Proč chodí lidi na párty?
- Chtějí se pobavit
- Chtějí si zatancovat
- Chtějí se seznámit
- Chtějí se opít
- Chtějí zapomenout na problémy
Proč my nechodíme na párty?
- Bavíme se tím, že se bavíme a na párty se moc bavit nedá
- Nelíbí se nám hudba, která tam hraje
- Už jsme se seznámili
- Opít se zvládneme i bez párty
- Problémy řešíme jinak
Seděli jsme na sedacích pytlech, nohy zahrabaný do písku, v ruce studený pivo. Obklopovalo nás moře, který nebylo přes hudbu slyšet, velký oheň a stovka mladých lidí kolem nás. Podívali jsme se s Lukášem na sebe a ani jsme nemuseli nic říkat (ono by to stejně nebylo slyšet) ale věděli jsme, že sem prostě nepatříme, i když bychom hrozně chtěli.
Je málo lidí v našem věku, se kterýma si rozumíme a kteří si rozumí s námi – oni nám totiž většinou nerozumí.
Hodně našich kamarádů je ve věku 50+ ale nejsou to ledajací „starouši“. Jsou to cestovatelé, dobrodruzi, léčitelé.. a my milujeme jejich příběhy, jejich otevřenost, smysl pro humor i to, jak vnímají život a jak vnímají nás. Tyhle lidi vám vždycky poví – dokážeš to, jde to, zvládneš to! Nikdy od nich neuslyšíte, že něco nejde. Slýchali to v mládí tolikrát – a vždycky to šlo! Nemyslete si ale, že se s nimi bavíme jen o přírodě, vesmíru, na hlavu postavenýmu školství, nevyléčitelných nemocech a inteligentních tématech.
Dlouhý debaty nejednou skončí u sexu, prostituce nebo drogových opojení.
Všechno jsou to ale večery na který nezapomenete a všechna ta slova vám nedají spát, budete o nich pořád přemýšlet pořád dokola – budou vás učit a přeměňovat.
Jediný problém v kamarádství s „důchodci“ vidím v tom, že stejně rychle jako stárneme my, stárnou i oni.. no a za chvilku umřou a pak nám žádný kamarádi nezbudou!
Všichni jsme jen lidi. Někdo z nás chodí po světě dýl, než druhý ale v podstatě jsme úplně stejní. Neodsuzujte člověka proto, že je starý a máte pocit, že si s ním nemáte co říct – zkuste jednou opravdu bez předsudků poslouchat a uvidíte, jak vám poskočí srdíčko úžasem a radostí. Vyberte si toho „vašeho“- duší nejbližšího a nechte se očarovávat.
Běžte navštívit vaše babičky, dědečky nebo „jen“ rodiče a nechte si vyprávět! Vždyť to vyprávění je tak krásný.. a já dám zase na oplátku druhou šanci svým vrstevníkům, který mě moc nechápou a já nechápu na je.
To možná proto, že jeden z nás je „tak trochu blázen“. Ale jen „tak trochu blázni“ můžou dokázat velký věci!
Jo a pokud pořád nevíte, kde takoví kouzelní lidé chodí, dám vám tajný tip na Jiřího Hotového z Brna – je to neuvěřitelný „tak trochu blázen“ cestovatel a ještě neuvěřitelnější vypravěč, napsal i knížku Jiří Hotový na cestách a pokud jste si, stejně jako já, zamilovali Stoletého Staříka, tohle vás chytne taky! Najdete ho v Laoské restauraci Sabaidy a věrný posluchače nikdy neodmítne.
My si už jdeme poslechnout příběh, jak Jiří málem zemřel na poušti. Vy se mějte co nejkrásněji a pokud je tu nějaký starý nebo mladý morous – pane, nebuďte morous!
S láskou vaše Anie ♥