motivace Uncategorized ze života

O strachu

By

IMG_7807Tenhle článek chtěl čas, hodně času.. nasedla jsem do letadla, zvedlo se ze země, rozklepaly se mi kolena a já se bála že umřu. Často se toho bojím, bojím se smrti a tam někde ve vzduchu, několik kilometrů vysoko jsem přemýšlela, čeho se vlastně opravdu bojím.

Nikdo z nás smrt nezažil, neví jak vypadá a lidi, kteří jsou „napojeni“ ví, že smrtí nic nekončí, že schránka je opravdu jen schránka – to tělo, zevnějšek, na kterým si všichni dáváme tak záležet a neznamená vlastně nic.

Víme, že duše nemůže umřít – protože prostě nemůže.

Věříme na duchy, občas je vidíme.. mráz nám běhá po zádech a snažíme si logicky vysvětlit, jak může být tohle možný – nejde to, protože na tohle je logika krátká. Čteme o světlech, pocitu smíření, naprostýho štěstí a něčem, čemu se říká bytí.

Máme strach z konce. Máme strach z toho, že zmizíme z povrchu a z toho, co bude pak. Často nad tím přemýšlím a pomalu tím poznávám samu sebe – víc a víc. Zjišťuji, že se nebojím toho, že jedou zemřu – bojím se toho jak a snad ještě víc než smrti vlastní se bojím toho, že mi umře někdo blízký. Mám strach z bolesti, z toho, že budu trpět. Bojím se toho, že nestihnu prožít a zažít všechno co v životě chci, s tím, s kým chci. Bojím se toho, že se nestihnu rozloučit s těmi, který na světě nejvíc miluju a bojím se toho, že uvidím, jak se trápí a já za nimi nebudu moct přijít a obejmout je.

Bojím se samoty. Nejvíc na světě se bojím samoty.IMG_7808

Teď vám řeknu krátký ale opravdu smutný příběh od Ruperta. Jeho maminka pracovala na natáčení Bondovek v roce 1967 ve Španělsku a malý Rupert za ní přiletěl na prázdniny. Když se vracel domů, maminka Barry ho posadila na ranní letadlo, aby se stihl vrátit na internátní školu do Anglie zatímco ona letěla letadlem večerním. Rupert doletěl v pořádku domů. Její letadlo spadlo a ona zemřela.

Život nám občas staví do cesty neuvěřitelný překážky, zvraty a zkouší nás – neustále nás zkouší. Jediné, co můžeme udělat je přijmout, že nejsme nesmrtelní, že všechno kromě vesmíru kolem nás je pomíjivý – štěstí, smutek i ten život..IMG_7727 2

Běžte ven, dýchejte čerstvý vzduch, poslouchejte jak pod vámi křupe suchý listí. Zkuste být v daný moment opravdu na tom místě – myšlenkami. Neodkládejte věci, který vám dělají radost kvůli povinnostem. Nečekejte pořád na něco a hlavně říkejte lidem, který máte rádi, že je máte rádi..

Vesmír si to totiž občas naplánuje jinak, než my.. vznášíme se na vlnách.

S láskou Anie ♥

Mrňavá, blonďatá dvaadvacetiletá holka, která žila se svým přítelem v Anglii, Thajsku a teď jsou rok na Bali, kde mají svůj malý resort na konci světa. Anie je blogerka a v minulém životě byla mořská víla. Nepokoušejte se jí to vymluvit, je neuvřitelně tvrdohlavá :). www.tovarnanaradost.cz

Další články

Tak už zase balíme kufry

NEŽ SI K NÁM NAŠEL ATREY CESTU.

KDO BY Z TOHO NEBYL JELEN …

TOHLE NENÍ DOBREJ NÁVOD NA STŮL

JAK SE STAVÍ DOMOV. DÍL 3.

JAK SE STAVÍ DOMOV. DÍL 2.

Leave a Comment

Comments (28)

  1. Mě v poslední době celkem děsí, jak moc o smrti přemýšlím. Ale ne o smrti přímo, o té bolesti jak píšeš, spíš, že se něco stane, že se stane něco co mě donutí jenom sedě t a na víc se nezmoct, že budu jenom sedět a litovat, že jsem nestihla spoustu věcí, že jsem jenom marnila čas nicneděláním, nebo honěním se za „zbytečnýma“ věcma jako škola, schováváním se před strachy …
    Občas si říkám jestli je to vůbec normální, a uklidňuje mě, že v tom nejsem sama.

  6. moc krásně napsaný článek… je hodně těžké „za životního běhu“ poznat a odlišit ty skutečně důležité věci, momenty, okamžiky… od těch nedůležitých… :)

  8. Jako bys mi mluvila z duše vílo.. Taky se nebojím toho, co by se mělo přihodit mně.. ale kdyby měl trpět někdo v mém okolí a opustit mě, srdce by mi nejspíš puklo žalem. Snad budu mí dost času se smířit s tím, že to jednou opravdu přijde. Moc moc tě zdravím a posílám hodně síly.! Pusu z Texasu, tvoje houdička :**

  9. Mám to podobně .. O smrti jsem teď a ještě víc dřív přemýšlela docela dost. Bojím se právě taky hlavně smrti mých nejbližších, bez kterých si život prostě nedokážu představit. Bojím se, že se rozloučíme nějak ve špatném a potom už nebude čas to napravit … A taky mám strach ze své vlastní smrti – ne kvůli mě samotné, protože nevěřím, že smrt je definitivní konec, ale spíš kvůli ostatním, kteří mě mají rádi a nechci aby trpěli ..
    Tenhle článek mě vážně donutil zamyslet .. asi něco na toto téma napíšu i na svůj blog :)
    Měj se krásně Anie a užívej života !

  11. Děkuji, zase mi to otevřelo oči i mysl a posílilo vnímání věcí kolem sebe.
    Miluju tvé články !!! :o)

    užívej Anie naplno tam kde jsi, TO KDE JSI …

  12. Skvely a trefny, i kdyz smutny clanek. Nic moc se k tomu neda dodat, vse jsi vystihla (jako vzdy) uplne presne… Se vsemi strachy uplne soucitim. Tak si jdu uzivat slunecneho Londyna a ty jsi uzivej vysneneho Bali! :) tesim se na dalsi clanek.

  15. My partner and I stumbled over here different website and thought I may as well check
    things out. I like what I see so now i am following you.
    Look forward to looking over your web page for a second time.

  27. Hi there, I enjoy reading througҺ your aгtіclе.
    I like to write a little comment to ѕupport you.

  28. I just want to tell you that I am beginner to blogging and site-building and truly loved this web blog. Very likely I’m likely to bookmark your site . You certainly come with fabulous well written articles. Kudos for revealing your web site.