Archiv rubriky: Uncategorized

Tvořím i vařím Uncategorized

Vege. guláš s houbami


Tohle je sice typicky podzimní/zimní jídlo, ale u nás jsou pořád stopy sněhu, na hodinový procházce s Dači v 7 ráno stále mrznu a na zeleninový saláty s bulgurem prostě není chuť, no. Tělo se hlásí o pořádnej, teplej guláš, se kterým vás nepošle do hájů ani masožravec. Snad. – často mi píšete, že byste doma rádi vařili občas vegansky a zdravěji, ale že by vám to ten váš chlap nejedl, tak doporučuju začít tímhle :) Opravdu to dost zasytí a nos vám nad tím snad nikdo neohrne – no a jestli jo, tak dobře pro vás! Máte výborný jídlo na dva dny!

Pusťte si k tomu hezký písníčky, třeba od Band of horses, a pusťte se do toho.

Na 4 porce budeme potřebovat:

  • 10 žampionů
  • Jednu velkou bedlu (můžete ale vyměnit klidně za jiný houby) 
  • Olivový olej
  • Malou skleničku rajského protlaku
  • Sojové nudličky
  • 2L zeleninového vývaru
  • 8 středně velkých brambor
  • 2 mrkve
  • Větší cibule
  • Uzená a sladká paprika
  • 2 bobkové listy
  • Kajenský pepř

 

Jako první si nakrájíme cibuli a houby, zvlášť potom brambory na kostičky a mrkev na slabá kolečka. V hrnci rozpálíme olivový olej, přihodíme cibulku a houby na kostičky, který pár minut restujeme. Do hrnce přilijeme zeleninový vývar i rajský protlak a přidáme brambory, mrkev i sojové nudličky s veškerým kořením. Vše necháme vařit pod pokličkou do změknutí. Ve finále guláš dochutíme solí a pepřem, pokud je moc řídký, můžeme ho zahustit celozrnnou moukou. Přihodíme rýžové těstoviny, posypeme černým sezamem, jarní cibulkou a ulalá.

 

spokojený břich!

 

 

 

Uncategorized V horách

Jak jsem měla NEradost

Ahoj moji milí, máte mě zpátky. Já vás. Víte, já čekala na to, jestli mi to začne chybět, jestli mi i vy začnete chybět a vzhledem k tomu, že teď píšu – chybělo mi to. Já si chyběla.

Abych vám vysvětlila co se dělo … upřímně jsem měla totální pocit NElásky sama k sobě a v duši NEradost. Bylo mi smutno, sakra smutno a hlavu mi zaplavovaly desítky myšlenek na to, proč tu jsem, jestli dobro vítězí nad zlem a láska nad nenávistí, co bude po smrti, co je před narozením, jestli karma opravdu funguje, jestli má tohle smysl, kdo já vlastně jsem, co chci předávat … Na poslední otázku jsem odpověď znala. Jasnou. Chci předávat čistou radost, lásku, svý pravdy, který nemusí být vůbec pravdivý, ke světu, k lidem, planetě, tvořivost … jenže když něco nemáte, nemůžete to předat dál, protože i vám samotným to chybí. Logicky. A tak jsem nepsala a jako bych tady v tom světě neexistovala.

 

Byla jsem jako náš byt – je v něm bordel. Celý ráno uklízíte, ale jakmile se nesoustředíte, za pár hodin je zase zpátky a vy netušíte, jak se to sakra stalo!?

 

Kurýrovala jsem si duši celou sérií HIMYM, přečetla jsem knížku od Verči Kašákový, kterou mi poslala a moc jí za ní děkuju, vyluštila jsem desítky křížovek, hodně jsem psala i prala a následně to mazala. Vařila jsem, pekla a jedla (povedl se mi skvělej guláš, brzy vám sem hodím recept), hodně jsem se procházela a hlavně, hlavně jsem vyšívala korálky na bundu (že vy jste čekali něco hlubokýho?) – to tvořilo značnou část mých dnů a celkem ta blbárna zabírala, protože zatímco chytáte korálky, pouštíte myšlenky a ne naopak. Většinou. Taky jsme nechali „krásně“ polepit Karla. Vybrali jsme mu nádhernej, oku lahodící, okrovo-béžový kabát … místo okrový a béžový přišla žlutá a bílá a tak jsme to tak nechali, že Karel asi má být trošku nevkusnej a že to vlastně nevadí. Hlavně aby byl zdravej. Karel i Luky už konečně.

 

Je nehezkej pocit nemít se rád a cítit se tak nějak sám. Na všechno, na světě, na všechno na světě.

i přesto, že kolem sebe máte rodinu, přátele, nejlepšího manžela na světě a každou minutu vám cinkne telefon.

Continue reading