeba není zdravý.
Věnovat svůj čas tomu, čemu ho chci věnovat.
Psát a sdílet to, co sdílet opravdu chci.
Dovolit si milovat (se) a být milována.
Říkat bez špatného pocitu pravdu, která se nemusí líbit.
Proležet celý den v posteli jako propracovat celou noc.
Projevit svůj názor.
Smát se, když se mi zachce a brečet stejně tak.
Měnit se, růst a nebo stát na místě.
Být sama sebou.
Dělat věci, který mi třeba nejdou, ale baví mě.
Dovolit si dělat chyby.
Být upřímná.
Trávit čas s lidmi, se kterými ho chci trávit.
Mít sny.
Věřit sobě, svý intuici, svýmu rozumu …
…
Všechny tyhle věci jedno spojuje. Absence strachu.
Chci s vámi sdílet jeden obyčejnej příběh z Thajska. Jako každý večer jsem chodila při západu slunce plavat. Zatímco se Lukáš cachtal na břehu, já šla o kus dál. Kolem mě plavalo pár dalších lidí, pomalu se začalo smrákat a během pár minut nebyl v tom moři vůbec nikdo včetně Lukáše, který postával s někým na pláži. Byl to tak kouzelnej moment, jen vy, nikdo jiný, slunce a to nekonečno okolo vás i pod váma. Až za obzor. Asi po hodině plavání jsem vylezla ven a šla za Lukášem, který si tam s někým povídal. Přišla jsem k nim, seznámila se a s nadšením jim říkám, že to bylo jak mávnutím kouzelný hůlky, když všichni z moře zmizeli v jeden okamžik, jak nádherný to bylo, jak moc jsem si to plavání dneska užila. Chlápek mi povídá „ještě aby všichni nevylezli, byla tam smrtelně jedovatá ryba“ podívám se po očku na Lukáše s všeříkajícím výrazem „děláš si ze mě prdel?“ (napsala bych to slušně, ale v ten moment … ) Luky mi na to úplně v pohodě odvětil „Anetko, ty jsi byla daleko“.
Byla jsem daleko, nemohla mě ohrozit, ale jakmile by mi řekl, že tam ta ryba je, jakkoli daleko, vylezla bych se staženýma půlkama ihned z vody a neužila si tak krásnej západ slunce sama v moři, neužila bych si ten pocit absolutního štěstí. Kdykoli, když jsem šla potom na to místo plavat, místo toho, abych si to jako vždycky vychutnala a užila, měla jsem špatnej pocit, že někde tam ta ryba je, i když mě to nikdy předtím nenapadlo.
Tenhle malej příběh je odrazem tolika situací v našem životě. Práce, který věnujeme podstatnou část našeho života, vztahů s rodinou, s přáteli, partnerem. Je příkladem toho, jak skutečně trávíme svůj čas a jak bychom ho opravdu chtěli trávit … strach nás provází celý život, každý den. Kdy byl strach v mým životě oprávněný si už upřímně ani nepamatuju …
Všechno to, co pro mě znamená svoboda, jsou věci, které můžeme dělat všichni. Můžeme, ale málokdo je dělá. Protože máme strach. Protože nám někdy někdo řekl, že bychom ho mít měli. Protože to není jistý, bezpečný, stabilní, slušný. Protože zklameme, pohoršíme, nesplníme očekávání … někdo řekl. Protože tam někde pod námi plave jedovatá ryba. Nejspíš ne, ale co kdyby …
máme Strach z něčeho, co existuje jen v našich myšlenkách.
Svoboda je pro mě nedovolit svýmu strachu, svým myšlenkám, aby mě ovládaly.
Abych nevěřila všemu, co si myslím. A to stačí, protože pak je jen ticho a ticho v hlavě je radost. Radost je svoboda.
Svoboda je pro mě to, co bychom všichni dělali, kdybychom neměli strach, měli prázdnou hlavu, uvnitř jen ticho a cítili radost.
Na spoustu svobodných duší.
S láskou Anie.