Sbalit malý batůžek, koupit sváču na cestu a vyráží se! Zítra ráno už budeme v Kuta Baru, procházet se po městě, cpát se místníma dobrotama, fotit o sto šest a trošku se stresovat, jestli nebude s našimi vízy problém, protože v pasu máme zaznamenaný 19ti denní overstay. Myslete na nás, pokud se do středy neozveme, někoho pro nás pošlete!
Tenhle týden byl hrozně zvláštní, Lukáše dostihly nálady na nic a vlastně zároveň uplně na všechno.. takový-to, když chce člověk něco fakt dělat ale neví co, nebo se mu to nedaří! Znáte to? A tak to jel vyjezdit do hor a já vyplavat do moře. Trochu blbý je, že když to on jede vyjezdit, tak já se při plavání sice zbavím prvotního stresu, ale ihned po něm přijde strach, jestli ten Lukáš v tý džungli nejede jak prase!
Tím, že jsme viděli další svatbu vás už asi nepřekvapím. Tentokrát jsem si při čvachtání ale krásně vychutnala celý obřad. Jen ti dva, fotograf a oddávající v nádherném stánku z bambusových tyčí bohatě ozdoben bledě modrými květy. Tohle se mi líbí.. něco skromného, maličkého na pláži.. klidně jen o samotě nebo s pár kamarády a rodiči.. Docela by mě zajímalo, jak se na to díváte vy! Toužíte po velké svatbě s desítkami hostů nebo o skromném obřadu třeba s pěti nejbližšími?
Teď budu znít asi hrozně směšně ale zastesklo se mi po tom zachumlat se do mikiny, pustit si film, sednout si na deku a třeba kreslit.. Taková ta domácí pohoda, když venku není zrovna ani na toho draka protože urputně prší a vy jen slyšíte hlasitě bubnovat kapky na sklo. Venku zrovna pršelo, teplota ale neklesla pod 30°C, tak jsem tu svou touhu ukojila tím, že jsem si pustila klimatizaci na 20°C, zabalila se do tý mikiny, na zem dala místo deky ochranu na matrace a vystlala si ji ještě polštářema! Jediný co mi chybělo, byla jen ta horká čokoláda.
Lukášek si koupil ten nejnevzhlednější zákusek na světě! (ani jsem ho nevyfotila:D) Absolutně netušil oč jde ale chtěl to zkusit, když se do toho zakousl, opravdu to vypadalo jako malý červy v čokoládě!! Vzala jsem si pytlíček s tím něčím nechutným do ruky a snažila se z blízka prozkoumat, o co se vlastně jedná, až to jedna Thajka nevydržela a polopatě mi vysvětlila, že se tak znechuceně tvářit nemusím, že to je jen rýže s karamelem! :D Záhada proč jsou červy tak tvrdý byla rázem vyřešena a já se do toho pustila taky. Obrovským překvapením bylo, jak dobrý to je! V druhým pytlíčku jsme měli něco připomínající mletý maso, nakonec se jednalo o namletý oříšky s jablkem? Chutnalo to jako česká zemlbába.
Romantika po západu sluníčka v moři. Rozumějte – Lukáš se plácá někde u břehu a snaží se udělat stojku, zatímco já si dávám každodenní hodinu někde v dáli (u čehož si ale trasu a svůj dokonalý sportovní outfit vyfotit nemůžu, protože aplikace na plavání pro Iphone ještě prostě není a tak vypadám pořád jako někdo, kdo nic nedělá, což je možná dobře, protože se tak ode-mně alespoň nic neočekává) A najednou vidím, jak na Lukáše z pláže volá paní s pánem a ptají se ho, jestli není Rus. Po pár vteřinách konverzace jen sleduju, jak se Luky nezvykle mrštně zvedá a odvaluje na souš. Já si tam tak plavu, říkám si co se asi děje. Zvědavost mi to nedovolí (abych o něco náhodou nepřišla) a jdu tedy za nimi. Povídají nám, že každý večer po západu slunce se tady pohybují jedovaté ryby, jejichž jed vás může i zabít (moc tomu nevěřím, vždyť tam plavu pořád!). To nejsmutnější ale na celém příběhu je to, že ten Lukáš z tý vody vylezl, věděl co v ní je a v klidu si povídal s Ukrajinci, zatímco já byla na dosah smrtelnému nebezpečí! Má mě rád.
Máme nového kamaráda z Austrálie, táhne mu na 40, procestoval 65 zemí světa a momentálně se usadil v Thajsku, odkud chce blogovat a blogováním se živit, protože u nich to není jen naivní plán ale naprosto běžná věc.. tohle nebude náhoda!
Vílí víli, tohle bude pro dnešek všechno :) Ve středu jsem zpět a to v plné síle!
PS: Moc děkuju všem, co mi psali email se zájmem o obrázek, opravdu si toho vážím a doufám, že se vám budou líbit – už jsou na cestě za vámi :) Krásný týden! <3
