Archiv rubriky: Life

Life Uncategorized V Thajsku ze života

Dreams come true

Výstřižek

Jsem nepoučitelná, já vím. Ale jsem hrozně šťastná!

Asi při mě stál nějakej úžasnej anděl, asi jsem k sobě přitáhla neskutečný množství energie a svýho přání ale… splnil se mi sen! Pamatujete si , jak nám nedopadlo Bali, kam jsem hrozně moc chtěla? Pamatujete si na to, jak jsem tu neustále psala o tom, jak toužím žít v ráji? (kdo ne?) Já budu žít v ráji! Sice to nebude na Bali ale ráj je to i tak! Odlétáme na Koh Samui!

Včera jsme byli na pohovoru a večer nám volali, že vybrali z 50ti lidí právě nás! Budeme se s mužem starat o hosty a pár apartmánů kousek od pláže. Práce na pár hodin denně a pak nekonečný poznávání, ochutnávání,.. a válení!

Nemůžu se dočkat a klepu se radostí jak malý dítě, nechtěla jsem vám nic říkat, dokud tam nebudeme ale.. já prostě musím.

Teď budu na blogu asi dost neaktivní, protože 17.2. odlétáme a máme co zařizovat (nebo chcete být informováni o všem?). Určitě vám ale můžu slíbit, že hned po příletu vás zahrnu kupou článků a.. snad budou i videa!

Těšíte se?

PS: Moc děkuji za reakce k minulému článku, jsem opravdu ráda, že jste se mi svěřily a prozradily všechny svý strachy! Díky díky díky, jste skvělý!

Life M(o)udruju motivace Uncategorized

Fears

df

Nevím jestli je to dobou, tím co se děje ve světě nebo tím, co se děje v nás.. jen vím, že to tady je a že toho je nějak moc. Nemluvím o ničem jiným než o strachu.

Rodiče ho ve většině z nás budovali od malička, pak jsme přišli do školy, kde je zastrašování špatnou známkou, poškolou, poznámkou.. na každodenním pořádku.. stejně jako jsme vyrostli my, vyrostly i naše strachy, každý si je můžeme pojmenovat a každý nějaký máme – a kdo říká, že ne, tak kecá!

To by bylo v podstatě přirozený, nebo ne? Je to přeci naprosto zbytečný, a tím, že se bojíme si vůbec ničím nepomůžeme! Proč o tom ale dneska mluvím.. Všechny možný i nemožný média na nás každý den ze všech stran valí ty naše strachy! Terorismus, války, znásilnění, autonehody, sebevraždy, vraždy.. můžu pokračovat do nekonečna!? Tím, že se bojíme, tím že smutníme, tím že se víc neradujeme než radujeme, tím slábneme.. slábne naše veselý já, slábne naděje, vůle, kreativita a naše síla, jedinečnost, která chce vytěžit z každý minuty co nejvíc. Vypněme televize, nečtěme negativní zprávy, nežijme těmi tragédiemi.. a hlavně, přestaňme se bát!

Nejsem nikdo, kdo by měl strachů málo, mám jich víc než dost a i když vím, že mluvení pomáhá, jediný s kým o tom dokážu mluvit je Lukáš. A jo, je mi pak mnohem líp, a taky vím, že ze strachů je nejlepší se vypsat (nebo vyspat?) ! A možná proto to píšu. A možná proti němu chci bojovat i víc.. a možná, že vás chci i k něčemu vybídnout!

Seznam mých tří největších strachů a jak s nimi hodlám bojovat?

1) Samotatýkající se naprosto čehokoli, jsem hrozně nerada sama, a když jsem sama, pouštím si seriály jako kulisu, pro pocit, že nejsem sama! 

Jak budu bojovat? Budu si pouštět hudbu místo seriálů, budu chodit sama na procházky, nakupovat a zajdu si sama na čaj – s knížkou! Budu prostě samotu vyhledávat. Pro někoho to jsou jednoduchý věci ale od té doby co jsme přijeli z Londýna, kde jsem byla sama většinu času si to až moc vynahrazuji, ze samoty panikařím a dělá mi to prostě problém. 

2) Zlý lidi, podivný lidinejde o to, jakého jsou náboženství, z jaké země pocházejí, jakou mají barvu nebo co mají na sobě. Když vidím ty blbý zprávy, jak někdo dokáže ublížit někomu, jak dokážou být lidi hrozně zlý.. prostě brečím a nedokážu to pochopit ani když se sebevíc snažím. V Londýně se mi občas cestou z práce stávalo, že do autobusu přisedl někdo, z koho jsem měla divnej pocit – musela jsem prostě vystoupit a počkat na další. Ve svém okolí mám taky člověka, v jehož společnosti se necítím vůbec dobře, jsem nervózní a nemůžu se soustředit.. mám z něj prostě strach, i když nejspíš není důvod. 

Jak budu bojovat? Za 1. přestanu koukat na ty zprávy, i když jen po očku! Nebudu koukat na strašný videa, budu myslet víc racionálně než pocitově a přestanu být paranoidní! (jak to udělám, to netuším!)

3) Vlastní neúspěchNechci skončit za pásem nebo v kanceláři. Nechci každý den chodit do práce a těšit se dvakrát do roka z týdenní dovolený. Není to o lenosti, jen to prostě nechci dělat! Chci něco vybudovat a mít z toho opravdovou radost, dělat to s chutí a vášní! A vím, že můžu! Mám v hlavě spoustu nápadů, brání mi asi jen ten strach začít je ve velkém realizovat! 

Jak budu bojovat? Začnu nejdřív v malém, každý den budu na svých nápadech minimálně 6 hodin pracovat. Využiju každou příležitost setkat se s někým inspirujícím!

Pro zajímavost a pobavení seznam všech možných strachů TADY

Trošku osobnější článek, potřebovala jsem to taky ventilovat a budu ráda za každého, který sám napíše, čeho se nejvíc bojí a co dělá pro to, aby se tolik nebál! Pojďte se navzájem inspirovat a podpořit! 

♥ S láskou a beze-strachu Anie