Archiv rubriky: bali

Po dlouhý době, mám opravdu chuť a čas psát..a tak si říkám, že něco sepíšu, i když to nebude mít hlavu ani patu ale prostě to bude.

S Lukym si povídáme o tom, co všechno uděláme, až budeme doma ale to už jsem vám buďto říkala, nebo by vás to (ne)zajímalo?

Kromě těch klasických věcí se těšíme na to, až si zajdeme do kina. Těšíme se, až se koukneme na Trabanty, protože tam nejsou jen trabanti ale taky náš kamarád Jirka. Zajdeme si zahrát laser game protože to hrozně miluju. Po pár letech si dám dokupy vlasy a taky zuby. No ale na co se těším nejvíc? Na to, až se s váma sejdeme v některých kempech a my vám budeme povídat, vy nám budete povídat a nebo si budeme dokupy všichni povídat a bude to hrozně přátelský a hrozně fajn.

Diskutujeme o tom, jak krásnej musí být život třeba na nějakým malým ostrůvku v Řecku, kde je kupa tzaziky, oliv, vína, fety.. nemusíte tam (asi) řešit víza, můžete si tam v klidu koupit domeček, někdy je vám tam i zima a navíc to máte kousek domů, k rodině, kamarádům.. nic vám neuteče.

..a při týhle diskuzi se oba shodneme, že jsme vlastně cvoci, protože za a) žijeme na Bali a už zase vymýšlíme, co dál a za b) nás ani tak neláká cestovat (ale láká), jako na určitým místě žít.

Ono je hrozně hezký poznávat nový místa, obletět celej svět, stihnout všechno.. ale my asi radši všechno stihnout nechceme, nám stačí málo ale zato pořádně, do hloubky, do tý duše, která se „obyčejným“ cestovatelům neotevře.. a pak třeba jednoho dne zjistíme, že u nás je stejně nejlíp, jen to tak zatím ještě vůbec nevypadá..

Taky vyhodnucuju, že by bylo super udělat si kurz na výrobu sushi, já nevím jak vám ale mně ta rýže nikdy nechutná tak dobře, jako v restauraci. A já mám na sushi chuť furt, ale nemám na něj furt peníze a taky není furt v dosahu. Ale umět si ho udělat a pak ho naučit třeba Nyomanku, aby mi ho mohla dělat. To by byla paráda! To bych pak snad ani do toho řecka nemusela.. ale zase ta feta a olivy..

No, a přesně takhle se nám v hlavách roděj ty šílený sny. 5 měsíců v Řecku, 2 měsíce doma, 3 měsíce na Bali a 2 měsíce cestovat.. to by nebylo špatný! Ničeho se ale nechytejte, to já si jen takhle ráda sním a třeba zakotvíme na Filipínách, co já vím :)

Už se načíná láhev vína, tak já zase poběžím.. a pokud chcete, sledujte náš na youtube TADY, kde najdete vlogy z našeho života :)

Mějte se krásně, sněte, makejte a milujte!

Dnešek měl bejt krásnej den, včerejší noc jsme trávili v Canggu a budík nadšeně nastavovali na 5:30 ráno. Rozlámaní vstaneme na čas ještě za tmy – což my děláme spíš výjmečně nebo ještě spíš vůbec.

S Lukym na sebe hodíme pohledy říkající – tohle někdo dělá fakt dobrovolně celej život?

Sbalíme batůžky a s půlhodinovým zpožděním a pár známými vyrážíme do přístavu na loď, která nás má odvízt na malej ostrovní ráj, o kterým ví tak málo lidí, že jeho jméno se v internetovým světě nesmí ani vyslovit.

Po hodině přijedeme do přístavu, kde zjistíme, že loď jede místo ráno až odpoledne a navíc za 3krát vyšší cenu, než byla uvedená. Plán dva je předhozenej na stůl a půlka bandy na motorkách míří do přístavu č.2, kterej je hodinu vzdálenej. My s Lukym totálně unavení ze včerejšího dne a 22hodin v autě trošku znejistíme a hodinu přemýšlíme, jestli to dáme nebo nedáme přičemž usuzujeme, že lepší bude to nedat a udělat si prima výlet ve dvou.

Po cestě domů si vyhledáváme všechny možný atrakce. První na řadu přijde ztracený kaňon, který chceme navšítivit už sakra dlouho ale pořád nebyl čas. Přijedeme na místo, zaplatíme vstupný, dostaneme průvodce, který jak už víme z recenzí nám má nýst boty zatímco my se budeme brodit po kotníky ve vodě v tý neuvěřitelný nádheře.

Ujdeme asi 20 metrů, když nám náš průvodce zahlásí, že přes noc pršelo a voda v kaňonu dnes výjímečně nesahá po kotníky ale do tří metrů a budeme muset v tom blátě plavat.

Chvilku přemýšlíme, jestli to dáme ale pak znovu usuzujeme, že bude lepší to nedat, vzhledem k batohu plným elektroniky, který bysme při plavání asi drželi nad vodou.

Zklamaný ale natěšený na úžasnej bambusovej kolos,který máme další na řadě, se vydáváme dál. Odbočku třikrát přejedeme, vracíme se, nic nenacházíme a nechápeme – vždyť je to kolos! Jak to, že ho nevidíme?

Lukáš si dělá srandu, že máme dneska takovou smůlu, že určitě přes noc shořel.

Sranda ho přejde, když se ptáme místních, kteří nám smutně oznámí, že kolos sice neshořel ale před pár týdny se celý zhroutil!

Lukášoj se dělá na ruce červený kolečko po štípnutí komárem, máme šílenej hlad, bankomat nám zablokuje kreditku a meloun nám v autě rozmačká 3 kila banánů…

Jak jste asi pochopili, viděli jsme toho sakra hodně a na tenhle výlet jen tak nezapomeneme, a to hlavně proto, že když jsme se vrátili domů, zjistili jsme, že personál vůbec nic neuklidil (to víte, ceremonie), došel kredit na elektřinu, takže všechno jídlo z ledničky a z mrazáku je na vyhození a tudíž nemáme co k jídlu my ani celá naše farma.

I v ráji se můžou věci podělat, naštvání vám ale díky tomu ráji rozhodně nevydrží dlouho. ♥

Mějte se krásně, napište mi, jakej byl váš den a hoďte soucitný očko! Já si jdu dát rozmačkaný banány.

S láskou

PS: Kdo by nechápal, proč nás dnešek tak rozhodil – stává se opravdu hooodně výjimečně, že máme v Makawi noc volno a tudíž můžeme na celý den a noc pryč :)