Dneska je mi 24 a při přemýšlení, jestli mám dělat náramky nebo kreslit nový logo a návrhy na tašky, vyhrála zcela neplánovaně postel s dvěma litry pomerančovo-zázvorovo-citronovým džusem a chlebem s rajčetem a solí. Abych byla alespoň trošku produktivní, řekla jsem si, že alespoň ten článek bych sesmolit mohla. A tak tu je. Opravdu sesmolenej.
Narozeninový článek plný těch (nejspíš) nejdůležitějších věcí, který jsem se za svůj život naučila a přála bych si je všechny vědět mnohem dřív. A nebo vlastně … radši ani ne. Luky nám dneska dělá jako manžel roku večeři (ptal se mě, jak se vaří brambory – z toho můžete snadno usoudit, že to nedělá moc často a tak je třeba si toho opravdu vážit) a jako můj vytoužený, narozeninový dárek mi bude hodinu česat vlasy takovou gumovou rukavicí na vyčesávání psa. Nesmějte se, je to boží a měli by to mít doma všichni!
Ale dost okecávek, jdeme na to.
To, že ODPUSTÍME někomu, kdo nám ublížil, neděláme pro něho, ale PRO SEBE. Pro nás samotný je to moc důležitý.
Sama si utvářej názory a VĚŘ SVÝ INTUICI. Vědecké studie dokázaly že …, podle čísnké medicíny, podle ajurvédy, bez očkování umřeš, očkování zabíjí, lepek zabíjí, bakterie zabíjí, sója zabíjí, tohle nejez, tohle jez. A dost šmarjá! Když mám chuť na čokoládu, dám si jí, když mám chuť na pomeranče v zimě (pořád mám v zimě chuť na pomeranče) dám si je. Deset pomerančů klidně a klidně večer. Je mi úplně jedno podle čeho kdosi cosi! Já mám svou hlavu, rozum by se tam taky našel, svý tělo a chci normálně žít. A žiju.
Nakupování v sekáčích, bazarech a vetešnictvích není nic, za co by se měl člověk stydět, právě naopak je to ten nejzábavnější, nejlepší a nejsnadnější způsob, jak žít udržitelněji. A najít poklady.
To, že se lidi často nesmějou mým vtipům není tím, že by nebyly dobrý, jen jsou prostě moc specificky chytrý, takže je málokdo pochopí! Ty jsi samozřejmě úžasná, neboj.
Jediný a nejdůležitější člověk, kterýmu se opravdu potřebuješ zalíbit seš ty sama.
Né svým spolužákům, učitelům, klukům, rodičům, těm lidem na internetu, kterým nikdy nevidíš do očí. Jen a jen sobě. Zároveň je to jedna z nejtěžších věcí vůbec.
Žít život naplno neznamená skákat padákem, krmit krokodýly a potápět se mezi žraloky, znamená to žít teď a tady v souladu s tím, kdo jsem a co dělám. Prostě MÍT RÁD ŽIVOT. To stačí.
Všichni děláme chyby. Všichni! Říct promiň ti neubere na „důležitosti“ právě naopak, když se odprostíš od svýho ega, hrooozně se ti uleví. A všem okolo taky. Navíc omluvu málokdo čeká, takže můžeš i příjemně překvapit. A příjemný překvapení má každý rád.
Být dospělý je snad ještě krásnější, než si to jako děti představujeme, ale pouze v případě, že v sobě necháme pořád žít to dítě v nás. A pak můžeme sáňkovat i v noci, koupat se s holkama nahatý za úplňku v moři a chytat svítící plankton (holky, moc vás zdravím!). Můžeme dosyta využívat to, že můžeme. Tak využívej.
Sexy zrzka, brunetka, ani platinová blondýna ze mě prostě nikdy nebude. Nechat si na hlavě svou počůranou slámu je vlastně ta nejlepší možná varianta a zkoušet znovu jiný šílenosti už nemusím a nebudu. Nebudu Aneto! Nenene. Nikdy. Nepotřebuju!
Nejsem hustá a nepotřebuju být. Snad od puberty jsem se snažila někam patřit. Mezi hiphopery, emaře, mezi umělce, mezi módní blogery, mezi cestovatele. Pravdou ale bylo, že poslouchat hiphop je pro mý uši za trest, řezání do zápěstí mi přišlo hloupý už tenkrát, nesleduju trendy, nebaví mě to a nemám ráda, když se ocitnu někde na cestách sama. V ničem nejsem nijak dobrá, ale naučila jsem se být sama k sobě upřímná … a nic se nestalo. Je mi tak dobře. Úžasný zjištění.
Prostě skoč, křídla roztáhneš cestou. NEMÁ SMYSL SE BÁT, vytvářet si v hlavě scénáře coby kdyby a přemýšlet nad tím, jestli je to či ono správný rozhodnutí. Někdy je prostě mnohem lepší moc nemyslet. Moc nemyslet je někdy to nejrozumější, co můžu udělat. Já obzvlášť.
To, jaký má kdo oblečení, auto, kabelku nebo značku bot nevypovídá absolutně nic o hodnotě člověka – ani o tvý hodnotě Anetko a ani o tý tvý! To se jen tak neříká, tak to prostě je.
Nauč se pít hodně vody nebo alespoň normálně vody. Je to důležitý pro správný fungování těla, pro tvou pleť i orgány. Já vím, že máš močák o velikosti pinpongovýho míčku, ale vykašli se na to a pij tý vody co se do tebe vejde, ať ti to všechno v těle šlape jako hodinky a nestagnuje!
Pokud se ti něco nelíbí, změň to! I když podle mě není život tak krátkej, jak se říká (já totiž nikdy nedělala nic delšího, než byla) tak je zbytečný trávit většinu našeho času něčím (nebo s někým) co nemáme rádi. Změny jsou těžký, většina z nás má ráda ten svůj, hezky vydupanej píseček, i když v něm je spousta klestí, ale jakmile jsme dlouhodobě nespokojený, je nejvyšší čas něco změnit.
Když od někoho něco chceš, když ti něco chybí, máš něčeho nedostatek ŘEKNI TO! Nikdo není vševědoucí a neví, co se tobě honí hlavou. Že potřebuješ obejmout, odpočinout si, podrbat záda, vyslechnout … já vím, že by sis hrozně moc přála, aby to třeba Lukášoj došlo samo, ale nedojde, chlapům to málokdy dojde, tak to prostě řekni a když ti ty záda vážně podrbe, tak poděkuj. Není to samozřejmost. Máš skvělýho chlapa.
UMĚT SI ZE SEBE UDĚLAT SRANDU JE JEDNA Z NEJLEPŠÍCH VLASTNOSTÍ a vždycky se ti bude hodit. Až ti na józe prasknout kalhoty od kolene až k frndě z obou stran … až budeš při surfování na všechny okolo ukazovat holej, bílej zadek … až se ti budou opilí kamarádi, který povezeš z hospody smát, že řídíš jako želva …
Je v pořádku se měnit, měnit názory a být klidně každý týden trošku jiná. Je v pořádku být chvilku introvert, co si týden doma šmudlá obrázky a o víkendu popíjí s kamarády a je slyšet na celý kolo. Je v pořádku jíst celý týden zdravě a pak si dát burgr, křupky a sojovej párek, je v pořádku si nahlas zpívat, blbnout a potom jen mlčet a přemýšlet. Je v pořádku být smutná jen tak, protože se mi zrovna chce brečet a je v pořádku se jen tak smát a mít radost. Je to v pořádku. Já jsem v pořádku.
Podprsenku nosit můžeš, ale NEMUSÍŠ, stejně jako džíny. To, že to tak dělají ostatní ještě neznamená, že musíš taky, když se v tom akorát trápíš. Místo džínů si natáhni punčochy, dlouhý svetr, šaty … a na to, že ti jsou v tričku vidět bradavky si taky zvykneš – prozradím ti tajemství – všichni, všichni lidi na světě je mají! Miminka, malý děti, chlapi, babičky, úúúplně všichni.
Přátelé, rodina a čas strávený s nimi je ten nejcennější na světě a ŽÁDNÁ PRÁCE NENÍ NIKDY TAK DŮLEŽITÁ, ABY MĚLA ČASTĚJI PŘEDNOST PŘED RODINOU, NEŽ RODINA PŘED PRACÍ.
Závist nikdy NIKDY NIKDY nic dobrýho nepřinese. Nezáviď, nepomlouvej, podporuj a upřímně přej, uvidíš, že jakmile se ti tohle podaří, zázrakem se ti začne taky dařit a hlavně, hlavně v sobě nebudeš nic dusit a bude se ti krásný žít a dýchat.
Nedávej nevyžádaný rady a nechytrolínuj. NIKOHO TO NEZAJÍMÁ, pokud se tě někdo sám neptá na tvůj názor a radu – pak můžeš být nejchytřejší na světě, v tom se vyžiješ. Můžeš jim ukázat všechny ty dokumenty, pro jaký značky šijou děti, cpát jim do hlavy, jak dlouho se rozkládá brčko a že ibalgin je hrozný zlo … ale až když je to bude zajímat, jo? Slib to!
Většinu věcí na světě si můžeš vypřát, vysnít a vydřít, ale pak tu jsou taky ty, který ty sama úplně neovlivníš. Není potřeba se kvůli nim hroutit, všechno co se děje má nějaký důvod a má nás to něčemu naučit. U tebe to bude nejspíš trpělivost. Tak trpělivě čekej. A neodrbej si u toho všechny nehtový kůžičky prosímtě, je to hnusný a až budeš loupat večer ty pomeranče, bude tě to hrozně štípat.
Nemusíš být v ničem nejlepší. Nemusíš přijímat úžasný příležitosti, na který jsi roky čekala, dělat všechno a všude být. Většina věcí v životě je krásná, když jich je tak nějak akorát. Akorát mám mnohem radši, než moc.
Tak jo, zase za rok. Těším se, co všechno se stane, změní a promění. Mě.
Děkuju vám moc za všechny krásný přání, s takovým vstupem to bude přenádhernej rok života.
Mějte se. Smějte se. Obejměte se.