Archiv rubriky: Uncategorized

Prcek v bříšku Uncategorized

Holka nebo kluk? Je to fuk.

Snad ještě předtím, než jsme si řekli „budeme mít miminko“ jsem si vždycky představovala, že budu mít holčičku. Ta představa nevycházela z toho, že bych skutečně chtěla jen holčičku, ale prostě tam byla. Snad už od dětství. Měla velký, modrý oči s dlouhýma řasama po Lukym, úžší rty a delší, lehce zvlněný, oříškový vlasy pod ramena. Tak jsem si ji nevymyslela, často se mi o ní zdá. Takže vlastně možná vymyslela.

Asi třetí den na detoxu v Koldíně mi hlavou po ranní józe proběhla zvláštní myšlenka, u které jsem měla pocit, že snad ani není moje, psát vám ji sem nebudu, ale když jsem přišla ten večer za Lukášem a řekla mu o ní, přitakal, že o stejné věci ten den taky přemýšlel – totiž, ani jednoho z nás nenapadlo, že až to přijde, mohli bysme mít třeba taky kluka. Pár dní nato jsem zjistila, že jsem těhotná a když jsem viděla ten počůranej papírek s dvěma čárkama, bylo mi najednou úplně, ale úplně jedno, jestli to bude holčička nebo chlapeček. Najednou se to omílaný přání „ať je to hlavně zdravý“ a nic se nepotento, opravdu promění v tu nejdůležitější věc na světě a to, jestli bude mít ten zázrak pindíka nebo ne je najednou úplně ÚPLNĚ fuk.… Continue reading

Uncategorized V horách

Věci, který mi pomáhají vypnout a cítit se prostě dobře.

„Musíš být v klidu a v pohodě“

„Hodně odpočívej“

„hlavně žádnej stres“

Slyšíte ze všech stran a pokud tuhle pravdu zrovna nežijete, hlavou vám pravděpodobně běží ta stejná písnička ve smyčce – jen se na tu melodii někdy neumíme moc dobře naladit a věta „nestresuj se“ ve vás vzbouzí ještě větší stres a paniku z toho, že stresujete, když nemáte stresovat, protože takový stres není dobrý nikdy.

kLID. 

V první půlce těhotenství toho na mě bylo upřímně trochu moc – naložila jsem si toho moc – asi jako malý dítě, který si naskládá plný kolečko cihel (to je ta zábavná část) který pak nedokáže odvézt (to je realita). Jenže zatímco dítěti s kolečkem pomůže tatínek, my dospělí jsme na to často sami (to je dospělost tohlecto), protože ač by nám s tím kolečkem třeba někdo i rád pomohl, absolutně netuší, jak se to dělá. 

Dopisovala jsem značnou část druhý knížky, ilustrovala, do toho stavba domu, plánování a vymýšlení produktů na eshop, domlouvání firem, řešení výroby (já vím, že si to každý představuje jako Hurvínek válku … já taky! … než to začnu skutečně řešit)… aby vše fungovalo víceméně nějakou dobu samo, až se z nás stanou rodiče a my se budeme chtít věnovat jen tomu prťavýmu stvoření. Moc jsem si přála vypnout, vychutnávat si přítomnost … ale nešlo mi to. Byla jsem uzamčená ve světě svý pohádky a z ní utíkala do kachličkovýho, kuchyňskýho, elektrickýho a čovkovýho království.

Pořád jsem musela myslet na to, jak bude knížka i to naše „doma“ pokračovat, vyvýjet se, vypadat, fungovat … a všechny tyhle myšlenky jsem milovala a zároveň mě štvalo, jak moc jich je a tak jsem je chtěla trošku … uklidit. Věci jako meditace nebo jóga nezabíraly, sklenička vína byla zavrhnutá už před měsíci a já tak hledala, co dělat, abych vypnula hlavu, uvolnila se a bylo mi prostě dobře – a našla jsem pár úplně „obyčejných“ věcí, díky kterým je mi moc příjemně, pohodlně a … no dobře – pokusím se to slovo už nepoužít, ale nic neslibuju.

Bylinky.

Na bylinky si mají dávat těhotné prý celkem pozor. Spousta z nich není úplně vhodná, proto jsem napsala o radu kouzelné Lindě ze stránky Provoněný den, která bylinkami žije a mám v ní plnou důvěru. Doporučila mi pít na „utišení myšlenek“ a vypnutí meduňkový čaj a pořídit si silice meduňky, neroli a levandule – když už jsem u toho nákupu byla, přihodila jsem si do košíku éterických olejíčků ještě pár a je to úžasná věc – jak na provonění do aroma lampiček, tak na kůži – pár kapek přidám třeba do kokosového oleje a potom škemrám, aby mi Luky namasíroval nohy (někdy se uškemrat nedá, tak si udělám „auto-romantiku“ a namasíruju si je sama) a nejen ta vůně vám prostě dovolí všechno pustit a roztát si jako želé.

Kdyžtak koukněte na wikihow, kde je krásně rozepsný, jak používat éterický olejíčky a který je na co dobrý :) 

Celkově jsem se začala mnohem víc rozmazlovat a dovolila si „být ženou“ – já tohle totiž nikdy moc neuměla. Opečovávat se, rozmazlovat se … mám pocit, že jsem byla až doteď spíš taková malá držkatá holčička, která by celý dny nejradši běhala po lese v teplácích. Jenže už asi přišel čas na to, trošku dospět (pořád mi to nějak nejde přes pusu, slovní spojení „být ženou“ pro mě z nějakýho záhadnýho způsobu evokuje ženský v dlouhých sukních jak skáčou přes oheň a zpívají o bohyních v sobě). Alespoň občas.

Hodinu po probuzení a dvě hodiny před spaním vypnout telefon.

Lhala bych, kdybych řekla, že mi to vyjde vždycky, ale snažím se o to. Snažím se si přivstat ještě předtím, než mě zaregistruje Dači, vykradu se jako mafián do obýváku, pustím si potichu hudbu, roztáhnu joga matku a jen tak se protahuju, „cvičím“ – uvozovky jsou tady při mých pohybech opravdu důležitý, nebo si dám jen dlouhou sprchu s vlastním koncertem … a telefon beru do ruky až po snídani, kdy si Dači otevře dveře a začne lítat po pokoji s tou neskutečnou radostí v očích „panička je vzhůru, teď si s ní budu celý den hrát! Půjdu jí vyvenčit, vykadím se jí uprostřed silnice přímo před obchodem, i když jsou všude lesy, aby měla zajímavější den, budu jí nosit míček a pomůžu jí s malováním … „.

Continue reading