Dnešek měl bejt krásnej den, včerejší noc jsme trávili v Canggu a budík nadšeně nastavovali na 5:30 ráno. Rozlámaní vstaneme na čas ještě za tmy – což my děláme spíš výjmečně nebo ještě spíš vůbec.
S Lukym na sebe hodíme pohledy říkající – tohle někdo dělá fakt dobrovolně celej život?
Sbalíme batůžky a s půlhodinovým zpožděním a pár známými vyrážíme do přístavu na loď, která nás má odvízt na malej ostrovní ráj, o kterým ví tak málo lidí, že jeho jméno se v internetovým světě nesmí ani vyslovit.
Po hodině přijedeme do přístavu, kde zjistíme, že loď jede místo ráno až odpoledne a navíc za 3krát vyšší cenu, než byla uvedená. Plán dva je předhozenej na stůl a půlka bandy na motorkách míří do přístavu č.2, kterej je hodinu vzdálenej. My s Lukym totálně unavení ze včerejšího dne a 22hodin v autě trošku znejistíme a hodinu přemýšlíme, jestli to dáme nebo nedáme přičemž usuzujeme, že lepší bude to nedat a udělat si prima výlet ve dvou.
Po cestě domů si vyhledáváme všechny možný atrakce. První na řadu přijde ztracený kaňon, který chceme navšítivit už sakra dlouho ale pořád nebyl čas. Přijedeme na místo, zaplatíme vstupný, dostaneme průvodce, který jak už víme z recenzí nám má nýst boty zatímco my se budeme brodit po kotníky ve vodě v tý neuvěřitelný nádheře.
Ujdeme asi 20 metrů, když nám náš průvodce zahlásí, že přes noc pršelo a voda v kaňonu dnes výjímečně nesahá po kotníky ale do tří metrů a budeme muset v tom blátě plavat.
Chvilku přemýšlíme, jestli to dáme ale pak znovu usuzujeme, že bude lepší to nedat, vzhledem k batohu plným elektroniky, který bysme při plavání asi drželi nad vodou.
Zklamaný ale natěšený na úžasnej bambusovej kolos,který máme další na řadě, se vydáváme dál. Odbočku třikrát přejedeme, vracíme se, nic nenacházíme a nechápeme – vždyť je to kolos! Jak to, že ho nevidíme?
Lukáš si dělá srandu, že máme dneska takovou smůlu, že určitě přes noc shořel.
Sranda ho přejde, když se ptáme místních, kteří nám smutně oznámí, že kolos sice neshořel ale před pár týdny se celý zhroutil!
Lukášoj se dělá na ruce červený kolečko po štípnutí komárem, máme šílenej hlad, bankomat nám zablokuje kreditku a meloun nám v autě rozmačká 3 kila banánů…
Jak jste asi pochopili, viděli jsme toho sakra hodně a na tenhle výlet jen tak nezapomeneme, a to hlavně proto, že když jsme se vrátili domů, zjistili jsme, že personál vůbec nic neuklidil (to víte, ceremonie), došel kredit na elektřinu, takže všechno jídlo z ledničky a z mrazáku je na vyhození a tudíž nemáme co k jídlu my ani celá naše farma.
I v ráji se můžou věci podělat, naštvání vám ale díky tomu ráji rozhodně nevydrží dlouho. ♥
Mějte se krásně, napište mi, jakej byl váš den a hoďte soucitný očko! Já si jdu dát rozmačkaný banány.
S láskou
PS: Kdo by nechápal, proč nás dnešek tak rozhodil – stává se opravdu hooodně výjimečně, že máme v Makawi noc volno a tudíž můžeme na celý den a noc pryč :)