Uncategorized

I snům musíme naproti

Content Marketing – Elite Bloggers 

IMG_7864

Dneska ráno jsem se vzbudila s pořádným lívancem pod okem. Podezřívám Lukáše nebo komára – jeden z nich to má u mě spočítaný!

Pohled na Bali se mění každý den a komáři jsou asi to poslední co mě trápí – ano, jak už asi tušíte, zamilování opadlo. Cítím se tu nejen nesvá ale především naprosto dutá – inpirace pořád nikde, korálky sehnat nemůžu, psát mi nejde, kreslit mě nebaví a nejraději bych jen ležela a nic nedělala, což nejde, protože potřebujeme z něčeho žít. Ve čtvrtek jsme se přestěhovali na jiné místo – bydlíme teď v Jimbaranu, v krásným, tradičním bamboo housu, kde je úžasná atmosféra, parta lidí.. ale kolem nás je jen zaprášený město, což je přesně to, co jsme nechtěli! Já budu spát klidně na matraci na podlaze ale potřebuju kolem sebe tu přírodu, moře, inspiraci, klid..IMG_7836

Jelikož jsem ale žena činu a nedokážu setrvat v bodě nespokojenosti, rozhodla jsem se to nenechat jen tak a za dva dny se jedeme podívat na sever Bali, kam bychom se mohli za měsíc přestěhovat. Je tam všechno co má být, to opravdový Bali plný překrásný přírody, džungle, moře, skal.. a zvířátek – záchranná stanice, kde bychom mohli dělat dobrovolníky, čímž by se mi splnil další z mých 168mi snů.

Jak už jste asi poznali, snů mám hrozně moc – ty střízlivější nejspíš znáte ale o tyhle se s vámi dneska podělím poprvé.

  • chtěla bych, aby mi na svatbě zpíval Tomáš Klus (a tajně doufám, že jednou narazí na můj blog a napíše mi email se slovy „moc rád za tebou přiletím do Asie, abych ti mohl zazpívat na svatbě“ :D)
  • Chtěla bych si sednou na čaj s Duškem – radši nemluvit a jen poslouchat
  • chtěla bych napsat úspěšnou knížku se svou babičkou plnou vtipných historek z cest. A taky knížku o svým životě – o tom, jak se plní sny..
  • chtěla bych obejmout pandu
  • chtěla bych malý tetování ze všech zemí, který mi přirostou k srdci – do Thajska se pro něj musím určitě vrátit.. a nejen pro něj.
  • chtěla bych mít úspěšnou značku – oblečení, bižuterie, bytových doplňků – všechno, co bych sama vytvořila nebo navrhla
  • chtěla bych se naučit háčkovat
  • chtěla bych uspořádat stanování třeba s deseti z vás – zpívali bychom u táboráku, koupali se v jezeře, jedli pečený brambory a nekonečně dlouho si povídali..
  • chtěla bych trávit každý vánoce se svou rodinou
  • chtěla bych si splnit těch všech dalších 168 přání!IMG_7853

A přísahám na psí uši, na kočičí znamení, že udělám všechno proto, aby se mi splnily, protože co dělá člověka víc šťastným? Mějte svý sny, přejte si a

nebojte se ten vesmír sami pošťouchnout – občas je trochu natvrdlej a trvá mu to!

Zkuste se pro začátek zaregistrovat na www.specials.cz, kde se rozhodli nejen pravidelně plnit přání ale taky vracet peníze z plateb kartou!  Ani nevíte, jak moc by se mi tady taková věc hodila!IMG_7868 IMG_7875

Tak, teď máte kouzelnýho džina, co si budete přát? Moc vám držím palce a vy je prosím držte zase nám, potřebujeme je jako sůl protože začít úplně nový život v úplně nový zemi není to samý, jako tam jet na měsíční dovolenou plnou cestování, poznávání, výletů.. ale o tom zase někdy jindy :)

Užijte si sobotu, mějte se překrásně a napište mi, co jste si přáli :)

S láskou Anie ♥

motivace Uncategorized ze života

O strachu

IMG_7807Tenhle článek chtěl čas, hodně času.. nasedla jsem do letadla, zvedlo se ze země, rozklepaly se mi kolena a já se bála že umřu. Často se toho bojím, bojím se smrti a tam někde ve vzduchu, několik kilometrů vysoko jsem přemýšlela, čeho se vlastně opravdu bojím.

Nikdo z nás smrt nezažil, neví jak vypadá a lidi, kteří jsou „napojeni“ ví, že smrtí nic nekončí, že schránka je opravdu jen schránka – to tělo, zevnějšek, na kterým si všichni dáváme tak záležet a neznamená vlastně nic.

Víme, že duše nemůže umřít – protože prostě nemůže.

Věříme na duchy, občas je vidíme.. mráz nám běhá po zádech a snažíme si logicky vysvětlit, jak může být tohle možný – nejde to, protože na tohle je logika krátká. Čteme o světlech, pocitu smíření, naprostýho štěstí a něčem, čemu se říká bytí.

Máme strach z konce. Máme strach z toho, že zmizíme z povrchu a z toho, co bude pak. Často nad tím přemýšlím a pomalu tím poznávám samu sebe – víc a víc. Zjišťuji, že se nebojím toho, že jedou zemřu – bojím se toho jak a snad ještě víc než smrti vlastní se bojím toho, že mi umře někdo blízký. Mám strach z bolesti, z toho, že budu trpět. Bojím se toho, že nestihnu prožít a zažít všechno co v životě chci, s tím, s kým chci. Bojím se toho, že se nestihnu rozloučit s těmi, který na světě nejvíc miluju a bojím se toho, že uvidím, jak se trápí a já za nimi nebudu moct přijít a obejmout je.

Bojím se samoty. Nejvíc na světě se bojím samoty.IMG_7808

Teď vám řeknu krátký ale opravdu smutný příběh od Ruperta. Jeho maminka pracovala na natáčení Bondovek v roce 1967 ve Španělsku a malý Rupert za ní přiletěl na prázdniny. Když se vracel domů, maminka Barry ho posadila na ranní letadlo, aby se stihl vrátit na internátní školu do Anglie zatímco ona letěla letadlem večerním. Rupert doletěl v pořádku domů. Její letadlo spadlo a ona zemřela.

Život nám občas staví do cesty neuvěřitelný překážky, zvraty a zkouší nás – neustále nás zkouší. Jediné, co můžeme udělat je přijmout, že nejsme nesmrtelní, že všechno kromě vesmíru kolem nás je pomíjivý – štěstí, smutek i ten život..IMG_7727 2

Běžte ven, dýchejte čerstvý vzduch, poslouchejte jak pod vámi křupe suchý listí. Zkuste být v daný moment opravdu na tom místě – myšlenkami. Neodkládejte věci, který vám dělají radost kvůli povinnostem. Nečekejte pořád na něco a hlavně říkejte lidem, který máte rádi, že je máte rádi..

Vesmír si to totiž občas naplánuje jinak, než my.. vznášíme se na vlnách.

S láskou Anie ♥