Uncategorized V horách

VyRUŠila jsem se.

Představte si, že máte čerstvě po svatbě, máte? Sbalíte si věci a odjíždíte na líbánky, máte? Kam letíte? Maledivy, Srí Lanka, Kanáry nebo třeba Havaj …?
No, u nás můj muž ještě pár měsíců před svatbou vymyslel, že pojedeme po svatbě na týdenní terapii metodou RUŠ!

Co je metoda RUŠ a jak si představit jak pracuje?

Představte si, že my lidi jsme krásnej, obrovskej květináč. Když jsme byli u mamči v bříšku, začali se v nás zasazovat semínka. Některý byly krásný a některý né. Takhle se do nás zasazovala semínka celý dětství a postupně se začala klubat a růst. Máme v sobě potom rostlinky třeba s názvy: „jsi upřímná“, „máš roztomilý nos“ ale taky rostlinky, který jsou plevel: „hádají se“, „křičí“, „jsem sama“ … no a my ten plevel nechceme, protože nám otravuje život a metoda RUŠ nás učí, jak najít v tom bohatým květináči semínko, který (ne)potřebujeme a vytrhnout ho přímo s kořínkem, aby nám nevadilo teď, ani v budoucnosti, aby jsme prostě žili šťastnej život bez věcí, který nám v tom brání. Bez špatnejch pocitů.

Asi pár sekund mi hlavou proběhlo „se snad zbláznil!“ ale pak mi to přišlo jako to nejlepší, co můžeme oba dva, i jako celek udělat. Pro nás, pro naše manželství, pro všechny ty děti co budeme mít i pro všechny lidi okolo nás. Abychom ze sebe měli ohromnou radost a tu radost mohli předávat dál. Abychom byli šťastní a milovali sebe, sebe navzájem i život. Bezpodmínečně.

Když jsme sem před pěti dny přijeli, měla jsem pocit, že LOGICKY a podle přírody, žejo, musí po každém období radosti přijít období smutku. Že naše životy plujou na vlnách a jednou jsme dole, jednou nahoře. Měla jsem v sobě pocit, že bez toho občasnýho smutku nebudu umět žít a tvořit především, protože ty emoce jsou pro mojí tvorbu důležitý.
Hmm..
První tři dny při terapiích všichni brečeli a Áňa se cítila jako kámen, až čtvrtý den mi Lukáš nastavil zrcadlo, jak on to tak často dělá, ukázal mi můj největší problém a já si řekla „sakra, já už se nechci cejtit takhle blbě!“ a prasklo to.

To přesvědčení, že život je na vlnách.
Že potřebuju pro svou tvorbu blbý pocity.
Že ty semínka mých problémů jsou úplně jinde, než jsem si myslela.
Že si vlastně lžu.
Že jsem si uvědomila, že strůjcem svýho štěstí jsem opravdu, ale opravdu jen já sama a nikdo za mě tohle neudělá.

A tak jsem brečela. Ráno v koupelně, při meditaci, při snídani, při čištění … cítila jsem se jako kdyby mě natahovali do napínáků a pnuli a pnuli … ale pak, najednou všechna ta lana úplně praskla a já byla volná. Nevím, jestli si umíte představit, jaký to je, když vyřešíte, proč se od dětství v určitých situacích cítíte špatně, ale věřte mi, že slovo svoboda má pro vás najednou úplně jiný význam. A to ani nemusíte vyřešit všechno.

Nikdy jsem neviděla pohromadě tolik utrápených lidí. Ale nikdy jsem zároveň neviděla tolik lidí, který by z tý utrápenosti během pár dní přešli do pohody – né v hlavě. V očích. Tak krásný lidi!
Nikdy jsem si během tak málo času v sobě nevyřešila tolik věcí a našla v sobě semínka, který mi otravují život … no skoro celý život.
Nikdy jsem se neocitla mezi skupinou 32 lidí, kde by mě nikdo, opravdu nikdo neštval a asi v žádný skupině lidí jsem se nikdy necítila tak sama sebou, otevřená a upřímná, jako právě tady.
Možná proto, že tu nikdo nikoho nesoudí a nekritizuje, možná proto, že lidi, kteří se rozhodli být šťastní tohle nedělají a možná proto, že každý člověk v životě, kterého potkáme nám je zrcadlem – a já jsem podle tohohle pravidla právě teď přímo božíí! Jéj!

Ležím v posteli, píšu tyhle řádky a cítím se šťastná tak, jak už dlouho ne. Ne euforicky šťastná, ale v harmonii. Sama se sebou, životem, vesmírem. Trošku unavená, protože to hledání věcí co bolí dost bolí, ale šťastná. Před sebou máme poslední sufijský tanec, meditaci, snídani, hodiny teorie a pak jedeme domů. Těším se. Na normální život, který už teď žiju víc, ale bylo to tu nádherný a vím, že vás to spoustu z vás zajímá – a jo, rozhodně to za ty peníze stojí, nelituju jediný koruny, už vyhlížíme termíny na R2 a hlásíme se na terapii. Spoustu plevelu jsme povytahovali, ale spousta ho tam ještě je … a my to chceme vyčistit všechno :)

 

Tak na ty svobodný duše v nás! A na ty nejlepší snídaně pod sluncem!

A my už míříme pro prkna. Ať mám plátno. Ať můžu tvořit!

Pokud vás metoda RUŠ zaujala, koukněte na www.metodarus.cz

 

PS: Obrovský díky celý RUŠpartě, bylo nám s váma krásně. Je nám krásně.

Mrňavá, blonďatá dvaadvacetiletá holka, která žila se svým přítelem v Anglii, Thajsku a teď jsou rok na Bali, kde mají svůj malý resort na konci světa. Anie je blogerka a v minulém životě byla mořská víla. Nepokoušejte se jí to vymluvit, je neuvřitelně tvrdohlavá :). www.tovarnanaradost.cz