Poslední 3 dny jsme trávili v Singapuru, zařizovali jsme víza, užívali si v tom největším Universal Studios na světě, plnili si dětský sny na těch největších horských dráhách, cpali jsme si pupky, procházeli se a měli se krásně – ostatně jako pořád.
Tak asi tak by vypadal začátek článku, kdybych neřekla tu (v tu chvíli jsem to netušila) nejzásadnější větu, která všechno posrala změnila.
Ta osudová věta zněla asi takhle
„tak abych nebyla vystresovaná kvůli financím, vezmi si je na starosti ty!“
– chápejte, víza nejsou levná věc, letenky taky ne a my opravdu do těch Studios chtěli, takže jsem to jako správná ženská měla všechno vypočítaný!
Večer před letem jsme se rozloučili s Pájou, já si doplnila pár kousků do skříně protože už se na to nedalo koukat a ptala jsem se několikrát, jestli teda můžu – bylo mi divný, že můžu ale říkala jsem si, že je to přece dobrej chlap, že to asi vypočítal líp, než já. Vždyť má přece tu ekonomku!
Kousek od letiště v Denpasaru se ubytujeme v tom nejlevnějším hotelu, dojedeme koupit vodu, zapneme rezavej větrák, Lukáš kontroluje stav účtu a jako správnej ekonom přepočítává.
Přepočítává asi hodinu načež spustí – „víš, Áňo.. nám to asi na ty Universals Studios nedá, víš.. Vyjmenuje asi sto položek, který bysme museli vyzvracet nebo vrátit a já jdu do kolen.
Jsem naštvaná, křičím, nadávám No nic, ráno přiletíme do Singapuru, ženeme se do hotelu, kde na nás čeká agent, který nám má vyřídit víza. Ten hotel patří k nejdražším v Singapuru a tam my samozřejmě nebydlíme protože my asi nebydlíme nikde, k čemuž vedla další zásadní věta. Víš, Áňo.. my nemáme ani na druhou noc v hotelu a asi ani moc na jídlo víš..jdu do kolen podruhý. Ekonom!
Pak už je to všechno jen souhra (ne)šťastných událostí.
- Do rozřízlý nohy mě chytne zánět, nemůžu chodit a hrozně to bolí.
- Na účet nám přijdou peníze. Máme na noc v tom nejlevnějším hotelu (750Kč) – možná i na dvě ale nesmíme moc jíst – Singapur je asi stejně drahej jako Londýn.
- Za 180Kč kupujeme nákup na dva dny – toustový chleba, 4 okurky čínského typu – to jsou ty nejhubenější na světě, 5 malých jablek a česnekový máslo.
- Za dalších 180Kč kupujeme náplast a panadol.
- Ve výloze nás zaujme vibrátor s průměrem asi 5 cm a nějak moc nechápeme, na co to proboha je! V Asii je to prostě o milimetrech – jak na silnici, tak v posteli.
- Uleháváme do postele s pocitem, že se teď můžeme celkem alespoň bez výčitek celý den válet protože stejně nic jinýho nemůžeme dělat – na metro nemáme, já chodit nemůžu a navíc z jakýhokoli pohybu můžete dostat hlad, takže je lepší fakt jen ležet.
- Lukáš se budí s horečkou. Moje noha je na tom hůř a hůř. Lupneme do sebe panadoly, zavřeme okno protože venku celý den křičí zbíječka – rozumějte – nejlevnější hotel. Pustíme klimatizaci, zabalíme se do peřin, pustíme film a vlastně jsme rádi, že nám je tak zle protože by se nám stejně do žádných Studios nechtělo a já bych tam asi ani nedošla.
PS: díky za zprávy, ať si užívám dovolenou :D
PPS: Když moc nejíte a dáte si za den 4 panadoly, budete hrozně veselý – legálně a za levno!
PPPS: Nikdy nedávejte „ekonomoj“ na starosti finance, a pro maminky – nikdy neposílejte svý děti na ekonomku do Hradce – vidíte, že je to úplně k prdu.
PPPPS: I když to nebyl výlet podle představ, bylo to super. Cestujte dokud můžete, to že nemáte peníze jsou jen výmluvy. Letenky jsou teď levnější, než kdy před tím – přesvědčte se o tom sami tady a pošlete mi pohled z místa, který vašemu srdci přirostě nejblíž.
Užijte si zbytek víkendu a pamatujte na to, že nikdy není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř!
S úsměvem na tváři, rozřízlou nohou a chlapem, kterej mi „plní sny“ vaše Anie.
♥
mam podobnu skusenost s chlapom a odvtedy sa spolieham len sama na seba :) ale inak… zit takto s poslednymi par eurami na ucte je znacne nezodpovedne. kym nenastane ziaden problem, tak je to ok, ale co ak by si potrebovala nejake drahsie osetrenie v nemocnici a nemala by si na to? a rozdiel medzi mat a nemat moze byt rozdiel medzi zivotom a smrtou. odbornici odporucaju mat nasetrene na pol roka zivota – vsetky vydavky, ktore clovek nemina, ma ich len pre to „keby nieco“. sama vsak priznavam, ze tolko nemam. ale pracujem na tom :)
Život se nedá brát zodpovědně nebo nezodpovědně – člověk si může myslet, že je kdovíjak zodpovědný a stejně se ti může stát něco, co ty neovlivníš a nejsi na to připravený. Máme dobrý zdravotní pojištění, takže tohohle se opravdu bát nemusím :) Kdybych poslouchala odborníky, nikdy bych nežila život jaký žiju a žít chci :) Odborník je pro mě papír a ten pro mě nemá moc velkou hodnotu. Většina lidí čeká na to, až bude mít jednou našetřeno na tohle a támhlecto a ve 40ti zjistí, že to vlastně pořád asi nemá a že místo toho aby žil nežije ale jen čeká.. asi tak :)
Tak tomu říkám dovolená! Je super, že se nad to umíš takto povznést, protože přesně takovéto zážitky a situace nám pak do života dají nejvíce. Nehledě na ty super historky pro rodinu, známé, kamarády, nás čtenáře ale i o budoucna pro děti a vnoučata :)))
Diary of M
Hezký den a dávejte na sebe pozor!
M.
Přesně takové zážitky dělají váš život ještě zajímavější. Jinak já mám zase chlapa, který je „velký talent“ na objednávání letenek. Už několikrát si popletl datum a to nás stálo několik desítek eur navíc. Ale jsou to vzpomínky, nad kterými se teď společně smějeme. Každopádně mě ten článek bavil. :-)
Děkuji, také mám ekonomku v Hradci :D
Diky za pozitivní clanek…jeden by rekl zpackana dovolena, ale ne Ty;))) nasavam optimismus, protoze jsem mrzuta, ze jsem vcera na oslave v Brazilii nedobrovolne držela bobrika mlceni (ach jo, ta portugalstina) a jeste se snazila vyloudit ze sebe asi sto usmevu za minutu…nad Tvym clankem se konecne usmivam uprimne;)) a komentar o odbornicich a sesti platech na ucte…jojo, to by se asi melo…šetřit, a ne se jet valet do singapurskyho hotelu…rikam ja, co vyrazila na tri mesice do Brazilie s 200 dolary;)) krasny navrat domu preji, Anie;)
Tak tohle mi připomnělo můj „úžasný“ pobyt v Dhahabu před cca 20 lety :-))) A přece na něj vzpomínám tak strašně ráda, protože mi dal jeden neuvěřitelný zážitek… a pocit, že je o mně vždycky postaráno. Že se nemusím bát vůbec ničeho. Že peníze řešit nemusím, protože pomoc se vždycky najde. Bylo to zvláštní. Asi to bylo ode mě velmi nezodpovědné, no :-)) Ale někdy nenajdeme to, co hledáme, pokud nemáme odvahu riskovat kroky, které se zdají být bláznivé. A já byla tenkrát mladá a zamilovaná a doufala jsem ve štěstí. A to jsem měla :-)) Důvěra je asi opravdu něco velmi mocného :-)) Kdysi jsem o tom u sebe na blogu psala (https://zitjak.wordpress.com/2014/03/05/dhahab-aneb-jak-se-dostat-z-egypta-bez-penez-1-cast/) :-)))
Krásný a vtipně napsaný článek, i když je jasný, že Ti v tu chvíli do smíchu moc nebylo :-)
A třeba ta horská dráha vyjde příště.
A ohledně peněz a šetření – dokud má člověk zodpovědnost jen sám za sebe, chápu že může žít ze dne na den a nemusí až tolik řešit, jestli bude mít další den co jíst, protože se to prostě vždycky nějak zvládne, ale ve chvíli, kdy má děti a hypotéku, tak je prostě finanční rezerva nutností…
Anetko jsem ráda, že i tak jste si to užili. Každý výlet lepší, než žádný. Hlavně, že to dobře dopadlo. Doufám, že máš nohu už v pohodě. Jsem strašně moc ráda za tvé příspěvky. Neskutečně mě vždycky navnadí a mám chuť někam vypadnout. Bohužel to zatím nejde (protože škola). Jsi skvělá a držím palce ať máte už jen lepší výlety;-) Jinak u mě na blogu, jsem tě zmínila v mém článku, tak se můžeš mrknout:-)
Měj se krásně♥
http://www.jdeocestu.blogspot.cz