Archiv rubriky: Prcek v bříšku

Prcek v bříšku

Milý Atreyi …

 

Velikostí podle strýčka Googla (to není tvůj opravdovej strýček, to se jen tak říká) připomínáš větší řepu a na portrétu od pana doktora vypadáš trošku jako Michael Jackson, loutka ze SAW, nebo panenka Chucky … podle svý babičky jsi celej já a podle prababičky zase tvůj táta – upřímně, a teď se na mě nezlob, tohle žezlo teď klidně přenechám taťkovi, i když samozřejmě sama vím, že jsi ten nejkrásnější na světě, jen pan Mohamed není pan Drtikol, nebudeme si nic namlouvat. To jediný, co o tobě víme je to, kolik zrovna vážíš a že jsi zdravej jako buk – a to je teď to nejdůležitější.

Ještě jsi ani neotevřel oči na svět a už teď jsi mi ho celej otočil. Kdyby neměly pomeranče slupku, nejím celý den nic jinýho. Kromě nich ti ale chutná taky spousta jiných věcí a je ti celkem jedno co to je, když toho je hodně! Místo slanýho teď vždycky sáhnu radši po sladkým. Už přes týden máš chuť na Nasi campur a taky ti hodně chutnají všechny zeleninový omáčky a polívky. Musím přiznat, že jsem se zprvu trošku zlobila, že mi kromě bříška roste přiměřenou velikostí i zadek, ale už se nezlobím, protože vím, jak je příroda dokonalá a že to zařídila prostě jen tak, abych brzy nepřepadla♥. Hodně spolu chodíme na procházky s Dači (to je to stvoření, co si občas zavije, položí na tebe packu, hlavu, jen tak na tebe zírá a až se vyloupneš, budou z vás určitě nejlepší kamarádi) a taky jen spolu lesem, kde ti nahlas povídám o všem, co se mi honí hlavou, někdy i zpívám a doufám, že mě nikdo jiný, než ty, neslyší. A pak spolu taháme klacky. Doma si cvičíme, lebedíme ve sprše, dokud tátovi nevyplácáme všechnu teplou vodu, ale ze všeho nejradši se prostě jen válíme, píšeme a tvoříme – myslím si, že je to tak i kvůli tomu, že u toho můžeme být celý den v pyžamu, protože to nám teď prostě sluší nejvíc. A taky se do ničeho jinýho už pohodlně nevejdeme.

S tátou musíme na ten tvůj domeček neustále sahat a ujišťovat se, jestli se nám jenom nezdáš – my si o tobě dlouho nechávali zdát. Já ti ho pořád mažu olejíčky, aby nepopraskal – to je pak totiž průser, protože rekonstrukce je pracná a nákladná, a každý večer zíráme na to, jak si v něm tancuješ. Nejradši máš starý písničky a ve vaně si pravidelně trsáš na Smokie.

Babičky si nemůžou pomoct, takže máš už doma připravený nějaký oblečení a takovej úžasnej vak do zimy, který bych si od tebe nejradši půjčila, kdyby se mi do něj vešlo něco jinýho, než jen hlava. Teta, která miluje Harryho Pottera snad ještě víc, než já a říká dědem teplá sekaná, ti dovezla z Anglie krásný pyžamo s nápisem „malý kouzelník“, ale táta s dědou nesouhlasí – že prej né kouzelník, ale lyžař. Ale neboj se, oni si jen dělají srandu a ty můžeš být kýmkoli jen budeš (chtít).

Máš moc rád sarkasmus a hodný lidi, kterými se teď kromě rodiny obklopuješ úplně nejradši a jiný do svýho života teď pouštět ani nechceš.

 

Jsi zatím velký jako řepa, ale i přesto jsi ten největší zázrak, kterej se nám kdy v životě stal. 

Tak za tři měsíce naviděnou.

 

PS: I přesto, že jsem neuvěřitelně šťastná, jsi ze mě udělal ještě větší citlivku, než jsem kdy byla a to jak mi skáčeš po močovým měchýři jen co dočůrám? To má být sranda? Tyhle dvě věci, kamaráde … ty si spolu vyřídíme až budeš v pubertě! 

Prcek v bříšku Uncategorized

Holka nebo kluk? Je to fuk.

Snad ještě předtím, než jsme si řekli „budeme mít miminko“ jsem si vždycky představovala, že budu mít holčičku. Ta představa nevycházela z toho, že bych skutečně chtěla jen holčičku, ale prostě tam byla. Snad už od dětství. Měla velký, modrý oči s dlouhýma řasama po Lukym, úžší rty a delší, lehce zvlněný, oříškový vlasy pod ramena. Tak jsem si ji nevymyslela, často se mi o ní zdá. Takže vlastně možná vymyslela.

Asi třetí den na detoxu v Koldíně mi hlavou po ranní józe proběhla zvláštní myšlenka, u které jsem měla pocit, že snad ani není moje, psát vám ji sem nebudu, ale když jsem přišla ten večer za Lukášem a řekla mu o ní, přitakal, že o stejné věci ten den taky přemýšlel – totiž, ani jednoho z nás nenapadlo, že až to přijde, mohli bysme mít třeba taky kluka. Pár dní nato jsem zjistila, že jsem těhotná a když jsem viděla ten počůranej papírek s dvěma čárkama, bylo mi najednou úplně, ale úplně jedno, jestli to bude holčička nebo chlapeček. Najednou se to omílaný přání „ať je to hlavně zdravý“ a nic se nepotento, opravdu promění v tu nejdůležitější věc na světě a to, jestli bude mít ten zázrak pindíka nebo ne je najednou úplně ÚPLNĚ fuk.… Continue reading