Je to asi deset měsíců, kdy jsme se do sebe s Pavlínou online zamilovaly a řekly si, že se jednou prostě musíme vzít setkat!
Je asi měsíc, co jsem na facebook přidala fotku se slovy „nechcete za náma někdo přiletět na Vánoce?“ a na to přišla okamžitá zpětná odezva „hej, jako fakt?“.
No a teď je tady! Pája se taky online seznámila s cestovatelem Pavlem Klegou, který jede cestu okolo světa stopem a sbalila ho sebou. Sešla se tím úžasná parta lidí, která se viděla poprvé v životě na druhém konci světa a.. panebože jsme prostě boží!
V jejich přítomnosti nemůžu pracovat, psát ani dělat nic produktivního protože jakákoliv činnost skončí smíchem nebo dlouhou diskuzí a prostě vám najednou přijde mnohem důležitější užívat si tý krásný přítomnosti, než psát řádky, navlíkat korálky, upravovat fotky..
Užívat si toho, že mám po roce zase kamarádku, který můžu říct všechno na světě bez strachu, že budu souzena.
Užívat si lidí před kterýma můžu být opravdu sama sebou, dělat si srandu ze sebe i z nich a prostě – milovat, mít se rád a smát.
jo a taky jíst, hodně jíst! Pája je ještě větší popelnice, než Lukáš, což jsem si myslela, že není možný ale kupodivu fakt je! Asi je vám jasný, že si nejen díky tomu sedli jako poklice na hrnec a v jejich případě tohle přirovnání nabírá úplně nových rozměrů.
Poslední dny byly bohatý na zážitky i momenty a vlastně už si ani nepamatuju, kdy jsem psala naposled jen vím, že to je už dlouho.
- Přišla jsem do koupelny a na umyvadle, ve flaštičce s kokosovým olejem se topí myš! Lukáš ji vylil, což šlo díky tomu oleji fakt hladce. Přežil to Lukáš i myš, jen ten olej jsem musela vylít.
- Vyzvedli jsme dva nový outloně, který byli dovezeni z hořících pralesů.
- Stěhovali jsme outloně z klece do jiný klece, což vůbec není sranda a přečíst si o tom můžete TADY.
- Bazén zezelenal. Prý když Rinjani soptí, bazény zelenaj. No já nevím, možná bych zkusila vyměnit filtr..
- Vyzvedli jsme maličkou sovičku, kterou jsme pojemnovali Hedvika. Pavel mi taky sehnal bambusový brčko alias kouzelnickou hůlku a teď už jen ty čáry!
- V Denparasu, cestou na letiště jsme si málem učůrli strachem. Stáli jsme na křižovatce, venku šero, bouřka, déšť. Hladím si tak Hedviku, když se otočím vlevo a tam na skle nalepená malá holčička s těma největšíma, nejsmutnějšíma očima. Říkám vám, scéna jako z hororu! – I takhle tady žebrají děti o peníze.
- Plavali jsme s delfínama na otevřeným moři! Skočím do vody, šnorchluju.. a v tom začne 10 metrů od nás skákat stádo delfínů! Tak jsme na to koukali s otevřenou pusou a nemohli uvěřit, že se to fakt děje! Splnila jsem si další sen!
Miluju svůj život!
- Konečně jsem se naučila potápět po vodu – jo, mně to fakt nešlo, prdel mě vynášela nahoru. A už dokážu vyrovnat tlak! Já tu na tu mořskou pannu prostě jednou dotáhnu!
- V zoo jsme pořádali clean-up, který budeme dělat každý týden. Nebylo nás moc ale udělali jsme obrovskej kus práce. Hrabali jsme, stěhovali jsme, uklízeli jsme a tam nad námi na silnici seděli balijci na patníku a smáli se – co ty bílý zase blbnou.
- Jedla jsem ten nejlepší veganskej burgr na světě! Chci ho každej den. Peněženka pláče, chuťový buňky plesaj.
- Šnorchlovali jsme, když v tom slyším jak někdo volá ze břehu „SHARK“ „SHARK“! Pocit nic moc.. potom už jsem musela plavat vždycky blíž hloubce, to aby ten žralok sežral nejdřív mě a pak až Páju – asi chápete, že jsem tohle nevymyslela já ale ona, žejo? Však já bych jí taky nechala sežrat!
- Ťukli jsme auto.
- Poprvé v životě jsem jela nonstop do rána a to bez alkoholu! Blbli jsme v bazénu, nekonečně dlouho si povídali a nestačili jsme žasnout nad východem slunce.
- Lukáš vylašoval pana Hinše na letišti a cejtil se u toho strašně důležitě. Pan Hinš se ale ani přes Lukášovo důležitý hlášení nedostavil.
- Pája našla na pláži velkej, korálovej penis. Darovala ho Pájoj. Pája má dva penisy.
- Každou noc jsou obří bouřky. Hrozně si to užívám, miluju a bojím.
Slíbila jsem si, že budu psát zase pravidelně, pořádně fotit a hlavně to dodržovat! Tak mi držte palce, ať to vyjde! Poslední týdny toho je strašně moc /a tím nemyslím Páju a Páju/a já vám o vánocích snad budu moc konečně prozradit, o co VŠECHNO vlastně jde. Doufám, že budete mít stejnou radost, jako já. Protože sakra sny se plní!
Posílám sluníčko, který nemáme ani my. Spoustu úsměvu, kterých máme na rozdávání a lásku, kterou všichni potřebujeme.
Tak jen s ní! Vaše Anie♥
PS: Při cestě na letiště jsem si předepsala po týdnu dva články. Vybil se mi notebook a články se neuložily. Anetka šikulka.