Prej geny!
Chcete poznat moji rodinu? Podívejte se na film Obchod pro sebevrahy
Já už se bála, že nebudu mít o čem psát, že všechno okolo mě je tak nějak normální, já jsem inspirativně přeslazená, až mě z toho bolej zuby.. a pak to přišlo! Tak hrozně černá inspirace!
Naše rodina z mamčiny strany rozhodně nepatří mezi sluníčkový, všichni se tam vyžívaj v tragédiích, úmrtích, dramatech a mediální masáži. Však ona spousta článků na blogu byla mířená jim, a voni to pochopili! Mamka si to čte hrozně ráda! Vždycky mi pak napíše, jak krásný to bylo, jak slzička ukápla a ať si dáváme na Bali bacha, že jsou v Thajsku islámisti a to je přece kousek!
Asi je vám jasný, že nenechat se zastrašit médiama nám fungovalo do doby, než jsme přijeli domů, protože i když vy něco nevíte a vědět nechcete, pravidelně slýcháte “to je v prdeli, víte, co se stalo?”
Nicméně mediální masáž člověk ještě pochopí. Těžký odolat. To, že pro mamku jsou nejkrásnější filmy ty, u kterých celou dobu brečí bych taky ještě brala. (přece jen člověk občas potřebuje vidět, že někdo je na tom ještě hůř)
Ale že prohlásí větu:
“já se hrozně ráda na hřbitově procházím kolem dětskejch hrobečků, oni jsou na nich napsaný krásný básničky!”
„v té rakvičce tělíčko
nad rakvičkou dušička..“
Ale já to chápu, vona to má po mámě! Babička má taky největší oblibu v hřbitovech! Na procházku do parku ji nedostanete ale na hřbitov vždycky! Ona se tam schází s ženskejma! S těma živejma. A drbou tam o tom, kdo zase umřel.
No, já hlavně doufám, že to od nich nechytne brácha.
Když jsme před pár lety chtěli vzít babičku k nám na Vánoce, prohlásila, že to nejde, že dědu, kterej je už pár let v urně na skříni přece nenechá doma.
Brácha na to měl v mžiku skvělej argument “tak ho vem sebou, se vejde!”
Pod stromečkem měl potom zabalenou knížku “Nejčastější věty před smrtí”
…
To tak ke kafíčku, pro krásnou inspirativní neděli! :))