Krása. Která z nás by nechtěla být krásnější? Která by vyměnila své hnědé oči za modré, nebo vysokou postavu za tu drobnou? Neznám člověka – ženu, která by se sebou byla opravdu spokojená i přesto, že my ji v našich očích jako dokonalou vidíme.
VŽDYCKY TU TOTIŽ BUDE NĚKDO HUBENĚJŠÍ, KRÁSNĚJŠÍ, CHYTŘEJŠÍ, TALENTOVANĚJŠÍ.. S DELŠÍMA NOHAMA NEBO PEVNĚJŠÍM ZADKEM.
Jeden den se díváme do zrcadla a vidíme se jako krásný. Usmíváme se, dokážeme se pochválit a jsme spokojený. Další den vstaneme se špatnou náladou a najednou se hnusíme sami sobě. Naše stehna jsou velký a rozkydlý, břicho vypoulený.. oči máme najedou moc unavený a rty příliš úzký.. Stejně, jako se díváme na svět, díváme se i samy na sebe – protože to my jsme TEN svět.
NEJVĚTŠÍ PROBLÉM ALE VIDÍM V TOM, ŽE ŽIJEME VÍC ONLINE, NEŽ OFFLINE,
kde máme neustálou potřebu se s někým srovnávat – víc, než v reálným životě protože v reálným životě se nesetkáváte s tolika, vzhledově dokonalými lidmi! /zamyslete se nad tím/
Nikdo z nás není perfektní – opravdu nikdo, na druhou stranu na nás dokonalost neustále “útočí” z televize, časopisů nebo třeba instagramu. Na instagramu jsme totiž všichni dokonalí, stejně jako naše životy. Fotíme se z úhlů, který nás dělají krásnější, v nejlepším světle, náladě, oblečení.. Snažíme se zalíbit.. chceme být milovány a obdivovány.
CHCEME BÝT NĚKÝM JINÝM A PŘITOM NĚKDO DALŠÍ TOUŽÍ BÝT JAKO MY.
Každá z nás má nejspíš nějakou svou “bohyni”, kdybyste ale potkali tu danou osobu v reálným životě, nejspíš byste ji nepoznali. Její make-up by nebyl tak dokonalý, vlasy by neměla tak úžasně lesklý, měla by asi o pár kilo víc, než na fotkách a občas by jí třeba z pusy ulítlo nějaký sprostý slovo. I my jsme jen lidi – ženy.
Všechny se snažíme zalíbit . Nosíme kalhoty, které nám dělají kulatější zadky a podprsenky, ve kterých naše prsa vypadají hezčí. Po příchodu domů si odličujeme masky a převlékáme se do tepláků. Ležíme v posteli mezi ponožkami, který jsme si v noci zkasaly z nohou a cpeme se u toho zmrzlinou. Jednou za měsíc se měníme v šílený potvory, který samy nechápeme. Brečíme, vztekáme se, prdíme, rodíme a hrozně oddaně milujeme.. protože jsme prostě takový – přirozený.
Zkuste na tohle občas myslet, až budete žasnout nad něčí krásou a pokud ani to nepomůže. Vyjděte do ulic a pokuste se najít tu dívku – osobu, se kterou byste si ihned vyměnily celé své tělo.
Uvidíte, že to není tak jednoduchý jak se může zdát protože to, co je online, nemusí být i offline.