Uncategorized V horách

Věci, který mi pomáhají vypnout a cítit se prostě dobře.

„Musíš být v klidu a v pohodě“

„Hodně odpočívej“

„hlavně žádnej stres“

Slyšíte ze všech stran a pokud tuhle pravdu zrovna nežijete, hlavou vám pravděpodobně běží ta stejná písnička ve smyčce – jen se na tu melodii někdy neumíme moc dobře naladit a věta „nestresuj se“ ve vás vzbouzí ještě větší stres a paniku z toho, že stresujete, když nemáte stresovat, protože takový stres není dobrý nikdy.

kLID. 

V první půlce těhotenství toho na mě bylo upřímně trochu moc – naložila jsem si toho moc – asi jako malý dítě, který si naskládá plný kolečko cihel (to je ta zábavná část) který pak nedokáže odvézt (to je realita). Jenže zatímco dítěti s kolečkem pomůže tatínek, my dospělí jsme na to často sami (to je dospělost tohlecto), protože ač by nám s tím kolečkem třeba někdo i rád pomohl, absolutně netuší, jak se to dělá. 

Dopisovala jsem značnou část druhý knížky, ilustrovala, do toho stavba domu, plánování a vymýšlení produktů na eshop, domlouvání firem, řešení výroby (já vím, že si to každý představuje jako Hurvínek válku … já taky! … než to začnu skutečně řešit)… aby vše fungovalo víceméně nějakou dobu samo, až se z nás stanou rodiče a my se budeme chtít věnovat jen tomu prťavýmu stvoření. Moc jsem si přála vypnout, vychutnávat si přítomnost … ale nešlo mi to. Byla jsem uzamčená ve světě svý pohádky a z ní utíkala do kachličkovýho, kuchyňskýho, elektrickýho a čovkovýho království.

Pořád jsem musela myslet na to, jak bude knížka i to naše „doma“ pokračovat, vyvýjet se, vypadat, fungovat … a všechny tyhle myšlenky jsem milovala a zároveň mě štvalo, jak moc jich je a tak jsem je chtěla trošku … uklidit. Věci jako meditace nebo jóga nezabíraly, sklenička vína byla zavrhnutá už před měsíci a já tak hledala, co dělat, abych vypnula hlavu, uvolnila se a bylo mi prostě dobře – a našla jsem pár úplně „obyčejných“ věcí, díky kterým je mi moc příjemně, pohodlně a … no dobře – pokusím se to slovo už nepoužít, ale nic neslibuju.

Bylinky.

Na bylinky si mají dávat těhotné prý celkem pozor. Spousta z nich není úplně vhodná, proto jsem napsala o radu kouzelné Lindě ze stránky Provoněný den, která bylinkami žije a mám v ní plnou důvěru. Doporučila mi pít na „utišení myšlenek“ a vypnutí meduňkový čaj a pořídit si silice meduňky, neroli a levandule – když už jsem u toho nákupu byla, přihodila jsem si do košíku éterických olejíčků ještě pár a je to úžasná věc – jak na provonění do aroma lampiček, tak na kůži – pár kapek přidám třeba do kokosového oleje a potom škemrám, aby mi Luky namasíroval nohy (někdy se uškemrat nedá, tak si udělám „auto-romantiku“ a namasíruju si je sama) a nejen ta vůně vám prostě dovolí všechno pustit a roztát si jako želé.

Kdyžtak koukněte na wikihow, kde je krásně rozepsný, jak používat éterický olejíčky a který je na co dobrý :) 

Celkově jsem se začala mnohem víc rozmazlovat a dovolila si „být ženou“ – já tohle totiž nikdy moc neuměla. Opečovávat se, rozmazlovat se … mám pocit, že jsem byla až doteď spíš taková malá držkatá holčička, která by celý dny nejradši běhala po lese v teplácích. Jenže už asi přišel čas na to, trošku dospět (pořád mi to nějak nejde přes pusu, slovní spojení „být ženou“ pro mě z nějakýho záhadnýho způsobu evokuje ženský v dlouhých sukních jak skáčou přes oheň a zpívají o bohyních v sobě). Alespoň občas.

Hodinu po probuzení a dvě hodiny před spaním vypnout telefon.

Lhala bych, kdybych řekla, že mi to vyjde vždycky, ale snažím se o to. Snažím se si přivstat ještě předtím, než mě zaregistruje Dači, vykradu se jako mafián do obýváku, pustím si potichu hudbu, roztáhnu joga matku a jen tak se protahuju, „cvičím“ – uvozovky jsou tady při mých pohybech opravdu důležitý, nebo si dám jen dlouhou sprchu s vlastním koncertem … a telefon beru do ruky až po snídani, kdy si Dači otevře dveře a začne lítat po pokoji s tou neskutečnou radostí v očích „panička je vzhůru, teď si s ní budu celý den hrát! Půjdu jí vyvenčit, vykadím se jí uprostřed silnice přímo před obchodem, i když jsou všude lesy, aby měla zajímavější den, budu jí nosit míček a pomůžu jí s malováním … „.

Večerní odkládání telefonu mi přijde ještě důležitější. Všechny ty zprávy, reakce, upozornění, emaily … desítky (dez)informací a názorů, nad kterými někdy opravdu přemýšlíte, i když vlastně nechcete – přemýšlíte i nad tím, co si o nich vlastně myslíte. Nevím, není to dobrý. Prostě chodím ráda spát s čistou hlavou, protože čistá hlava je důležitější, než čistej dřez, podlaha, nebo auto!

Termo lahev

Před pár lety mi na letní brigádě profoukla záda tak, že jsem nebyla schopná tři dny chodit. Jakmile se ochladí, začne foukat, je mi zima … vím, že je zle, protože je tu moc tenká hranice od „no, svetr bych snesla“ k „trpím jako blázen, chodím jako stoletá babička a vydávám u toho zvuky jako jelen v říji“. Při, byť jen sebemenším, profouknutí je mi obrovskou a snad jedinou záchranou termo lahev, kterou jsem teď začala zneužívat skoro každý večer, kdy je už doma opravdu chladno, ale stále netopíme – stále nemáme palivo – jsme moc líní ho objednat – žejo Luky!!! – radši umrzneme. Cpu si ji pod svetr na záda, pod nohy … a jsou z nás prostě skvělí parťáci :)

Pohodový filmy při práci a voňavý svíčky

I když musím „pracovat“ (je to pro mě opravdu většinou zábava), dělám to tak, aby mi při tom bylo co nejpříjemněji. To pro mě znamená

  • Čaj v obrovský termosce, který vydrží horký klidně celý den.
  • Příjemný, uklizený prostředí – upozorňuju, že moje uklizeno, je třeba pro mojí mamku „bordel jako v tanku“, takže je to sporný.
  • Voňavý svíčky.
  • Při psaní pěkný melodie (poslední dobou mám neuvěřitelně ráda The Wandering Hearts) při kreslení, tvoření a řešení domu milý filmy – jsem jedno z těch stvoření, který má rádo zvukovou kulisu, protože při tom vypíná hlavu. Takovým ideálním filmem k práci pro mě je třeba:

  • Neobyčejný život Timothyho Greena – nádhernej film o páru, který se dlouho snaží o dítě. Jednoho večera si napíší na papírky svou představu jejich dítěte a zakopou je na zahradě. Další den jim na dveře zaťuká chlapeček … kdo jste neviděl, určitě si Timothyho pusťte – je to neuvěřitelně milý, srdečný, otevřený.
  • Andrew, člen naší rodiny – já nejsem vůbec fanoušek sci-fi, ale tohle vlastně sci-fi ani není. Je to krásnej, laskavej film plnej srdečnýho humoru o robotovi (skloňuje se tak slovo robot?), ze kterého se pomalu stává „plnohodnotný“ člověk, který cítí bolest i lásku. Srdečnej a moc hezkej film.
  • Mikulášovy Patálie –  My ho s Lukášem milujeme! Nejen pro úžasnej ÚŽASNEJ ale naprosto úžasnej humor, ale i to retro zpracování, barvy … jako malá jsem milovala knížky, teď i oba filmy. Naprosto perfektní.

Kdybyste se chtěli podívat na seznam filmů, který mám ráda, minulou zimu jsem takový napsala SEM

Hezký a pohodlný oblečení

Ráda se cítím i doma „hezky“ a jsem snad ten největší fanoušek pohodlnýho, ale zároveň hezkýho oblečení – teď, s rostoucím bříškem a prsama, ještě víc. Miluju pletený ponožky, tepláky, trika s dlouhým rukávem, bambusový legíny (kdybyste měl někdo tip na to, kde sehnat bambusový legíny pro těhototný, budu moc ráda), mikinový šaty, teplý pyžama … a když je to nositelný nejen doma, ale i venku, je to pro mě momentáně ta největší výhra – tenhle požadavek naprosto splňuje značka Lull (nespoupracuju s nima, prostě je mám ráda) od kterých mám věci snad z každé kolekce a vždycky netrpělivě čekám, co nového vymyslí. Veškeré oblečení se šije ve férových podmínkách z materiálů vyrobených v souladu s přírodou a je to … nejměkčejší!

Miluju útulno, příjemno … a když zkombinuju všechny tyhle věci dohromady + Dači na gauči, chlapa po boku a vrnicí kočku na klíně, můžu klidně pracovat od rána do večera a bude mi prostě dobře.

 

Ať je vám taky dobře. Krásnej večer. 

 

× S žádnou z uvedených firem, značek, stránek, odkazů … nespolupracuju. Jedná se pouze o lidi, firmy a značky, který mám „prostě jen“ ráda :) ×