Sedím na letišti, kolem mě proudí davy lidí a já mám v hlavě myšlenku, se kterou bych chtěla přiletět do čech a držet se jí jako klíště. Připomínám si věci, který chci už dlouho žít a vím, že když podle nich žiju, jsem spokojená a vyrovnaná. Ta rovnováha mi poslední týdny opravdu chybí. Tak nějak cítím, že potřebuju být lepším člověkem. Né pro okolí, ale pro sebe. Abych si dělala radost, abych se sama se sebou cítila dobře a měla se ráda, necítila se sama sebou zklamaná – dělat chyby je normální, špatný ale je, když se cítíme provinile a nedobře sami se sebou v podstatě jen za to, že jsme takoví, jací jsme – překážet sám sobě je fakt blbý, protože ten blbec je prostě pořád s váma!
Pro někoho fungují dřepy a pro ty líný z nás jsem sepsala svý „mantry“ na situace, se kterými neumím moc dobře pracovat, ale naučím se to. Fakt! Možná to někoho z vás inspiruje a nebo si třeba řeknete, jaká je to pitomost. Tak nějak oboje je správně. :)
Čtu si je každý ráno i večer a i když to není stoprocentní, pomáhá to! :)
Nereaguju emočně (doprdele, Anie!), jsem klidná, zbavila jsem se všech svých zajetých reakcí z dřívějška a čiší ze mě pohoda a klid. Nejsem výbušná a i věci, který mi pijou krev přijímám s klidem, nadhledem a nerozhodí mě. Negativní emoce si syslím do pytlíčku, neplivu je na přátele, rodinu ani Lukáše a každý den s nimi zajdu do lesa, kde je zahrabu v syrovém stavu pod kůru a nechám je tam biologicky rozložit.
♥
Mám ráda lidi a mám pro ně pochopení. Neodsuzuju nikoho za to, co dělá (ani když za večer spotřebuje pět plastovejch brček! Nekárám, nepoučuju, jdu jen příkladem!) a jaký je, protože i já jsem se před pár lety o nic nezajímala do hloubky a podobní hipíci mě akorát štvali. Vím, že ke všemu si každý musí dojít sám a já to respektuju. RESPEKTUJU!
♥
Mám se ráda taková jaká jsem – přirozená. Ke kráse nepotřebuju umělý řasy, ani tunu make-upu. Stačí mi úsměv. S nikým se NESROVNÁVÁM, věřím sobě. Je pro mě důležitější to, co mám uvnitř, než na sobě. Nepochybuju o sobě. Pečuju o svý tělo i duši a sama se sebou se cítím dobře.
♥
Nekupuju jídlo a produkty, který nepotřebuju. Podporuju a ráda propaguju lidi, kteří dělají svý věci s láskou, smyslem a stojí za nimi příběh. Nekupuju věci, u kterých nerozumím složení a co můžu si vyrobím sama NEJSEM POHODLNÁ. Učím se rozumět rostlinám a správně je po(u)žívat. Nenechávám se ovlivňovat nálepkami a poslouchám především svý tělo, kterýmu neházím klacky pod nohy, ale vyživuju ho ŽIVĚ.
♥
Nikdo mě nemůže rozesmutnit nebo rozlítostnit tím, že mě sprostě kritizuje. Jsem si naprosto vědoma toho, že ten kdo kritizuje je vůl člověk, který je plný jen zloby, závisti a se mnou to nemá nic společnýho. Uvědomuju si, že když má se mnou někdo problém, není to moje věc, ale pouze jeho. Říkám svůj názor, případně konstruktivní kritiku pouze v případě, že ji po mně někdo chce!!! (Aneto!) a může být v něčem prospěšná. Nedrbu! Jen Lukýmu záda!
♥
Obklopuju se především lidmi, kteří mě inspirují, nabíjejí a obohacují mě. Nenechávám se strhnout davem, dokážu to být vždycky já. Když se ocitnu ve společnosti, do který očividně nepatřím, nikoho nepřesvědčuju o svých pravdách, ale držím pusu a syslím si to do pytlíčku s vědomím, že to půjdu co nejdřív zahrabat do lesa.
♥
Nic nemusím! Dělám si dostatek času sama na sebe. Na svou samotu, na ticho, na tvoření, protože mě dělají šťastnou. Dělám věci, který mě dělají šťastnou. Pro sebe i pro prospěch všech okolo. Sdílím a předávám. Snažím se být laskavá k ostatním a k sobě vždycky pravdivá. Když udělám chybu, nevyčítám si to, ale přijmu ji a pokouším se ji už neopakovat (takhle opakuju někdy i desetkrát). Každý ráno můžu být lepším člověkem.
♥
Nemůžu změnit to, kým jsem byla včera nebo před pár minutami, ale je jen na mně, kým budu v příštích okamžicích.