Události posledních dnů?
Přijeli k nám první hosti – Francouzský pár v našem věku. V přístavu jsme je hledali asi půl hodiny! Vybil se jim telefon, nemluví moc dobře anglicky a nevěděli ke kterému molu ze tří připluli. Projeli jsme kolem nich asi 5 krát ale copak by vás napadlo, že to můžou být naši francoužští hosti, když je slečna asiatka?
Prdí taky hadi? Sice nevím jestli prdí ale já se málem počůrala údivem a šokem, když jsme po cestě z hor/džungle uviděli na silnici minimálně metr a půl dlouhýho hada! No, když nad tím přemýšlím, kdyby jsme se vedle sebe natáhli, byl by rozhodně delší.. V tu chvilku jsem byla opravdu ráda, že jedeme autem a né na motorce!
Zažili jsme první den, kdy nesvítilo sluníčko. Jeden den v měsíci nesvítilo a já z toho byla pěkně nešťastná. Svět pak není tak krásně barevnej, je vlastně docela šedej. Lidi nejsou tak veselý jako spíš zamračený, stejně jak to sluníčko a.. už napořád chci žít na místě, kde je krásně celej rok.
Píchli jsme Pinďu, respektive jeho kolo. Několik kilometrů k opravně jsme se vlnili na silnici jak po dvou pivech na sluníčku. Pán „od gum“ byl hrozně hodnej, hrozně milej a hrozně fešák kolem čtyřiceti.. řekla bych, že míšenec Thajce s Francouzem. Kolo nám vyměnil za pár minut a ještě nám věnoval velkej zářivej úsměv k tomu.
Potkali jsme už několik místních v obchodech, restauracích, službách.. kteří na sebe neustále míří větrák a stěžují si na to neúnosný horko! Já měla za to, že když v těch podmínkách vyrůstají, jsou zvyklí a nevadí jim to. Občas se mi zdá, že my jsme se s tím sžili za měsíc víc než Thajci za celý život. Ale zase.. já si na zimu v čr taky nikdy nezvykla a nezvyknu!
Dneska jsme odložili Pinďu kvůli mladšímu, silnějšímu krasavci, který za námi přijel až z Bangkoku. Bude nám ale rozhodně chybět. Zažili jsme s ním s krásný i krušný chvilky… a ten jeho košík! Ten byl k nezaplacení!
Auto, které jsme měli k dispozici jsme museli dát do opravny protože nefungovalo stahování jednoho okýnka. Po 14 dni dnech se nám auto vrátilo. NEJDOU STÁHNOUT TŘI!
Vlasy mám čím dál blonďatější, věčně zmuchlaný z drdolu a spláclý od helmy, kterou tu skoro nikdo jinak nenosí. Takže jsem si na ty svý „helmut“ hair dny vyrazila koupit klobouk a musím vám říct, byl to boj! Mám malou hlavu a obvodově mi prostě žádný nesedí, zkusila jsem jich asi 15 a z toho seděly 3, 2 dámičkovský, ve kterých se prostě necejtím a vypadám se svou skřítkovskou výškou jako houba. A pak tenhle. Láska.
Máte rádi i tyhle obyčejnější články a fotky? :)
Užijte si sobotní večer a dejte si o skleničku vína navíc, za mě!
