Věřím víc dětem, než dospělým. Možná proto, že děti v sebe věří.
Jako malá jsem si moc přála být modelkou, jenže mamka mi říkala, že na modelku musím být vysoká a mít rovný, krásný nohy. Svýho snu jsem se vzdát nechtěla a tak jsem vymyslela, že až budu dospělá, udělám modelingovou agentru pro skřítky. Aby si i malý holky mohly plnit sny! Během dalších let jsem chtěla být zpěvačkou, i když jsem neuměla R ani Ř, na to jsem ale vyzrála tím, že jsem si skládala písničky a básničky bez těhlech prokletejch písmenek. Byla to fuška, ale v tu dobu mnohem menší, než se to naučit.
Ve škole mi říkali, že se svým „lajdáckým“ přístupem, nikdy ničeho nedosáhnu – upřímně, nikam jsem nedosáhla, pořád mám proklatě málo centimetrů i na prostřední polici s hrníčky v kuchyni. Říkali mi, že nemám odmlouvat, že se nemám ptát, že mám radši sedět, mlčet a moc se nevyjadřovat, protože jsem ještě malá a nic nevím, protože jsem přece DÍTĚ, zatímco oni dospělí, chytří bohové. Měli pravdu, když jsem se ptala proč můj spolužák Martin brečí, rozbil mi o hlavu lopatku, kterou zrovna nabíral jablíčko, který ve vzteku rozkopal. To bolelo, ale stejně jsem se ho potom zeptala, proč mi omlátil o hlavu tu lopatku …
Když jsem se ve čtrnácti rozhodla, že se budu živit focením, říkali mi, že nemůžu, protože technicky nic neumím a jsem ještě dítě. Každý víkend jsem měla plný placenejch zakázek. Neříkám, že ty fotky byly dobrý, ale lidem se to líbilo a mně v tu dobu taky. Říkali mi, že bez vysoký školy a praxe NIKDY nenajdu skvělou práci v oboru. Vybrali mě do prestižního bytovýho studia hned po škole, bez pořádný praxe a vysoký školy před těmi, co tohle všechno splňovali. Nabídli mi úžasnej plat, ale s tím i pracovní dobu, kterou jsem pracovat prostě nechtěla. A tak jsem s díky odmítla a rozhodla se, že pro nikoho pracovat nebudu. Životní chyba říkali.
Rozhodli jsme se bydlet v zahraničí a všichni mi říkali, že to bez dobrý angličtiny nezvládnu. A zvládla jsem. Zvládla jsem to všude, i když ani po čtyřech letech v cizině nemůžu říct, že by moje angličtina byla perfektní. Určitě ne, na jazyky jsem fakt tele, ale nestydím se mluvit a nestydím se zeptat, nebo nadhodit výraz, že vlastně nic nechápu a nerozumím ani slovo … tak jo, teď kecám, někdy souhlasně kývám, i když vůbec nevím, o čem to mluví.
Říkali mi, že stejně jen povídám a do Asie se neodstěhujeme. Že to tam nezvládneme. Že máme málo peněz a že to není tak snadný, jak si představujeme. Že pozemek na pláži už na Bali není a že to, co hledáme nikdy neseženeme. Že lidi jsou svině. Že nás okradou. Že jsme moc důvěřiví a to se v dnešním světě nevyplácí. Říkali mi, že v dospělosti se už R a Ř nenaučím, rozhodně ne sama za pár měsíců, když jsem se to nenaučila v dětství.
Říkali mi, že jsem moc velkej posera, že to stejně neudělám. Říkali mi, že na napsání knížky jsem moc mladá, že tisíc kusů je moc. Že nemám dostatek talentu, že mám málo zkušeností, že jsem moc a nebo zase málo. Říkali nám, že uživit se online nezvládneme, že náš vysněnej pozemek neexistuje, že mladý lásky dlouho nevydrží, že se spolu sami dva zblázníme, že to brzo vzdáme. Že jsme moc velcí snílci a že nás skutečnej svět brzo shodí zase zpátky na zem z obláčku.
Lidi toho tolik napovídají, ale to všechno, co oni sami říkají, neříkají vám, ale sami sobě.
Lidi mluví o skutečným světě, ale každý z nás má ten svůj skutečnej svět jinej. Já ho mám momentálně plnej kapek, co mi bubnujou na okno a mně se u toho krásně píše a čaj chutná tak nějak líp a venku to hezky voní, zatímco soused má ve svým světě zkurvený počasí.
Když mluví ostatní o tom, co nezvládnete, neznamená to, že to nezvládnete vy, znamená to, že si to oni sami neumí ani představit. Já už věřím a věřila jsem vždycky, že my lidi dokážeme všechno, co budeme chtít. Ať už s talentem, nebo bez, ať už s prostředky, podporou, nebo bez nich, ať už správně, nebo úplně jinak, ale dokážeme to, protože když si to umíme představit, už to vlastně z části máme. V sobě – a tam je to stejně nejlepší.
Tak tohle je pro všechny z vás, co věříte, ale říkají vám, že … Naslouchejte jim, pokud to chtějí, ale neposlouchejte je. Jen vy sami víte, co v sobě opravdu máte. Tam hluboko uvnitř, pod všemi těmi vrstvami názorů, pravidel, značek … tam v každým z nás je ta malá Áňa, která udělá agenturu pro skřítky, protože má moc krátký a křivý nohy na modelku. Tam v každým z nás je dítě, který není omezený pravidly, ale jen a pouze svou vlastní fantazií.
Tak ho pusťte ven a uvidíte jakou vám udělá radost!
♥
