Tak jo, začala (to slovo začala je v tomhle příběhu hodně důležitý) jsem cvičit.
Na doporučení holek s Boho Beautiful. Jelikož je boho, řekla jsem si, že bude asi dobrá, a tak jsem jí zkusila na jógu a následně najela na její 21 denní program pro boží těla, který spočívá v 17ti minutách cvičení denně, což podle mého musí zvládnout i takový máslo, jako jsem já.
V prvních minutách je mi slečna moc sympatická, slibuje mi za cvičení pevný fit tělo – já si celkem snadno nechám omatlat med kolem pusy. V druhé minutě začíná cvičení. Vše jde v pohodě, oproti jiným cvičením, které jsem dělala (začala) mi to přijde až podezřele snadný. Zlom přichází v páté minutě, kdy po mně chce výskoky ze dřepu, při kterých si mám ťuknout kotníkama o sebe.
„Ses posr***!?“ Křičím nechápavě na drobnou blondýnku v notebooku. Lukáš otevírá dveře do pokoje, aby se podíval, jaký zvěrstva se tady dějou a koho tu jako mám, když se lekne mého výrazu a rychlostí blesku zmizí z dosahu.
Při provádění prkna zjišťuju, že celý měsíce jsem to dělala špatně, a proto mi to nepřišlo vůbec náročný. Umřít mi teď přijde jako celkem dobrej nápad. Ve třinácté minutě ta holka zase skáče ze země a pak ze dřepu – čím o sebe ťuká je zbytečný sledovat – mě gravitace drží tak silným způsobem, že ty nohy od podlahy prostě neodlepím, i kdybych se sebevíc snažila.
Cvičení zakončujeme posilováním břicha, u kterého mi boží holka říká, ať ten čas na zemi využiju k prodýchání. Nějak nechápu jak to myslí, už 3 minuty zadržuju dech, protože nadechnout se je absolutně nemožný.
Sedmnáctá minuta. Končíme. Chce se mi hrozně zvracet a tělo se mi třese tak, že vycházím z bungalovu jako půlprdeláč, poněvadž mám tak slabý ruce, že je pro mě obtížný oblíct si pořádně plavky a odklepat se k bazénu, kde mám v plánu v klidu dojít.
I přes znatelný třes ze sebe mám skvělý pocit a přesvědčuju sama sebe, že tentokrát těch 21 dní rozhodně dám, protože nejsem žádný máslo.
O dva dny později.
Zjistila jsem, že nejsem máslo, ale margarín. Den po cvičení jsem nemohla skoro chodit a posadit se byl výkon hodný Oskara za film „Jak se Anie na hřebíky posadit měla“, no prostě to nešlo, takže představa absolvovat to mučení při mučení se zdála opravdu nemožná. Samu sebe jsem ale s pivem v ruce ujistila, že další den už to rozhodně půjde.
Další den je dnes a nohy mě bolí ještě víc, než včera. Upřímně, zvednutí se z postele, chůze do schodů, nedejbože ze schodů je větší utrpení, než to samotný cvičení. Přestávám si myslet, že tu boží holku budu chtít ještě někdy vidět, ale může si být jistá, že dneska, při cestě na vodopády a asi milion památek, z nichž každá obsahuje hodně schodů na ni budu určitě myslet.
Popřála bych vám, abyste vykročili do novýho týdne tou správnou nohou, ale lidi, buďte rádi, že vůbec vstanete! 
:D
Krásný po(ne)dělí 
Jó,s tím „Ses pos***“ to moooc dobře znám…Ale jinak zase moc pěkný článek!????
Já jsem asi poslední člověk, co by se vůbec někomu snažil nakecat, že bude cvičit, ale něco přes týden jsem vydržela s Bunny Slope Workout od Zuzky Light, což je rozhodně hodně co říct! :D Pak jsem to opustila klasicky proto, že jsem byla nemocná a už jsem neměla vůli se k tomu vrátit, a taky proto, že používala čím dál tím víc věcí, co jsem zrovna neměla (činky ještě nahradíš petkou s vodou nebo šutrem, ale židle prostě neni to samý co gymnastickej míč :D).
Je na tom ale super, že to je postupný, ty první dny tě skoro až nuděj, ale přitom se protahuješ tak akorát, že to zvládneš i od úplný nuly energie a zvyku.
Úplně se v tom vidím, Anie! Léto se dost rychle blíží a my zase blázníme, že chceme mít zpevněný břicho a stehna. Poslední dny proklínám Jillian Michaels. Věřím, že se nevzdáme a půjde to.. do léta času dost! :D
Anie, tohle jsem zažila jednou – odhodlala jsem se jít na skupinovej trénink. Říkala jsem si, že ten silovej v posilce zvládám v pohodě, tak to n ebude taková katastrofa. Omyl. Byla to hrozná katastrofa. Akorát necvičís doma v obýváku, kde na to můžeš hodit hned bobek, žejo. Je tam s tebou dalších 40 lidí a buď takový máslo, když tam i celkem objemnější slečna měla větší výdrž jak já. :D Prostě masakr. Chvílema se mi chtělo zvracet, brečet, dělaly se mi mžitky před očima, myslela jsme, že na místě umřu. :D
Tak radši zůstanu věrná svýmu cvičeníčku v posilovně.. :DDD
Článok ma skvelo pobavil! :D Musím povedať, že keď som začínala s cvičením, bola som na tom úplne rovnako ako ty. Moje prvé video, ktoré som začala cvičiť bolo od Jillian, 30 dňová výzva rozdelená na tri levely. Už prvý level sa mi zdal neskutočne ťažký a „plakala“ som každý deň. Neverila som, že by som o niekoľko rokov mohla cvičiť 5-6krát do týždňa a ešte sa aj na to tešiť :)
my blog : THE COLORFUL THOUGHTS
:D :D :D Boží!!
Tak tolik dní, jako jsi ty tady popisovala, jsem zažila nespočet, takže chápu, jak se cítíš. :D Celý tohle cvičení mi přijde hned po tom, co začnu, jako neskutečně nepotřebná věc a rozhodně je pro mě důležitější tedy uklízet, nebo pojíždět pinterest. ..:D Ale pokud se do toho znovu pustíš, tak ti přeju moc, moc, moc štěstí a úspěchů, protože toho není v případě těch zpropadenejch pár minut dost ani na celejch 150 centimetrů pěkně silnýho člověka. :D .)
Hodně sluníčkovejch dní <3
Silvi
Boho Beautiful…minuly tyden jsem si s ni dala relax jogu a i tak mi to dalo dost zabrat :) Driv jsem yogu cvicila skoro denne, po odstehovani do Holandska jsem ji vypustila, pac jsem jezdila denne na kole 20km. A ted jsem doma a je to hruza, nevydrzim!