M(o)udruju

Odvaha

Chtěla bych si být jistá tím, že to co dělám je správný.

  • Co když zklamu sebe i ostatní?
  • Nestojí to, co dělám za prd a nestojím za prd vlastně i já?
  • Jsem dost dobrá? A hezká? A šikovná? A pracovitá?
  • Zasloužím si to vůbec?
  • Proč by to zrovna mně mělo vyjít?
  • Proč by to měli mít lidi rádi?

Většina začátků není jednoduchá a každá nová věc sebou přinese všechny tyhle obavy znova a znova a znova a … znova. Píšete mi, že je máte a já vám jen píšu, že je mám prostě taky. Téměř pořád.


Měla jsem je, když k vám putovaly první náramky z Thajska, i když jsem nakreslila první obrázky na plakáty. Měla jsem je ve čtrnácti při každým focení portrétů a měla jsem je i když jsem vyráběla diáře na zakázku. Mám je při zveřejňování většiny osobních příspěvků a když jsme měli vypouštět do světa Továrnu, měla jsem je tak velký, že jsem se Lukyho snažila uprosit, že ty náklady na výrobu nějak vydělám zpátky, ale ať tu knížku hlavně neprodáváme – tak moc jsem nechtěla, aby ji někdo jakkoliv hodnotil a soudil. Mě.

Mám je, i když mám vás a čím víc vás je, tím větší ty obavy jsou.
Ani nevím, proč tohle píšu, ale většina z vás ví, že píšu a ilustruju pohádkovou knížku a miluju jí.
Miluju celý ten nápad, miluju to, jak mě to baví a jak se při psaní přenesu do světa, který je jen a jen podle mých představ a miluju celou tu práci, která se s tím pojí.
A možná proto se bojím s ní jednou vyjít ven ještě víc, než s Továrnou.
A možná proto se bojíme my všichni, co děláme věci, který milujeme a dáváme do nich kus svý duše, protože tím, že je pustíme do světa, je jako na zlatým podnose naservírujeme druhým k tomu, aby je mohli hodnotit. Aby lidi, kteří o nás nic neví, mohli HODNOTIT NÁS SAMOTNÝ.
Lehce vychválit a snad ještě snáz nalepit nálepku ODPAD.
Je to tak jednoduchý a tak těžký, i když víme, že nás se to vlastně netýká.
Možná jsou ale jen tyhle obavy známkou toho, že jsme do toho dali naprosto všechno, co jsme v tu chvíli měli a líp jsme to už udělat nemohli. Nedokázali. Že jsme do toho dali ten OPRAVDOVEJ, obrovskej kus sebe.

Že jsme to dělali prostě srdcem – a tak je to vždycky správný.

Takže … měj klidně obavy, ale nikdy NIKDY kvůli nim nepřestaň tvořit.