Tvořím i vařím Uncategorized

Jak na ombré. Zeď.

Když chcete zútulnit interiér a do celý stěny se vám nechce, je tohle ideální varianta.

Přinese to domů trošku tepla, oživí nudný stěny a zahřeje vás nejen barva, ale i pocit, že máte doma umělecký dílo, který jste sami vytvořili – věřte mi, že to zvládnete a dobře to dopadne – ono se to v podstatě nedá zkazit, protože ze všeho se dá vytvořit záměr!

Předem upozorňuju, že jsem nejhorší pisatel návodů, receptů a podobných věcí. Prostě mi to nejde, za což se vám moc omlouvám, ale řekli jste si o návod, tak ho máte mít! 

Mnohem jednodušší by bylo nafotit celý postup, ale já si na to vzpomněla, až v půlce stěny. Prostě profík …

A abych dlouho neokecávala, pustíme se do toho!

 

Budeme potřebovat:

  • 2? barvy – bílou a „tu druhou“ já použila čokoládovou hnědou a hořčicovou pro ideální odstín. (množství barvy musíte odhadnout podle velikosti stěny – bílé je potřeba víc, než barevné)
  • Velkou, kulatou, malířskou štětku
  • Kbelík nebo prostě nádobu na míchání barvy
  • Dřívko na míchání
  • Igelit
  • Papírovou pásku

  1. Jako první si určíme, kde chceme ombré udělat a místo ohraničíme papírovou páskou, ať to nemáme zapatlaný i tam, kde nechceme.
  2. Ti šikovnější můžou tenhle bod vynechat, pro nešikovnější doporučuju rozdělit si zeď na        12-16, zhruba stejně širokých dílů a označit tužkou (každý díl bude značit jeden odstín)
  3. Rozprostřeme si igelit, rozděláme kbelíky s barvou a do prázdného nalijeme bílou, kterou opravdu jen maličko naředíme vodou.
  4. Malovat začínáme od vrchu nejsvětlejším odstínem (já začínala od nejtmavší, ale teď už bych to udělala takhle). První (vrchní) díl natřeme bílou barvou, když máme hotovo, přidáme do kbelíku s bílou trošku hnědé, pořádně rozmícháme a vrhneme se na druhý díl – mokrým štětcem malujeme vodorovně spodní část, zatímco suchým přesahujeme až do pruhu, který je nad – v tomhle případě do bílého. Nedržíme se žádný linky, nejde nám o to, aby to bylo rovný :) 

Barvu opravdu pořádně roztíráme, abychom dosáhli co nejjemnějších přechodů. Na fotce nahoře vidíte, že jsem šla naopak a začala nejtmavší barvou.

5. Když máme druhý pruh hotový, přidáme do belíku zase trochu hnědé a takhle pokračujeme až dolů, kdy přijde řada na nejtmavší, původní odstín.

6. Když máme zeď hotovou, místa, kde je přechod nejvýraznější přetřeme jen namočenou štětkou bez barvy. Přechod se tak zjemní.

 

No a to je všechno.

 

Není v tom žádná věda a pokud jste někdy míchali temperky, je to úplně stejný.

Vůbec se toho nebojte, určitě to zvládnete a hlavně, viděla jsem několik zdí, které nedopadly tak, jak měly, ale i přesto vypadaly parádně! Hlavně si nezasviňte i to, co barevný být nemá a bude to super. Držím palce a kdybyste se odvážili malovat, přidejte k fotce na instagram #malujusAnie, ať se můžu kouknout, jak vám to jde.

Já se teď zase na pár týdnů zdržím návodů, protože jestli mi něco fakt nejde, pak je to právě tohle. Jo a taky volejbal. Šplhání na laně. Šití na stroji …

 

Všem tvorům Anie

S láskou ke všemu krásnýmu a osobitýmu

FOOD Tvořím i vařím Uncategorized

Vařím podle intuice

Já tak miluju jídlo. Rok od roku čím dál víc. Nádherný nádobí a to, když to jídlo někdo dokáže nádherně naaranžovat a vyfotit tak, že bych si to hnedka všechno dala. To bych si přála umět – takhle skončí většinou jídlo v břichu a fotky se nekonají. Hodně jím a teď se k němu po novém roce vracím, protože celý prosinec pro mě byl šílený kolotoč plný práce a (ne)času a já se v jídle neuvěřitelně šidila.  Jedla to, co je do ruky, nebo nejedla nic, protože co si neuvařím nemám – horskej život. Někdy „krutej“, ale jinak báječnej.

 

Miluju, když je jídlo barevný a je z něho cítit čerstvost.

A když ho sníte, máte plno energie a není vám těžko.

Když je jednoduchý na vaření, ale zároveň plný různých chutí.

 

Takový nejčastěji vařím a mám ho ze všeho nejradši, vy se mě často ptáte na recepty a já většinou říkám, že nevím – to si z vás nedělám srandu, já jen opravdu nevím.

Snažím se brát většinu věcí v životě jako hru a u vaření to pro mě platí několikanásobně, protože v nejhorším případě vás to nestojí život, bankrot, ale prostě se z toho jen tak dobře nenajíte, nebo se z toho poto.no.

U vaření si pouštím filmy, seriály, hudbu, děsně falešně a nahlas zpívám, tancuju s Vločkou, nenápadně ji shazuju z linky, což jde těžko, když je pomalu větší než já, ale hlavně si ho snažím užít a dát do toho tu lásku a radost, což s kuchařkou v ruce neumím a tak podle receptů vařím většinou jen v případě, že je ode-mě očekávaný určitý výsledek, protože vám nebudu nalhávat, že žádný z mých experimentů neskončil nikdy na kompostě. Trošku kočička bez pejska, no.

 

Když mi tolik lidí psalo, jak teda vařím, když nevím, zamyslela jsem se nad tím a řekla siů., že se o to s vámi podělím tak, aby to každý pochopil, i když si tím, že to někdo pochopí nejsem tak úplně jistá. Pravděpodobně vás tímhle článkem, kde nic moc nevím neuspokojím, ale já budu mít čistý svědomí, že jsem se vynasnažila dát vám maximum.

 

Jím rostlinnou stravu – to znamená vegansky – tuhle škatulku ale nemám ráda, tak ji veřejně nerada používám a vy ji taky prosím rychle zapomeňte. Rostlinně nejím kvůli zdraví, ale jen kvůli zvířatům – mám je ráda na louce, v lese, moři … ne v břiše, ale nemám nic proti tomu, když jí někdo třeba domácí vajíčka, nebo si podojí na zahradě kozu :)

Vařím a jím podle intuice, chutí a rozumu? Nedělá mi žádný problém jíst týden super-zdravě a potom sníst plech hranolků s kečupem nebo pytel brambůrků. Nekoukám na vědecký studie o tom, co je zdravý a co mě zabije – protože to, že je něco dneska super-food ještě neznamená, že zítra to nebude super-zabiják (samozřejmě v míře!). Jím prostě … normálně, tak jak mi to dává smysl a je mi tak dobře … nejčastěji používám místní suroviny doplněný o koření z celýho světa. Momentálně to jsou brambory, luštěniny, kořenová zelenina …

V tomhle období jím především zeleninový, luštěninový polívky a krémy, nebo talíře ala co dům dal. Všechno co je rychle hotový, na talíři to hraje barvami, chutí a výraznějším kořením, který prohřeje zevnitř. Při vaření se inspiruju i cestami – teď zrovna vítězí indická a thajská kuchyně, kterou si vařím zase tak nějak po svým.

 

Taky tak milujete ten pocit, když si dáte horkou polívku nebo čaj a cítíte, jak vás to prohřívá od krku až do žaludku?  Po dlouhý procházce v přírodě. Když jste tak krásně promrzlý.

 

Na jaře a v létě miluju zase těstovinový saláty, studený polívky, rýži a prostě lehký jídla. A taky Kofolu. Točenou.

Když bych si ale měla vybrat, co budu jíst po celý život, byly by to polívky. Můžete do nich dát téměř cokoli, jsou výborný, u mě pokaždý trošku jiný, můžu jich sníst kolik chci a nikdy mi po nich není těžko! Základem je zeleninový vývar ve kterým pak vařím to, co doma najdu. Luštěniny, brambory, mrkev, vločky, rýžové nudle … nebo jen uvařím zeleninu, kterou mám v lednici, přidám trošku rostlinného mléka, koření a to pak umixuju na krém.

Nedokážu popsat, jak vařím, ale struktura mýho talíře je většinou hodně podobná.

 

SNÍDANĚ

 

Na Bali jsem snídala ovocný smoothie – spoustu ovocnýho smoothie nebo ovoce, občas bagetku s avokádem, vajíčkem (na Bali jsem je ještě jedla) …

Tak moc se mi ale stýskalo po našem pečivu, že jsem ho teď do sebe půl roku cpala hlava – zadek (tam všechno skončilo) a cítím (i zadek cítí), že se potřebuju vrátit do toho svýho režimu, který znamená :

Ovoce, sušený ovoce (jo vím, spousta cukru) granola, rostlinný mlíko x (ne)jogurt, semínka (mák, konopný semínko, chia … ) a raw kakao – protože s kakaem je život prostě lepší.

Žitný chleba s hummusem, avokádem, zeleninou … a pomazánky, miluju pomazánky!

 

OBĚDY A VEČEŘE

 

nevařím podle receptů, ale podívám se, co mám za suroviny a něco z nich vymýšlím, zkouším, ochutnávám, peču, smažím, dusím, vařím, mixuju … prostě si s tím hraju – a jo, dohrát si jde i za deset minut :)

Každou část nejčastěji tvoří (pokud nedělám polívku) :

Těstoviny, rýže, rýžové nudle, kus kus, brambory, jáhly, bulgur, čapátí …

Zeleninový placičky, tempeh, falafel, tofu, seitan, karbanátky, zeleninový kuličky … prostě nastrouhat, nahňácat, přidat koření, vodu a upíct.

Omáčky ze zeleniny, oříšků, hub, hummus, guacamolle ..  mixuju.

Salát ze všeho, co lednice nabízí.

 

Možná se to může zdát fádní a nezajímavý, nebo naopak jako něco, co vůbec nejde dokupy, ale já mám tyhle talíře ala „co dům dal“ nebo ve světě jako „buddha bowls“ vážně nejradši. A Lukáš? Ten sní všechno a pokud talíř obsahuje něco smaženýho, nebo chuťově nezdravýho, je šťastnej jako blecha. Nejspokojenější je ale prostě stejně s řízkem v ruce, co vám mám povídat.

Rozhodně nejím nejzdravěji na světě a ani mi o to nejde. Jím jak jím především proto, že se tak cítím dobře, nikomu tím neubližuju, nejsem unavená, baví mě to a chutná mi to. Přijde mi, že poslední dobou dělají všichni ze stravování neuvěřitelnou vědu, přitom za mě prostě stačí naslouchat svýmu tělu – vždyť ono si samo řekne, co chce – pokud chce pořád Mekáč, tak je něco asi špatně.

Podle mě (člověka, který tomu vůbec nerozumí!) je důležitý:

Vařit s láskou, jíst pomalu a s chutí, jídlo si vychutnávat a necpat do sebe něco, co nám vyloženě nechutná jen proto, že někdo něco řekl nebo napsal. Používat především čerstvý suroviny, jíst do polosyta, přemýšlet trošku nad tím, odkud naše jídlo pochází, no a hlavně si to užívat a nedělat z toho takovou vědu! :) 

 

A já si budu odteď zapisovat to, co plácám dohromady. Až dojde inspirace, abych vám to mohla napsat.

Mějte se krásně a … jezte prostě s chutí a … hrajte si :)