Uncategorized

Sluníčková.?

Ta sluníčková.  S hlavou v oblacích. Až moc pozitivní. Šťastná. 

Proč ta holka pořád píše o tom, co jí dělá radost a za co je šťastná?

Protože být šťastná pro mě není normální stav, ale něco, čeho si neuvěřitelně cením.

Vážím si každýho dne, kdy mojí hlavu nezasypávají myšlenky, kdy nad sebou nepochybuju, kdy je mi dobře, kdy jsem plná energie, kdy mám ráda svět, svůj život, sebe. Kdy nemám potřebu být lepší, kdy se neporovnávám, kdy dokážu vylézt z postele a normálně žít. Kdy jsem vděčná za každej moment, kdy vnímám rytmus písničky, slyším z kamen zpívat Meluzínu, nebo můžu pozorovat, jak praská oheň v krbu. Kdy si večer lehnu do postele a je mi prostě dobře a ráno se vzbudím s čistou hlavou. To pak každý takový ráno děkuju tam nahoru, že tu čistou hlavu mám, že můžu žít a vidět svět takovej, jakej je.

Když jsem byla mladší, měla jsem opravdu silný úzkosti. Byly dny, kdy jsem nevylezla z postele a když jsem měla někam jet, nebo se sejít s někým, koho jsem dobře neznala, dělat něco, co se mi nechtělo, jet na neznámý místo, vykročit z tý svý pomyslný bubliny, … udělalo se mi nejdřív psychicky a následně i fyzicky špatně. Často jsem někam nedorazila, protože mě přepadla úzkost a i když jsem opravdu moc chtěla, prostě to nešlo. Obrovský bolesti břicha, nechuť k jídlu, malátnost, stažený žaludek a neuvěřitelná panika. Myslím si, že každý, kdo tohle zažil, ví dobře o čem mluvím a ten kdo to nezažil to asi nikdy úplně nepochopí.

Vždycky jsem si přála být ten člověk, který není moc veselej, ale ani moc smutnej. Prostě si jen tak je, pluje si na tý klidný vodě a je mu dobře – takových lidí upřímně zas tak moc neznám, ale když už, jsem z toho u vytržení a naprosto mě fascinuje, že na otázku „tos jako nikdy neměl depku?“ někdo dokáže odpovědět  „ne, fakt nikdy“.

Bylo opravdu hodně chvil, kdy jsem ostatním holkám nezáviděla dlouhý nohy, hustý vlasy, krásnou pleť, oblečení, řasy, … stejně jako moje kamarádky … upřímně jsem jim záviděla prostě jen to, že jsou v pohodě. 

Jenže na druhou stranu vím, že taková jaká jsem bych nikdy nemohla být bez toho, aniž bych nezažívala ty stavy, kdy se topím. Že bych si potom třeba těch chvil, kdy mi je opravdu krásně tolik nevážila. Že bych to nebyla tak úplně já … i když, ona je to možná jen taková berlička, jak se vypořádat s tím, že ten brouk ve mně pořád občas je, i přesto, že jsem ho zkoušela pouštět dál při všech možných a často i nemožných terapiích. Kdo ví.

Teď na mě tenhle brouk už tolik neleze, není tak velkej a nemá nade mnou takovou moc jako dřív. Nenaučila jsem se s ním bojovat a ani s ním bojovat nechci. Snažím se tuhle část sebe přijmout a našla jsem si za ty roky věci, které mi v tom přijímání pomáhají – upřímně mám i pocit, že někdy je ta úzkost moje kamarádka Kontrolka, která se rozsvěcí ve chvílích, kdy zapomínám na to, kým jsem, proč vlastně dělám to, co dělám, když na život a na sebe tolik spěchám. Jako lusknutím prstu se objeví a já potom musím zpomalit, i kdybych nechtěla. Chvíli vědomě rezignuju na celej svět, abych se ideálně za několik hodin utápění mohla vynořit a žít. Teď a tady. Možná proto tak tíhnu k vodě. A možná i proto pod ní vydržím 5 minut – prostě jsem za ty roky nasbírala už spoustu praxe.

Tohle jsou věci, o kterých se nelehko mluví, a ještě hůř se o nich píše. Před celým světem, který chce číst, soudit … , ale mám pocit, že i těch pár řádků by mohlo někoho povzbudit, udělat mu radost a o to se snažím snad celý život. Mít jí a předávat ji dál, protože na světě jí je neomezeně a když ji pošleme někomu dalšímu, nepřijdeme o ní, ale znásobí se. Je kouzelná.

A proto s vámi sdílím nejen kus svýho já, ale i pár bezbolestných věcí, který mi v těch chvílích pomáhají.

  • Dlouhá, voňavá, střídavě studená a horká sprcha.
  • Dlouhá, voňavá procházka v přírodě.
  • Kraťoučká procházka venku bosa v jakémkoli počasí – ideálně když je chladno.
  • Smočení noh v ledový řece.
  • Celkově chlad.
  • Větší dávka čistých vitamínů – C, B komplex, Magnesium (vždy je potřeba zjistit, co komu chybí).
  • Skládání puzzle.
  • Hledání a sbírání čehokoli – hub, hezkých kamínků na poli, kytiček do herbáře, odpadků v lese …
  • Milý filmy, když je úplně nejhůř a nechce se už ani na tu procházku.
  • Ovoce a zelenina – živý jídlo, šťávy a litry čistý vody.
  • Manuální práce při který je potřeba soustředění.
  • Vypisování se.
  • Usínání s audio knížkou.

Doufám, že je nebudete potřebovat, ale kdyby náhodou jo, snad vám pomůžou. Nebo vám tenhle článek alespoň podá ruku, abyste v tom nebyli tak úplně sami.Upřímně, sesmolila jsem ho naprosto neplánovaně během pár desítek minut, ani nevím, jestli ho tu nechám, ale měla jsem tak nějak pocit, že je potřeba. A snad není.

 

Krásnej a pohodovej večer i život. Jo a buďte vděčný.

S láskou Anie ♥

Mrňavá, blonďatá dvaadvacetiletá holka, která žila se svým přítelem v Anglii, Thajsku a teď jsou rok na Bali, kde mají svůj malý resort na konci světa. Anie je blogerka a v minulém životě byla mořská víla. Nepokoušejte se jí to vymluvit, je neuvřitelně tvrdohlavá :). www.tovarnanaradost.cz