Včera to bylo 6 let, co jsme si po pár týdnech randění změnili statusy na facebooku a stali jsme se tak oficiálně párem – tak se to za nás dělalo, co nebylo na facebooku, jako by nebylo.
Bylo nám sedmnáct a já Lukášovi po naší první puse řekla, ať si to zapamatuje, protože mě už nikdy neuvidí a to, co se stalo, se už nikdy nestane.
No, už tehdy Luky přišel na to, že nemá cenu mě brát moc vážně vždyť … už za pár týdnů se budeme brát!
Za těch šest společných let jsme se o sobě dozvědli víc věcí, než o nás ví kdokoli jiný. Občas mám dokonce pocit, že mě zná Lukáš víc, než se znám já sama. Hodně jsme se toho od sebe naučili, hodně toho zažili … ale tentokrát nechci mluvit o plnění snů a pohádce, kterou už dávno znáte ze sociálních sítí, protože na těch se o syrovým životě mluvit moc nesluší (možná, kdybych napsala raw život?).
Chci mluvit o tom skutečným, o tom skoro všem, co se děje za oponou. O šesti opravdu nejsilnějších událostech, který jsme za těch 6 let prožili a posílily nás.
O šesti zkouškách, kterými jsme si prošli, a díky kterým víme, že to je to pravý. Ořechový a laskavý.
Zkouškách, díky kterým jsme zjistili,
- Že spolu dokážeme žít ve zdraví, i v nemoci, i když tou nemocí není rýma nebo angína.
- Že jeden druhého vždycky podpoříme, jak jen to bude možný, i když to může trvat dlouhý měsíce, i roky.
- Že silný objetí spoustu problémů nevyřeší, ale vědomí, že v tom nejste sami je lepší lék, než ibalgin. Nebo lexaurin.
- Že o lásku se musí pečovat, protože když se o ni nepečuje, začne se po čase rozpadat.
- Že událost, která pro vás připomíná konec světa, ten svět dokáže zachránit.
- Že ta pravá láska je mnohem silnější, než jakákoli chemie.
- Že nemůžeme po nikom chtít, aby nás miloval, když se sami milovat nedokážeme.
- Že se dokážeme navzájem rozesmát, i když se nám chce spíš brečet.
- Že nikdy není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř.
- Že spousta lidí je nahraditelných, ale někteří ne.
- Že vnímání lásky ani světa se nezmění s počtem nul na vašem účtu.
- Že všechno, co je až moc horký můžeme vždycky vyfoukat.
- Že ty největší hodnoty jsou penězi nevyčíslitelný.
- Že to nejcennější, co na světě můžeme mít, je mít jeden druhýho.
Za 6 týdnů máme svatbu a … i když ji chci krásnou, asi jako každá holka, ještě jsem ani neodeslala pozvánky, protože je nemám a nechávám všechno na poslední chvíli, tak, jak je mi zvykem. Nemám vymyšlený, co budeme jíst. Nevím, jestli budu mít dort, jaký dekorace použijeme, něco jako program je mi noční můrou, ale neuvěřitelně se těšíme na všechny, kteří přiletí a budou ten den sdílet s námi.
Nevím, jestli budu psát klasický svatební články s přípravami, ale vím, co s vámi sdílet chci.
Hodně o našem vztahu poslední dny přemýšlím a často se vracím zpátky. Přehrávám si ho jako film a uvědomuju si, že ten film s vámi sdílím, jen bez vystřižených scén, bez kterých je ten film krásnej, ale neúplnej. Přitom bez některých by třeba už ani nebyl a jsou jeho neodmyslitelnou součástí.
Každou neděli po dobu šesti týdnů s vámi budu sdílet náš vztah. Příběhy těch nejtěžších zkoušek, kterými jsme si prošli, jak jsme je řešili, vyrovnávali se s nimi, co nám daly, co nás naučily.Chci s vámi sdílet to, co vedlo k tomu, že jsme se rozhodli strávit zbytek života spolu. Syrově a upřímně, protože cítím, že je to moc potřeba, že se o tom nemluví, a přitom by se mělo.
Pečujte o svý lásky a já se tu na vás budu v neděli těšit u prvního příběhu ♥