Archiv rubriky: V Thajsku

Uncategorized V Thajsku z cest

Koh Tao aneb zážitky nad zlato

kok

Na to, až se konečně podíváme na jiný ostrov jsme se těšili opravdu neskutečně dlouho (půl roku!) a upřímně jsme ani nedoufali, že by nám to mohlo vyjít. Někdo to ale asi chtěl (nebo spíš nechtěl) a my tak měli možnost se urvat a vyrazit s kamarády na Koh Tao a Koh NangYuan.

V 9 hodin vyjížděla malá speedboat pro 30lidí z přístavu. Ještě před tím nás ale „námořníci“ varovali, že na moři jsou fakt velký vlny, takže kdo se na to necítí, ať si výlet přehodí na další den. Tohle se nás absolutně netýkalo, nejen, že jsme další den nemohli, ale sakra, jsme přeci nějací dobrodruzi!

Tak jsme tedy jako ti dobrodruzi usedli přímo na příď lodi s vidinou, jak se tam hezky rozvalíme a budeme se opalovat (to ty Americký filmy) v záchranných vestách, které jsme si vzít museli a po pár minutách jsme hned poznali proč.

fwtwe

Protože ty vlny! TY VOLE! To byly vlny! Nevím jak ten zážitek mám popsat.. Příď lodi – tedy my, jsme naráželi do obrovských vln, které většinou nenavazovaly, takže jsme prostě z několika matrů padali na tvrdou hladinu. Občas jsme mysleli, že máme zlomený žebro nebo vyražený dech. Jednou rukou jsem se usilovně držela tyče – mrzla mi tak moc, že když jsem jí chtěla odendat, nešlo to – né tyč, ruku! Druhou jsem drtila Lukášoj nohu a snažila se odhadnout, kdy přijde další náraz protože když to nečekáte, můžete si klidně ukousnout jazyk nebo vyrazit zuby.. a to by bolelo a ještě tý krve.. jak z vola. Z očí jsme za pár minut měli všichni malý, zarudlý škvírky protože nám do nich v krátkých intervalech celkem prudce stříkaly hektolitry mořský vody a uši jsem se alespoň já snažila zacpat co nejvíc to šlo protože se zezadu neustále ozýval zvuk zvracení – nechápu, jak to ty lidi mohli v tý rychlosti stíhat! Hotový zvracící orgie – je to zvrácený co? grh

Na půl hodiny by byl tohle úžasný zážitek, dvě hodiny byly ale fakt moc! Představte si tu nejšílenější pouťovou atrakci na 120 minut! Myslím si, že za ten počet minut ze mě vypadlo přesně stejný množství sprostých slov. Chvílemi jsem se opravdu bála, že se převrátíme a prostě umřeme na moři – Less to přišlo jako docela fajn smrt – Budou to dávat na Nově, tam to nafouknou, jak ty vlny měly místo 5ti metrů 15 a jak nás v moři sežrali žraloci! Budeme za padlý hrdiny! Snažila jsem se to moc nepřipouštět a spíš se soustředila na to, abych nebyla součástí těch zvracících orgií.

Po neuvěřitelných dvou hodinách, kdy jsme si fakt mysleli, že to nikdy neskončí jsme přijeli na místo. Nasadili si šnorchly a přímo z lodi, ještě rozklepaní, vymrzlí.. skočili do vody a.. tam jsem uviděla něco tak úžasnýho, že se to nedá ani slovy popsat. Představte si obří akvárium s tisíci druhy ryb, barevnými korály, naprosto křišťálovou vodou.. a teď si představte, že jste toho součástí, že ryby plavou kolem vás, neschovávají se.. koukáte se na ně, následujete jejich pohyby a jen se necháváte unášet tím klidem, tolik odlišným světem od toho našeho a žasnete nad tím, že je tam toho tolik – tolik krásnýho! kk

gegPo hodině šnorchlování se přesouváme na další ostrov. Dáme si oběd a vybíráme si z možností – znovu jít šnorchlovat nebo si udělat procházku na vyhlídku. Bez váhání naskáčeme do vody a necháme se unášet znovu. Voda je tady sice kalnější, na dně najdete i odpadky od turistů a pohled na hladinu připomíná scénu na konci Titanicu, kdy vidíte záchranný vesty všude kolem – to jen Číňani. Podmořský svět si ale nenecháme zkazit ničím a zamilujeme se znovu – snad ještě víc.

Vymrzlí ale opravdu šťastní se vracíme zpátky na Samui. Moře už je naštěstí klidný, zavíráme oči a únavou usínáme.. byl to neuvěřitelně děsivej začátek a neuvěřitelně překrásnej průběh.fefef

Doma se se mnou houpe postel a to nemusím ani ležet. Ráno se vzbudím a mám modřiny po celým těle. Bolí mě zadek, ruce, záda. Ale stálo to za to! Tohle byly opravdu ty nejlíp utracený peníze.

.. zážitek vážně na celý život.. na život, který si budeme pamatovat! Na život, který milujeme!

NEUTRÁCEJTE PENÍZE ZA VĚCI. UTRÁCEJTE JE ZA ZÁŽITKY!

PS: z výletu bude video od Toma, tak se máte na co těšit :) A omlouvám se za tak sesmolený článek. Kdybych ho nenapsala hned, nedokázala bych se do toho asi tolik vcítit :) Chtělo to ven – hned! 

Uncategorized V Thajsku z cest ze života

Škorpion a další nový lásky

DSC_5980

PONDĚLÍ: Máme tu skvělý lidi, máme taky málo práce – respektive skoro žádnou a tak se můžeme věnovat vlastním věcem – je to super a strašně si to užívám!

Update po pár hodinách : Sedím na balkoně a chce se mi docela snad i brečet.. Lukáš mě uklidní s tím, že jemu taky. Přišlo to uvědomění, že to tady opouštíme.. místo, který nám přirostlo neuvěřitelně k srdci. Lidi, který jsme tu poznali, to úžasný, thajský jídlo! Zkušenosti, zážitky a vzpomínky si ale bereme sebou a kdo ví.. třeba se sem za pár měsíců nebo let vrátíme.. :)

ÚTERÝ:  Budík zvoní o hodinu dřív, po půl roce nazouváme na nohy pevný boty a pomalým tempem běžíme, zastavíme se asi po kilometru.. mám tak neuvěřitelně těžký nohy a.. tak hroozně špatnou fyzičku! Touha začít se hýbat a něco se sebou dělat je ale obrovská! S výhledem na moře a okolní ostrovy se protáhneme, zacvičíme trochu jógy a běžíme zpátky. S úžasně dobrým pocitem se osprchujeme a připravíme si tunu ovoce k snídani

Kurýr mi přiváží obří kytici růží! Když ji Lukáš vidí, myslí si, že mi ji poslal nějaký ten ctitel a žárlí. Po shlédnutí cedulky s nápisem Elite Bloggers se ukliňuje a já se usmívám jako měsíček na hnoji. Tak tohohle jsem já součástí! Úžasný pocit! Nejsem zvyklá na to, že mi chodí balíčky plný radosti, ani na to, že dostávám kytky nebo mě někdo rozmazluje.. a tak jsem se na chvíli cítila jak ta princezna.. a bylo to fakt krásný!IMG_1985 Odpoledne vyrážíme s Luckou Less a Tomem na frisbee golf. Tom nás všechny suveréně převálcuje a dělá mě tím nešťastnou. Lucka mě převálcuje taky – svou neschopností strefit se do všeho do dýchá. Povídám si tak s klukama když mi to napálí talířem do krku! Ještě že nemá takovou sílu! :D

Vyhládlý a pohmožděný do sebe napráskáme rýži s kari, zeleninou a tofu, a jdeme udělat nějakou práci protože za dvě hodinu máme zase sraz u babičky. Náš plán jít v deset spát nevyšel. Přicházíme v 00:00.

IMG_1957

STŘEDA: S radostí přijímáme pozvání do Paříže od našeho z hostů. Jinak totiž prožíváme nějakou šílenou depresi. Je nám smutno, máme strach, převládá u nás panika a zoufalství.

Nohy nás bolí úplně neuvěřitelně. Vlastně nás bolí neuvěřitelně celý tělo.

Navlíkám náramky, dělám na novém projektu, kreslím mořský víly a vůbec mi to nejde. Hlava mi pořád říká: „Aneto! ty ses zbláznila! Vždyť nemáš žádný peníze a chceš se stěhovat na Bali? Co budeš dělat? Seš magor!“ No a asi takhle mi někdo celý den nadával v hlavě.

Sklenička vína nadávání nespravila – už si fakt přijdu jako alkoholik, no ale moje chytrý já, který se občas vydře na povrch po tý skleničce zas dokázalo něco hrozně super. V tu ránu z nás spadl obrovský balvan a já vyletěla do vzduchu jak ten ptáček. V 11 v noci jsem nadšeně pozorovala světlušky a byla tak hrozně vděčná.. JSEM ŠIKULKA!

IMG_5973

ČTVRTEK: Z plánovanýho výletu do džungle s naší českou posádkou se vyklubou 4 příjezdy! My jsme tedy na celý den zrušený. Při snídani se mi roztrhne po celý dýlce tílko, který mám týden! U ledničky se smeknu – třikrát, protože teče. Lucka Less s Tomem nám ale vždycky zlepší náladu.. a taky nám zlepší náladu jídlo. Hodně jídla. VŽDYCKY!

Nohy pořád bolí. Hrozně bolí.

Hrajeme si s kudlankou. Už se jí nebojíme a ona nás rozhodně taky ne. Lukáš ji otravuje tak dlouho, až se mu rozletí do obličeje a on vyvádí jak uječená kudlanka holka.

Na večerním marketu kupujeme jídlo. Hodně jídla. Nacpeme si už tak nacpaný pupky. V sekáči si koupím nádherný tílko za 50Kč – tohle se rozhodně nerozpadne!

IMG_5970

PÁTEK: Celý den jsem unavená, rozlámaná, bolí mě snad všechno co mě může bolet. Navlíknu asi 9 náramků, udělám asi 18 třásniček a celkem to proklínám, i když mě to vážně baví.

Finišuju svůj maličký projekt a hrozně se těším až spatří světlo světa. Tipnete si někdo, o co by mohlo jít?

Večeřím čínskou polívku za 6 THB. Né, že by jsme měli nějakou výraznou nouzi máme ji furt ale mám neuvěřitelnou chuť na polívku, jenže v restauracích jsou to samé vývary a nebo naopak krémový polívky ve kterých je živočišná smetana nebo mlíko. Takže do sebe s chutí nacpu tu šílenou chemii s tou děsně dobrou chutí. Achjo. Jednou za čas se to nezblázní – žejo!

Do půlnoci si povídáme s naší českou partou a je nám hrozně fajn!

IMG_6061

SOBOTA: Ráno mi už tak fajn není.  Nemůžu se absolutně zvednout z postele. Vstávám o 30 minut později s šílenou bolestí v zádech a celým hrudníku. Achjo! Já vím, že bych tu klimatizaci měla stáhnout!

Po snídani bereme motorku a vyrážíme do džungle s Luckou Less a Tomem – šílená cesta k vodopádům nás už nijak moc nepřekvapuje. Na „parkovišti“ nechápe motorku a vydáme se kilometr po strmý cestě dolů. Cestou potkáme škorpiona – Tom vytáhne svý GoPro a chce, aby na něj zaútočil – marně. Já jsem ráda, že nezaútočil. Hopsáme si to po kamenech, u vodopádů se opláchneme a jdeme zpátky. Cestou několikrát uklouzneme a mě bolí moje slabý nohy s minimem svalů a maximem tuku – Aneto! Dělej s tím něco! IMG_6038

Po mým skuhrání vyplázneme radši 300THB a k „parkovišti“ nás vyveze jeep.

K večeru se vracíme lehce znavený ale šíleně šťastný. Den zakončujeme vařením výborný dýňový polívky. Pepř drtíme v hmoždíři a jelikož nemáme mixér, rozšťoucháváme dýni vidličkou.. ale což. Oku to sice nelahodí ale chuťový buňky to potěšilo moc!

Usnínáme jako úžasňákovi, zamilovali jsme si totálně náš zélandský pár.. takový to krásný, když si s někým dokážete povídat ráno, večer, odpoledne.. nezávisle na počasí nebo na situacích a to je hrozně fajn.

IMG_6094

NEDĚLE: V resortu neteče voda. Máme jen dva hosty, málo práce, málo peněz a hodně plánů. Řídíme se heslem Lukyho maminky – peníze budou, my nebudem! A už plánujeme výlet! Poprvé po půl roce den volna! Co na to řekne šéf nevím.. a upřímně je mi to nějak jedno. Celý resort jsme byli v podstatě jen my dva a s naším odchodem to všechno skončí.. A my si tu chceme ten poslední čas řádně užít!

Příští týden bude stát za to! Opravdu jo! :) A už si nebudu stěžovat, že mě pořád něco bolí, protože bolet prostě nebude! Taky jste se rozhodli, že od pondělí se budete jen a jen smát a krásnět? <3 Držím nám v tom place!