Možná čekáte, že se dočkáte nějakého „nedělního sluníčka, bouřky nebo větru..“ nejspíš vás zklamu ale nebude tomu tak. Díky našemu „výletu“ se nic zvláštního ani zvláštně obyčejného nedělo a jedinou novinkou je naše miminko Hope – kterou jsme si dali za úkol hýčkat a která hned další den zemřela.. obrečeli jsme to a rozhodli se „něco“ (rozhodně nečtěte jako miminko!) si pořídit. Pes to být nemůže, kočka taky ne.. a tak uvidíme co nám jednoho dne zase „zakňučí“ před dveřmi :) Zatím si můžete přečíst pokračování Divných věcí na Samui!
Dlouhé nehty! Dlouhé nehty nosí samozřejmě každá třetí, tady je ale nosí KAŽDÝ třetí a tím každým myslím MUŽe. Takže až budete v Thajsku platit a nechtěně o něco zavadíte, klidně se může stát, že to bude 5 centimetrů dlouhý nehet na palci nebo prsteníčku, kterým hlásá mužská populace, že má peněz dost a „protáčí se mu mezi prsty“.
Oprsklé mušky, agresivní mravenci, opilí brouci. To všechno se už po příjezdu stalo součástí našich každodenních dnů. Jakmile přichází déšť, všechny mušky se přiřítí do pokoje a lezou naprosto všude! Máte je nejen v posteli ale taky ve vlasech, na kůži, občas v nose.. použijete-li na ně repelent moc si nepomůžete, mušky v pokoji sice pochcípají ale vy zřejmě taky pokud se v něm zdržíte déle, než pár sekund, a pokud odejdete a rozhodnete se po hodině na území vstoupit, čeká na vás padlé bojiště a věřte mi, těch křidýlek se prostě nezbavíte!
Další kapitolou jsou mravenci. Ty jsou nečekaně taky všude. Nejvíc v kuchyni na podlaze. A koušou mrchy! Každý den je vyplavuji z cukřenky, postříkávám vším možným i nemožným, útočím na ně špičkou od banánu, kterou fikaně strkám za okno a čekám, že si jí vezmou . Mezitím co to tam dávám mi samozřejmě nalezou do snídaně a tváří se jako semínka od melounu. Z kuchyně teda pravidelně odcházím nasraná (jinak to říct nejde), hladová a se štípanci po celých nohou protože KOUŠOU MRCHY!
Opilí brouci jsou z téhle skupiny to nejmenší zlo. Každý večer se vydávají na lov potravy – brouci a Thajci. Nevím co loví brouci ale Thajci loví brouky. Opilí brouk naráží do všeho co mu přijde do cesty.. a co mu do cesty nepřijde, tam se prostě přimotá on. Většinou má velikost palce ale výjimkou nebývá ani brouk o velikosti dlaně – joo, což to už je potom docela rána, když se mu do cesty přimotá vaše hlava. S opilými brouky je ale docela sranda – asi jako s opilými lidmi. Každý večer při usínání nám jich několik naráží do okna, ráno je všechny musíme převracet na břicho protože z toho pádu na záda se prostě za celou noc nejsou schopni zvednout! No asi jako ty opilý lidi…
Na Samui není nic špatně! Kolikrát se vám stalo, že jste napsali špatně I,Y, velká písmena apod.. a lidi vám za to chtěli utrhnout hlavu? Tady se běžně setkáte s tím, že je všechno pokaždé napsané jinak – nic není správně a nic není špatně! Pad Thai, Pat Tai, Pad Tai.. na cedulích z několika desítek metrů křičí Kho Samui nebo Ko Samui a já si každý den říkám, tak kdo je ten blbec, přičemž vám už tři měsíce píšu o tom, jak taky platím Bathy přitom to jsou Bahty. Aha.
I přes to, že je to země především budhistická, slaví se tu svátky z celého světa + ty jejich. Vánoce, Valentýn, Silvestr.. Když je důvod něco oslavit, oslavme to! Tohle je něco, co se mi tu hrozně líbí – žádné předsudky, nic jako „to je moje, to je vaše“. Pokud se někomu něco líbí, proč ne? Vždyť u nás taky všichni slavíme Vánoce, i přes to, že křesťani jsme málokdo. Vám by se nelíbilo se jednou v roce chovat jako děti a polívat se vodou? Vypouštět do nebe lampiony a na vodu svíčky nebo se převlékat do strašidelných kostýmů? Neberte to tak vážně, vždyť je to KRÁSNÝ – HRÁT SI!
Pokud narazíte v džungli na ceduli, která vás láká na vodopád (samozřejmě je u něj napsaný nejkrásnější) a ukazuje, že váš cíl je pouhé 2 km vzdálený, rozhodně jí nevěřte. Může to být 300 metrů nebo taky 10 kilometrů. Občas máme pocit, že to nikdo neměřil a jen tak odhadem (občas měl teda i ten odhad fakt blbej) něco napsal. Jo a tohle je věc, co vás docela naštve, pokud necháte uprostřed džungle motorku a vydáte se napospas vodopádům vzdáleným pár set metrů po svých v žabkách a po pár kilometrech prašný cesty nic.. No ještěže tam už na vás čeká džíp, který vás za dvě stovky zaveze zpátky k motorce, žejo!
I přes to všechno to tu milujeme ale to vy dobře víte!
Přeji vám krásný týden plný vtipných okamžiků, kterým se budete moci v pátek u vína upřímně zasmát! Smích léčí a vrásky jsou krásný!
Vaše Anie <3
O čem bych vám ale opravdu chtěla povědět, je přístup lidí, jakým se k nám chovali v Kota Bharu. Nebudu přehánět, když řeknu, že jsme se tam cítili jako hvězdy! Všichni se na nás upřímně usmívali (ne tak, že z vás chtějí mít peníze) , zvali k sobě, fotili si nás nápadně i nenápadně, auta zastavovala,.. dokonce jsem měla pocit, že blondýnku snad nikdy v životě neviděli. V Thajsku jsou lidé taky milí ale přece jen je tu hodně turistů a na cizince jsou už zvyklí. Tam ale nikdo nejezdí (čemuž se vůbec nedivíme). Takže celkově hodně špatný dojem z města zachránili ti lidé.. a taky naše parta, ta byla totiž úžasná!