Lidi mají od nepaměti několik základních potřeb, které se postupem času a vývoje proměnily v 5 nejdůležitějších
- Snídat moji ovesnou
- Chodit do fitka
- Být co nejšťastnější – respektive hlavně tak vypadat
- Kafíčkovat na instagramu
- Udržet si před ostatními tvář, abych nebyl souzen a zalíbil se davu– přičemž si to ale nikdy nepřiznat.
Všichni křičíme do světa, že jsme svobodní. Všichni křičíme do světa, že vše co děláme je naše volba, naše rozhodnutí a náš životní styl. Studujeme školy, které chceme studovat. Chodíme do práce protože nás nejen živí, ale taky baví. Jíme, co chceme jíst a do fitka chodíme opravdu kvůli zdraví a né kvůli tomu, že jsme se sebou nespokojený, každý kolem nás cvičí a proto cvičíme taky.. (to, že se po cvičení lidi fotí a vypadají u toho dobře nechápu už vůbec, mně stačí vyběhnout dvakrát jednou schody ve třiceti stupních a jsem durch)
Schránku mám plnou zpráv od lidí, kteří žijí stejně, stejně jako všichni ostatní, protože jedině tak je to správně – říká hlava. Nejsou ale spokojení, touží po jiných životech – protože srdce. Ať si říká kdo chce co chce – my nejsme svobodní. Od malička jsme neuvěřitelně ovlivňováni rodiči, okolím, médii, školou.. takovým způsobem, že
zapomínáme na to, co opravdu chceme – na to, co nás dělá šťastnými, na svoji jedinečnost, podstatu a snažíme se za každou cenu přizpůsobit standardu, který je přijatelný pro společnost, nikoli pro nás.
Každý z nás je naprosto individuální bytost, nepřijde vám tedy zváštní, že by tolik lidí milovalo stejné věci, chutě, aktivity..?
Většina z nás se pořád ještě hledá, je nesena proudem společně s ostatními rybami v moři – nikdo si to ale nepřizná protože každý z nás má pocit, že žije tak, jak opravdu žít chce, což by ale nebyl ani takový problém – Ten nastává ve chvíli, kdy si někteří jedinci uvědomí, že tak žít nechtějí, ale neví jak se vymanit z proudu a cítí se provinile, protože mají pocit, že dělají něco (ne)správnýho a okolí jim to dává, jak jinak, než sežrat.
Odejdete z dobře placený práce a černej mrak. Vykašlete se na školu a černej mrak. Chcete vyrazit na lodi okolo světa a černej mrak. Děláte něco, co neděláte pro peníze a černej mrak.. no a pak přijde někdo, kdo vám dá do jídla třpytky, abyste měli krásně blejskavý hovínka a všichni mu zatleskaj!
Opravdu vám záleží na názorech těchto lidí? Občas může jít o přátele nebo dokonce o rodinu, která s vámi nesouhlasí (moje mamka si taky pořád klepe na čelo, a i když se snaží, nedokáže to pochopit) a není to o tom, že by nechtěli, abyste byli šťastní ale oni si opravdu myslí, že když budete žít „jinak“, šťastní být nemůžete.
Nepřesvědčujte je o svých pravdách – jsou jen vaše, stejně jako váš život, který nepatří vašemu partnerovi, kamarádce, rodičům a už vůbec ne společnosti.
Žijte podle toho, jak to cítíte, žijte tak, abyste se cítili živí. A pokud cítíte strach, nebraňte se mu a začněte malými krůčky vykračovat z tý bubliny očekávání – noste sebou plyšový pandy, vyfoťte si na instagram svíčkovou, jednou se do práce nemalujte a na nákup běžte v teplákách. Chovejte se přirozeně – tak, jako byste byli neviditelný.
Začněte si zvykat na to, že se na vás lidi dívají jinak a uvědomte si, že pokud někdo zírá, neznamená to, že vás odsuzeje ale možná by chtěl mít jen stejnou odvahu, jako vy.
Je to krásně osvobozující a hlavně si pamatujte, že..
Lidi nezírají jen když jste jiný. Lidi zírají, i když jste normální. Lidi zírají v podstatě pořád.
Dopracujte se krůčky k bodu, kdy se zase stanete dítětem, který je plný nadšení, chuti k životu a má spoustu splnitelných snů – jo a hlavně mu je jedno, co si o něm ostatní myslí. Založíte si kapelu, kde se hraje jen na struhadla, pojedete se potápět se žraloky, budete tancovat okolo ohně s indiány, ochutnáte všechny chutě Indie, budete žít na Manhattnu nebo si postavíte dřevěný domek v horách?
Je to jen na vás. Můžeme být čím chceme! Tak čím chcete být?
Ať je ten náš život hodně dobrej film a vy na konci nelitujete věcí, který jste nikdy neudělali.
Držím nám palce! S láskou.♥
(8.12.2015)
