Osiřeli jsme.. týdne bez motorky, týden bez ruky. Ve volném čase vám nezbývá nic jinýho, než ležet na pláži a to je, jak jistě chápete příšerný utrpení.
Při tom příšerném utrpení, slunění a cachtání má člověk hodně času na přemýšlení. No a jak jsme tak přemýšleli, povídali si o světě, o nás, o minulosti, budoucnosti.. jak to tak často děláme a přišli na to, že za to, kde právě jsme a kým jsme musíme být vděční především všem těm nehezkým životním okamžikům o kterých si myslíte, že vám ničí to vaše štěstí, sny a především budoucnost.
A tak jsme se zamysleli a přemýšleli nad kdyby. Protože kdyby je sice nedůležitý ale je to nejen sranda ale taky jakýsi impuls k tomu, ze všeho se nepos***, když se člověku zrovna nevede!
Věřím, že náš život si řídíme sami ale máme nastavenou jakousi cestu a v ní překážky, které musíme překonat. Jsou pro nás to nejlepší a my si z nich také to nejlepší musíme odnést – proto tu jsou, proto se dějí.
Řeknu vám 3 věci, které se udály v našich životech a naprosto ho změnily, řeknu vám o tom, co se nám postavilo do cesty a proč to bylo dobré, i přesto, že to tak z počátku nevypadalo. Nemusí se jednat o velké věci, občas stačí maličkost a potom jen to uvědomění..
V pubertě jsem byla fakt spratek, jinak to říct nejde. Když se vidím zpětně, nepoznala bych se a nafackovala si. Pak mě ale potkala jedna věc a já 2-3 měsíce strávila v nemocnici hospitalizací. Poznala jsem tam hodně silných lidí s různými problémy, s různými životy a našla jsem tam tak nějak víc sebe, začala se mít ráda a tím opadla ta tvrdá slupka, kterou jsem se chránila před světem. Potřebovala jsem poznat všechny ty lidi, všechny ty různý osudy abych dokázala poznat samu sebe, abych se dokázala přijmout. V začátcích toho všeho se mi to zdálo jako nejhorší věc na světě ale už v půlce jsem věděla, že je to to nejlepší, co se mi mohlo stát a já se vrátila do normálního světa jako.. já.
Rozchody bývají často taky hodně těžký a já to nevnímala jinak. Po roce a půl vztahu na střední jsem měla pocit, že se mi zhroutil svět, probrečený noci i dny vyplňovaly krabičky cigaret a skleničky vína. Byla to první velká láska ale ta láska už nebyla láskou jako spíš závislostí. Stálo mě to hodně sil, hodně přemlouvání ale věděla jsem, že to udělat musím. Teď už dávno vím, že to byla jedna z nejlepších věcí, která se mi mohla stát. Kdyby se to nestalo, neprobouzela bych se každý den vedle člověka, se kterým si plníme vzájemně sny, děláme si každý den výjimečným a prostě víme, že k sobě patříme.
Několik let jsem trpěla na různý lítosti.. nebyly to deprese, deprese je silný slovo ale často jsem brečela, necítila se úplně, bylo mi strašný smutno, byla sama i přes to, že okolo mě bylo spoustu lidí, občas prostě ani nevstala z postele a psycholožka mi řekla, že jsem nejcitlivější člověk, kterého zná. Lukáš tohle nedokázal pochopit, i když se hrozně snažil, nevěděl, jak mi má pomoct, co se mi asi tak může honit hlavou.. nikdy nic podobného nezažil. Jako by to ten vesmír snad cítil.. něco se stalo a najednou už to nebyl ten starý Lukáš. Začal mít hodně velké psychické problémy, které se vracely každý den. Nechápal, co se děje ale už chápal mě. Každý den hledal způsoby, jak jen se toho všeho zbavit. Jezdil k různým léčitelům, vyzkoušel toho spoustu.. až po necelém roce snažení objevil vitariánství a po rozhovoru s paní, která měla stejný problémy najel na syrovou stravu. Problém během jednoho týdne zmizel! Nechápeme jak ale jsme za to neuvěřitelně vděční. Jediné co víme je, že to tak prostě mělo být. Já vše dělala s ním a i přes to, že ty moje stavy, byly oproti těm jeho drobností, zbavila jsem se jich stejně tak.
Tímhle se stal z Lukáše mnohem lepší, silnější a vnímavější člověk. Dokáže naslouchat, poradit.. miluje všechno živý a má rád svět i sám sebe. Ví, proč se věci dějí, a že opravdu všechno v životě je štěstí.
Nebuďte smutní, naštvaní nebo nešťastní z věcí, které se vám občas dějí. I když se něco v jedné chvíli jeví jako ta nejhorší věc na světě, myslete na to, že je tu proto, aby vás něco naučila.. aby pak mohlo přijít něco mnohem krásnějšího, a aby udělala krásnějšími i vás – tam uvnitř.
Užijte si víkend a Hradecký Majáles i za mě! Dneska závidím já vám! :)
Já věřím tomu, že cokoli se nám v životě stane (ať už dobré nebo špatné), tak se stalo proto, že to tak mělo být! Všechny zážitky formují naši osobnost :)
To je zas tak krásně napsaný.. a v nejedné věci poznávám samu sebe.! Co tě nezabije, to tě posílí :)) Posílám moc pozdravů na druhý konec světa :*
Krásně jsi mi zakončila tento den a za to ti patří mé velké DÍKY! Po náročném týdnu za sebou a dalším náročným před sebou jsou tato slova jako dar boží :). A názor mám stejný, i když jsme na dně, jsme tam proto, že na tom dně je zřejmě něco, co jsme měli najít a spolu s tím vystoupat zase vzhůru. Život není jen hezký a jednoduchý, ale o čem by to bylo? Jen tak plout a nedrat se proti proudu? O ničem, jednoduché věci totiž za nic nestojí a až se s něčím popereme a stojí nás to pár slz, je to kus práce a žene nás to dál. Hlavní je zůstat pozitivní a mít čistou duši, být dobrým člověk s nadhledem a nenechat se stáhnout pod hladinu. Všechno se děje, protože se to dít má a jen tak to v naší cestě nestojí. Je potřeba si uvědomit, že vše, co máme, je jeden obrovský dar. Přeji krásný den a budu se těšit zase u dalšího článku. Tak „na čtenou“ – Any
Nádherná komentář! Hrozně moc děkuju!
Přesně tak Houdí! Taky posílám :*
Myslím si naprosto to samé :)
Asi bych to neuměla tak krásně vystihnout jako ty.. : ) ale ten článek je nádhernej, dojal mě, všechno je mi hrozně blízký :) taky věřím, že všechno co se nám v životě děje má svůj důvod který se projeví třeba až s odstupem času.. proto jsem se naučila být vděčná za každý okamžik a den v životě :) věřím i na sílu myšlenky, a proto když si užíváme a vážíme i jen maličkostí v tom našem dni, životě.. přitahujeme zase to, za co můžeme být vděčni a z čeho se radovat.. a sny se plní, jen třeba ne hned a nějakou zkouškou projít nejspíš musíme, aby nás vesmír vyzkoušel z toho, jestli si to vůbec zasloužíme.. taková je moje představa:))
Krásný víkend a už teď se těším na nový článek : )
Moc děkuju za tak krásný komentář, v každém slově s tebou naprosto souhlasím! Co do vesmíru posíláme, to se nám vrací! :)
Krásně napsaný! ♥ Těším se na další článek! :))
Oh já byla v pubertě taky hrozný spratek, fakt mě to sere, ale bez toho bych nebyla jiná dnes :) Jo a debilní lásku, nelásku jsem si taky zažila, ještě že už je to všechno za mnou, teď už mě čekají jen krásně dny přece :D
Děkuju moc!
Asi jsme si tím musel projít každý :)) Přesně tak!
Úžasný článek i přístup k životu! Jsi pro mě obrovskou inspirací a motivací k víře k tomu, jak úžasný život ve skutečnosti je, i když se tak někdy nemusí zdát! :)
Souhlasím úplně se vším! Nejvíc asi s rozchodem. Vzdání se své první velké lásky beru jako jednu z nejdůležitějších věcích, které se mi zatím staly. A každá takováhle bolest mne posouvá neuvěřitelně dál. Posunulo mne to na Island, kde jsem 3 měsíce vstřebávala všechnu tu svobodu a volnost a jinou kulturu a kde jsem našla zatím nejlepšího kluka vůbec. A právě jsem mu říkala, že by bylo špatné potkat se dřív, protože pak bych si ho neuměla vážit, ale teď při vzpomínkách na ty probrečené noci a nechávání si ubližovat, jsem za něj hrozně vděčná, i když je daleko, ale hrozně blízko. No a vlastně když to má tak daleko sem, tak alespoň musíme oba cestovat sobě naproti do jiných zemí, abychom se mohli potkávat :)
Jen už se nemůžu dočkat, až mi do ruky strčí diplom bakaláře, já jej budu moc zastrčit do šuplíku a s krosnou někde uprostřed ničeho na nějaké diplomy a povinnosti vůbec nemyslet. :)
tohle jsem si potřebovala přečíst přesně dneska.. už dlouho mám ty stavy, co tu popisuješ a můj milý to prostě nedokáže pochopit, myslí si, že si vymýšlím a uměle vytvářím problémy.. ale jak se říká, všechno zlý je pro něco dobrý. tak už stačí jen zatnout zuby a být silná!
Kdo to nezažil, tak to moc nechápe :( držím palce, ať to co nejdřív přejde :*
článek jsem přečetla jedním dechem a prostě musím říct, že ty fakt umíš psát a vaše fotky jsou naprosto dokonalé a já vás „miluju“!! :)
Hrozně moc ti děkuju :*
Já to měla tak nějak podobně. Ale já měla opravdu klinické deprese. Chytlo mě to na přelomu 16-ti a 17-ti, myslela jsem si, že už to nikdy nebude jako dřív, a taky že nebylo. A momentálně jsem za to střašně moc ráda. Stala jsem se člověkem, kterým jsem vždy chtěla být. Silným, nezávislým a tak nějak vyspělým. Teď jsem za ty situace dokonce ráda. Jak se říká, všechno zlé je k něčemu dobré! A je to pravda každým coulem!
Miluji tvé články a fotky, jsi mou inspirací! Za to ti děkuji! :)
Hmm it appears like your website ate my first comment (it was super long) so I guess I’ll
just sum it up what I submitted and say, I’m thoroughly enjoying your blog.
I too am an aspiring blog writer but I’m still new to the whole thing.
Do you have any points for inexperienced blog writers?
I’d genuinely appreciate it.
Hi to all, the contents existing at this web page are truly amazing
for people experience, well, keep up the nice work fellows.
Write more, thats all I have to say. Literally, it seems as though you relied on the video to make your point. You clearly know what youre talking about, why throw away your intelligence on just posting videos to your site when you could be giving us something enlightening to read?|
I simply want to tell you that I’m very new to weblog and honestly enjoyed this blog site. Probably I’m likely to bookmark your website . You amazingly have really good stories. Appreciate it for revealing your web site.