Prcek v bříšku Uncategorized

Holka nebo kluk? Je to fuk.

Snad ještě předtím, než jsme si řekli „budeme mít miminko“ jsem si vždycky představovala, že budu mít holčičku. Ta představa nevycházela z toho, že bych skutečně chtěla jen holčičku, ale prostě tam byla. Snad už od dětství. Měla velký, modrý oči s dlouhýma řasama po Lukym, úžší rty a delší, lehce zvlněný, oříškový vlasy pod ramena. Tak jsem si ji nevymyslela, často se mi o ní zdá. Takže vlastně možná vymyslela.

Asi třetí den na detoxu v Koldíně mi hlavou po ranní józe proběhla zvláštní myšlenka, u které jsem měla pocit, že snad ani není moje, psát vám ji sem nebudu, ale když jsem přišla ten večer za Lukášem a řekla mu o ní, přitakal, že o stejné věci ten den taky přemýšlel – totiž, ani jednoho z nás nenapadlo, že až to přijde, mohli bysme mít třeba taky kluka. Pár dní nato jsem zjistila, že jsem těhotná a když jsem viděla ten počůranej papírek s dvěma čárkama, bylo mi najednou úplně, ale úplně jedno, jestli to bude holčička nebo chlapeček. Najednou se to omílaný přání „ať je to hlavně zdravý“ a nic se nepotento, opravdu promění v tu nejdůležitější věc na světě a to, jestli bude mít ten zázrak pindíka nebo ne je najednou úplně ÚPLNĚ fuk.

Pár týdnů jsme byli přesvědčení o tom, že si vydržíme pohlaví neříct a budeme mít o to větší překvapení, až se to škvrně narodí, ale kdybychom měli tak pevnou vůli, nepsala bych tyhle řádky. Hlavně já to nevydržela, protože se mi nelíbilo, že nevím, jak mám tomu mrněti říkat. Všechny přezdívky pro miminka mi přijdou moc … infantilní? A když jsem mu několikrát po sobě řekla „ty moje malá sekaná“ protože moje kamarádka říká miminkům teplá sekaná, došlo mi, jak krutý to je – i přesto, že to říkám s tou největší možnou láskou (podle mě nikdo na světě ještě nikdy neřekl teplá sekaná s takovou láskou♥) – a že si zaslouží lepší oslovení. A tak přišla touha TO vědět.

 

Vysvětlení: Oslovení teplá sekaná vzniklo ve chvíli, kdy se naši dobří kamarádi snad jako úplně první domákli, že čekáme miminko. Bavili jsme se o dětech a já si uvědomila, že jsem snad nikdy nedržela pár dní narozený miminko, tak jsem se kamarádky Péti optala na to, jaký to je a ona odpověděla „no, to je skoro stejný jako když držíš teplou sekanou“. Konec vysvětlení. 


Moc rádi si s Lukym představujeme a při jízdě v autě jsme často vymýšleli jména. Nejdřív ty nejšílenější, potom normální, až jsme přešli ke jménům krásným … Liliana, Vilém, Kristián, Julie, Evelína … když najednou Luky prohodil Atrey a my najednou věděli, že pokud bude „teplá sekaná“ chlapeček, je to jasný. Já nevím, jak ho to jméno napadlo, ale zamilovali jsme si ho oba na první dobrou. Do jména jako takovýho, až potom nás trklo, kdy jsme ho slyšeli. Nekonečný příběh … „chlapec, který zachránil zemi fantazie“ … nebylo o čem diskutovat. Máme to tak asi všichni, že se nám jména automaticky řadí k lidem, které známe a tím pádem i k jejich vlastnostem … a ty má Atrey prvotřídní. Atrey je borec. Jak se snažil vytáhnout toho svýho koně z bažin a našel v sobě všechnu odvahu, aby prošel branami … a navíc má létajícího psa a nic víc, než létající pes prostě není. Frajer. 

U holčičky jsme pořád nevěděli. Já chtěla roky Amálku, ale tu má naše Terezka a navíc se nehodí k našemu příjmení. Rozárka je krásná, ale tak se jmenuje Lukyho rodičů chata. Lilianek je teď všude víc než dost … Juliana. Juliana je krásný!

Holčičí jméno jsme nechali otevřený a já odjela na víkend s holkama do Harrachova. Byly jedny z prvních, které o mimču věděly, protože bylo ještě opravdu brzo, ale bavily jsme se tak jedno ráno o jménech a já jim řekla o tom, co jsme vybrali … ani jedna tuším nechápala co to je za divný jméno. Za pár hodin jsme se vydaly k mumlavským vodopádům, kde bylo na velký ceduli napsáno … Atrey. Nechápala jsem. Holky to jméno slyšely snad poprvý v životě ten den ráno (pořád nechápu, že se jim z dětství Atrey nezapsal do srdce). Ceduli jsem vyfotila, poslala ji Lukymu a šly jsme dál.

 

Pár týdnů na to se mi ještě několikrát opakoval sen s holčičkou a když se mě někdo zeptal, jestli tuším, co to bude, nelhala jsem, když jsem řekla, že já absolutně vůůůbec netuším! Zato děda v tom měl jasno od začátku „to bude určitě holčička, to já poznám“ Lukyho mamka taky „u Lukáše jsem měla taky chutě na sladký, to je jasnej kluk“ a tak všichni úplně přesně věděli a já prd. Ultrazvuk už nám to ale dvakrát krásně ukázal a my už teda víme. Pravděpodobě víme. Pravděpodobně víme, že holčička z mýho snu zůstane zatím opravdu jen v tom snu a nám se na konci ledna narodí náš malej, už teď neskutečně milovanej.


Atrey.

 

Třešnička: mamka den předtím, než jsme šli na ultrazvuk koupila pro svý vnouče první kus oblečení. Tričko s nápisem „až vyrostu, bude ze mě mořská víla.“ … malej frája Atrey bude určitě moc nadšenej.