Archiv rubriky: V horách

Domov V horách Ze života v ...

JAK SE STAVÍ DOMOV. DÍL 3.

Nebyl snad den, kdy bychom se nejeli podívat, jak nám naše budoucí doma roste před očima. Myslím si, že nebudu kecat, když řeknu, že snad během 14ti dnů byla hrubá stavba na světě a na střechu se začaly pokládat tašky.

Všechno šlo jako po drátkách a my se najednou mohli procházeli domem, který měl místnosti, střešní okna a ten druhý nejkrásnější výhled na světě. První místo zaujmul už před lety výhled z postele v Makawi a troufnu si říct, že krásnější už asi v životě neuvidím. Všechno vypadalo růžově a já si v hlavě jako správná ženská malovala, kam zavěsím květináče a položím koberec, … . Jakou stěnu vymalujeme jakou barvou. V naší budoucí kuchyni, kde byly zatím jen stěny a okno u imaginárního dřezu, jsem v tom krásným, ranním světle vařila na podzim čaj … když najednou … nic. Dělníci ze stavby odjeli, jednatel firmy nám příjezd dělníků potvrdil, posléze rušil, potvrdil a takhle to bylo celý léto. Nebylo NIC. Firma si nabrala tolik zakázek, že nestíhala plnit termíny a odnášeli to tak v podstatě úplně všichni. Byli jsme z toho hodně špatný, protože do tý doby bylo všechno v pohodě, ale potom, co nám xkrát nikdo nezvedl telefon, zrušil schůzky a nenašel si čas, jsme si řekli, že tohle by už stačilo. Firmě jsme řekli, ať dodělají to, co musí, aby nám zůstala záruka na dům a my se na dokončovací práce rozhodli najít lidi sami.

Na začátku září přišel asi ten největší stres, který jsme s domem zažili. Najednou jsme potřebovali sehnat spoustu lidí na spoustu věcí o kterých jsme neměli ani tucha, že se dělat musí, jak se jmenují, jak se vlastně říká lidem, kteří je dělají a jaký je doprkýnka jejich postup? Kdy se dělá elektřina a kdy voda? Co všechno musí být hotový, aby se mohli dělat podlahy? A jak je to s odpadem? Je lepší podlahový topení, nebo to normální? A „doprkýnka, hele Luky, tady není komín ani díra na komín! … kdo dělá komín, kominík asi těžko, žejo?“ No, zjistili jsme, že nevíme o stavění domů vůbec nic, ale naštěstí taky to, že si vždycky nějak poradíme!

 

A já si taky připomněla jednu věc o sobě. Pod tím největším tlakem se totálně hroutím, brečím, panikařím … ale když tahle fáze přejde a já se vyvztekám a vyfňukám, vezme se ve mně obrovská chuť a síla zabojovat o to víc a jedu jak drak. Hromádka neštěstí se transformuje v robocopa!

Jako první jsme se museli kopnout do zadku. Zatli jsme zuby, prbudili adrenalin v těle a rozhodli se, že to prostě zvládneme! Jenže to nám bylo docela k prdu, když jsme nevěděli, co vlastně potřebujeme! Zavolala jsem teda tátovi a nahlašovala mu podle původního plánu s firmou, co všechno na domě měli ještě dělat a on mi podle toho jmenoval profese, který tyhle věci vykonávají. Na poptávkách jsme rozeslali desítky intezárátů, obvolali x živnostníků, firem … Lukáš se vyptával a já vytvořila DO-KO-NA-LEJ lepítkovo-lístečkovej systém, kdy jsme si na lístečky napsali co všechno kdo dělá, jak musí jít tyhle činnosti za sebou (jo, jako ve školce!) a podle potřeb řemeslníků s nimi hýbali … byli jsme opravdu odhodlaný dům co nejdřív dokončit. Do Vánoc. Tentokrát už opravdu těch letošních. Upřímně nevím, jak by to dopadlo, kdybychom nenarazili na lidi, na který jsme narazili, ale asi se na nás usmálo obrovský štěstí. Kousek za kopcem totiž Lukáš našel firmu, která měla volný 3 dělníky (kdo v tom nechodí – najít 3 volný, schopný a pracovitý dělníky se dneska rovná hotovýmu zázraku!). A ne ledajaký. Jsou neskutečně pracovití, pokorní, šikovní, rychlí a jejich zaměstnavatel je sice nejukecanější člověk na světě, ale zato se opravdu snaží vymyslet všechno tak, aby to fungovalo a má opravdu zájem odvést co nejlepší práci – a to my ták ceníme!

Mezitím, co dělníci dělali rozvody elektřiny, vodáci vody, podlahovýho topení a kdovíčehoještě… se u nás taky zasadili okna (balijským způsobem, protože firma zapomněla poslat pavouka …) a do domu začala proudit elektřina ze solárních panelů. Vykopala se jímka, zprovoznila studna, položil se suchý základ pro vylití betonu na podlahu, zasadily se dveře a v pondělí (ťuk, ťuk) nám přijedou vylít beton. To všechno se se schopnými lidmi stihlo za měsíc! Stavební firma se kterou máme smlouvu za ten měsíc (vlastně za 3 měsíce) obložila jednu venkovní stěnu dřevěným obkladem. Byla tam totiž jeden jedinej den!

Naším největším přáním bylo najít taky naprosto nezaujatýho člověka, který má se stavěním domů letitý zkušenosti a na všechno i NA VŠECHNY dohlídne (ano, měli jsme to udělat už na úplným začátku). Ani nevím, jak se k nám dostal pan Libřický, ale ten člověk je aboslutně k nezaplacení! Dostali jsme od něho nejen nespočet cenných rad, pečlivej dohled, ale taky zpětně zjistil co všechno (ne)udělala firma, která nám dům stavěla a měla. Třeba, že se při stavění základů špatně podívala na plánek a celý dům otočila – to proto je vývod pro odpad a vodu u vchodových dveří … (já fakt doteď nechápu, jak se může někdo „špatně podívat“ když staví základy pro dům!). Další obrovská bota byla ta, že nám místo klasické lepenky měli přivézt protiradonovou, kvůli střední výši radonu u nás na pozemku … přivezli jen tu obyčejnou – pravděpodobně v rámci úspor. My samozřejmě nic nepoznali – jak asi předpokládali, ale stavební dozor jo a jsme mu neskutečně vděčný! Pokud jste nikdy neslyšely o radonu, koukněte na to a doma to nepodceňte. Ani snad raději nechci vědět, kolika lidem udělala firma to stejný co nám, ale nikdo jim na to nepřišel … doteď jsem nechtěla zveřejňovat jméno firmy, ale když jsem se dozvěděla tohle, udělalo se mi z toho zle, protože je mi jasný, že nejsme první ani poslední …

No a mezitím, co u nás všichni lítali jako draci, jsme my s telefonem u ucha objížděli firmy a hledali, čím ten náš domov naplníme … Jakou budeme mít podlahu? Kuchyň, koupelnu …

Pokračování příště.

Rada pro mé budoucí já, které (nedejbože) zatouží stavět další dům: 

KUP SI LEGO!!! 

Domov V horách Ze života v ...

JAK SE STAVÍ DOMOV. DÍL 2.

Byl konec léta a my pořád věřili tomu, že budeme do Vánoc bydlet. Já tomu věřila. Ale zase … čemu já nevěřím?

Hotové jsme měli jen stavební povolení. S odřenýma ušima. Základy nikde. Stavební firma žádná, protože tu naši vybranou jsme odepsali s naším panem projektantem, který ji vlastnil. Stromy se začíly na horách pomalu zbarvovat do těch nejkouzelnějších tónů a my trávili většinu dní hlavně tím, že jsme obvolávali stavební firmy, které by měly čas a věnovaly se dřevostavbám (roubenky milujeme, ale spíš na víkend, než na stálý bydlení a srub není v našem kraji ani povolený stavět, takže to vyhrála montovaná dřevostavba s dřevěným obkladem) – vybírat jsme si moc nemohli, až se mi jedna firma ozvala zpátky a já zajásala. Byli jsme zrovna na Rozárce, sbírala jsem sedmikrásky (to zní jako z pohádky, co? Ale já fakt sbírala sedmikrásky) a hned co jsem zvedla telefon a představila se, jsem si šlápla na včelu. Teď jsem nevěděla co dřív, jestli ječet, chladit, nebo se uklidnit a odpovídat na to, co se po mně chtělo. Dělala jsem hrdinku. Klepala jsem nohou jako blázen, chodila sem a tam a u toho nám „sofistikovaně“ – tak, jak je mi vlastní domluvila osobní schůzku. Za pár dní jsme se sešli s majitelem stavební firmy a hned jsme si padli do oka. Dojeli jsme se podívat na dům, který postavila jeho firma a popovídali si lidmi, kteří v něm žili. Viděli jsme cenovou nabídku, podepsali smlouvu a těšili se na to, až se konečně začne „něco dít“.

Bývalý projektant s architektem náš dům v projektu postavili na nezpevněnou část pozemku a jen za pilíře bychom dali 3x tolik, co za normální základy, takže jsme museli celou stavbu posunout s tím, že se před kolaudací provede změna před dokončením. K našemu malýmu překvapení jsme taky zjistili, že na pozemku nejsou žádné sítě (na bývalou pilu vedla elektřina přes řeku z Polska … koho by tohle napadlo?) a připojení na takovou vzdálenost, která byla potřeba je nejen neskutečně nákladný, ale taky absolutně nemožný, takže co s tím? Začala jsem se radovat a možná maličko, ale fakt jen maličko, obávat – my budeme mít ostrovní dům!

Hledali jsme odborníky, kteří by nám pomohli vymyslet, jak to celé může fungovat, protože opravdu soběstačných domů na celoroční bydlení ještě není v republice moc, ale s pomocí několika lidí v oboru jsme to snad zvládli! Nakonec to celý zní vlastně strašně jednoduše a nějak takhle budeme fungovat: Vodu čerpat ze studny, místo kanalizace máme v zemi čističku odpadních vod a místo přípojky dáme na střechu 30 solárních panelů (panely vyrábějí elektřinu i když nesvítí sluníčko, jen se liší její množství), které nám budou vyvářet elektřinu. Pro případ akutní nouze, jakou představuje třeba zmrzlá vrstva sněhu na střeše, budeme mít za domem generátor. Teplo nám vyrobí kotel na peletky, který ohřeje vodu a ta poputuje do topení. To nezní složitě, že ne? Tak snad přežijeme první zimu! 

 

Ostrovní dům znamená, že je dům plně soběstačný a není připojený na žádné sítě a dokáže si vše vyrobit „sám“. Nechci mluvit o tom, že se jedná o nejekologičtějším řešení, protože to, jak se budou později zpracovávat (a jestli vůbec) baterie, neví snad ještě ani ti, co je vyrábějí, natož já. Větrná elektrárna u nás nebyla možná kvůli CHKO. Ostrovní dům vás ale vede k tomu víc přemýšlet o tom, co děláme a s životem v něm jsou spojená i určitá omezení.

  • Energií se za těch nejtemnějších dní prostě musí šetřit a několikrát si rozmyslet, jestli radši vyperete, nebo umixuje polívku … jasně, že vyhraje polívka! 
  • Spíž na potraviny vedle kuchyně, kterou si vysníte a nakreslíte, vám hned po postavení celou zacpou baterkama a různejma krabičkama, kterým vůbec nerozumíte. Koupelnu vám zmenší, protože se chlapci přepočítali a v technický místnosti není dost místa na kotel a ten obří OBŘÍ bojler na vodu a prostě … musíte být silná ženská a mít pevný nervy. 
  • S chemickými (čistícími, mycími …) prostředky tu nemůžete kvůli čističce odpadních vod fungovat vůbec. Všechno, co se doma použije a poputuje do odpadu musí mít co nejpřírodnějšího složení. Těším se, až budu doma strouhat mýdlo. Fakt se těším, miluju ty hoblinky! 
  • Zkušela jsem se pana odborníka zeptat, jestli mi nemůže napojit televizi na rotoped, abych se v těch nejhorších časech mohla dívat na Přátele a ještě k tomu byla fit, ale bohužel … 

 

Pozemek jsme nechali celý posekat a všechen bordel z bývalé stavby se bagrem navezl na jednu hromadu. Provázkem jsme si umístili dům na nové místo (tak, abychom neporušili žádný zákony a udrželi situaci domu vůči světovým stranám), nechali geodetem zaměřit, jestli je tam půda dost pevná a všechno v pořádku (vůbec nevím, co tam všechno dělal), změřila se výše radonu, nechali jsme vykopat studnu – abychom zjistili, jestli vůbec nějakou tu vodu máme a konečně přijeli první dělníci, kteří začali pracovat na základech domu …

Byl listopad. A začalo sněžit.

S prvním sněhem jsem spadla z toho totálně nahnutýho obláčku i já. Noo. Do Vánoc bydlet holt nebudeme …

Najednou se nemohlo dělat s domem nic, než se zabořit do peřin a řešit to, co se řešit dalo a muselo. Montované dřevostavby mají naštěstí jednu úžasnou výhodu – celý ten dům se vlastně vyrobí ve firmě a pak se k vám ten největší základ (hrubá stavba) jen doveze a sestaví, takže se vlastně něco dělo, i když my měli pocit, že se neděje vůbec nic. Doteď jsme si taky vše financovali sami, ale přišel čas začít řešit hypotéku na další část domu. Většina z vás asi ví, že získat teď hypotéků není úplně jednoduchý a ani u nás to nebylo jinak – po pár měsících se to ale povedlo a my měli schváleno. Tou dobou už dávno, dávno, dávno slezl všechen sníh, když se dokončily základy pro dům a nám na pozemek přivezli tu obrovskou stavebnici.

Pokračování příště …

 

PÁR DŮLEŽITÝCH RAD PRO MÉ MINULÉ JÁ.

 

  • Už od stavby základů si sežeň naprosto nezaujatý a opravdu zkušený stavební dozor! Je to mnohem důležitější, než si myslíš!!!
  • Dřevostavba neznamená, že je vše ze dřeva. Parozábrana není nějakej důmyslnej, nepropustnej systém jak sis myslela … je to prachsprostej igelit!
  • NEJSME ODBORNÍCI, PROTO TENHLE ČLÁNEK NEBERTE JAKO NÁVOD, ALE JEN JAKO NÁŠ PŘÍBĚH A NAŠI ZKUŠENOST.